Dobrovolnictví mi otevřelo oči, říká studentka

Zážitky, kontakty i noví přátelé. To všechno můžete získat díky dobrovolnictví. Navíc je to cenná pokožka v životopise, pokud teprve sbíráte pracovní zkušenosti. Nebo jenom chcete udělat něco pro dobrou věc. Jak se k dobrovolnictví můžete dostat? Přinášíme zkušenosti studentů-dobrovolníků.

Na pracovních portálech, kde byste většinou hledali placené pozice, určitě narazíte i na pár neplacených, dobrovolnických příležitostí. V tomto případě pak stačí jen odpovědět na inzerát.

Co kdybyste ale chtěli pomoct – třeba v útulku pro kočky – ale žádnou takovou pozici jste nenašli? Nebojte se ozvat. Najděte si místo, kde si myslíte, že by vaši pomoc ocenili, a nabídněte ji.

Dobrovolnictví pro každého (?)

„Existují pozice pro absolutní extroverty, introverty, i pro nás, tak někde mezi. Jestli máš neziskovku nebo organizaci, co bys rád podporoval, nebo projekt, jdi do toho! Ať už jsou to lidská práva, ochrana přírody nebo něco úplně jiného,“ říká Martina, studentka Bezpečnostních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, která má zkušenost s dobrovolnictvím pro Prague Pride.

Naopak Matěj Kratochvíl, student Bohemistiky na Univerzitě Karlově, který pracuje jako dobrovolník ve Skautu, by pozici každému nedoporučil. „Je to pro někoho, koho baví poznávat nové věci a lidi. Určitě to není vhodné pro někoho, kdo má problém říkat ne. Je tam riziko, že takoví lidé budou dávat více, než zvládnou, a dobrovolnictví tak pro ně nebude dobrá zkušenost.“

Přátelé i přecenění vlastních sil

Každá zkušenost je jedinečná a přímo vázaná na místo a konkrétní lidi, se kterými přijdete do styku. Můžete získat nové známé, možná i přátele, poznáte nové prostředí a posbíráte nové zkušenosti a zážitky. Dobrovolnictví je také cenná položka do životopisu.

„Určitě mi to dalo zážitky a vzpomínky na celý život. Zároveň jsem ale cítil od vedení organizace velký tlak na to, že musím dělat všechno, všem pomáhat, všude být a v podstatě žít pro tu organizaci – jinak, že nebudu správný skaut. Na starosti jsem měl plánování výprav a vedení dětí. To bylo fajn, protože mezi vedoucími i dětmi jsem našel spoustu kamarádů, kteří mi zůstali,“ svěřuje se Matěj.

„Byla to určitě zkušenost a v něčem mi otevřela oči. Třeba v tom, že Prague Pride operuje do velké míry na bázi dobrovolnictví, s minimální finanční podporou, takže se hodně věcí shání na barter (výměnný obchod pozn. red.), což spousta firem nevidí moc ráda. I personální vedení mělo nějaké mezery. Musím ale uznat, že jsem si za něco mohla i sama, protože jsem neodhadla, kolik toho vlastně zvládnu a ambiciózně jsem si zažádala o změnu náplně práce. Nicméně neziskovku jako takovou stále s radostí podporuji a jejich práce si velmi vážím,“ říká Martina.

Nemusíte hned zachraňovat svět nebo trávit hodiny prací pro druhé. Můžete začít i s něčím menším, třeba s jednorázovou pomocí. Díky tomu zjistíte, jestli vás dobrovolnictví bude bavit a naplňovat.