Soukromé versus veřejné vysoké školy: věčný boj?

25. 11. 2009 | Přijímací řízení

Dost možná patříte právě k těm, kteří se letos rozhodují pro tu nejlepší vysokou školu. V takovém případě jste se pravděpodobně už setkali i s otázkou, zda se rozhodnete pro školu veřejnou či soukromou. V tomto článku jsme se pokusili nahlédnout nezáviděníhodné dilema z různých stran, zeptali jsme se i na názor z řad studentů. Náš přehled nebude zřejmě vyčerpávající, mohl by vám ale nabídnout zajímavá témata ke zvážení. Pozn. Článek byl 4. 12. 2011 aktualizován (kav).

Reklama, kam se podíváš Jaký je vlastně hlavní rozdíl mezi veřejnou a soukromou vysokou školou? Mnohé vám může prozradit už samotný způsob, jak se školy samy prezentují. Ať už se podíváme na plakáty v městské dopravě, reklamy v tisku či způsob zpracování webových stránek, je většinou evidentní, že soukromé školy reklamu potřebují mnohem více než veřejné. Důvod je jasný: fungují na komerční bázi, mají velkou konkurenci a skutečně jim záleží na každém studentovi, který se do jejich kurzů zapíše.

Na sebereprezentaci si soukromé školy dávají často dost záležet: mladé a krásné studentky se šťastně smějí ve společnosti cílevědomých a upravených chlapců. Všichni vědí, co chtějí: studovat právě tuto školu. Co byste měli chtít vy? Přece být v jejich společnosti! Všimněte si, že dobrá nálada, jasné barvy a působivá slova o úspěchu v reklamách figurují mnohem častěji než důraz na samotné vzdělání. Klasický obraz uměřeného studentíka s knihou v podpaží se nám automaticky spojuje spíše s důstojnou veřejnou školou, alma mater. „Pravda, naše škola se možná jeví trochu nudná“, můžeme číst ze stylu reklamy veřejné vysoké školy, „ale zato jsme solventní, tradiční a důvěryhodní.“ I zde se trend samozřejmě mění, příkladem může být průbojný styl ČVUT, který slaví úspěchy. Zásadní rozdíly v celkové image škol jsou ale stále patrné.

Pro a proti? Pojďme se ale po tomto spíše teoretickém úvodu podívat na konkrétní výhody a nevýhody jednotlivých typů škol. Rozdíly, o kterých se zde budeme zmiňovat, by neměly být vnímány jako všeobecně platné a jasně dané, spíše vám naznačí směr, v jakém se mohou ubírat vaše úvahy.

Asi nejčastěji zmiňovaným rozdílem mezi školami je finanční stránka studia. Zatímco veřejné vysoké školy jsou stále dotovány státem (což není zdaleka pravidlem po celém světě) a nabízejí možnost stipendií pro dojíždějící, sociálně znevýhodněné či nadprůměrné nadané studenty, za studium na soukromé vysoké škole si budete muset v drtivé většině sami zaplatit. A nejde většinou o zanedbatelné částky: náklady na jeden semestr se mohou na některých lukrativních oborech vyšplhat až k řádově desítkám tisíc. Saša, která se tři roky po maturitě rozhoduje pro studium na vysoké škole, říká: „Myslím si, že půjdu na veřejnou školu a budu hodně ráda, když si i tu veřejnou budu moct dovolit finančně. Dneska to není vůbec lehké s penězi, a bohužel nemám rodiče podnikatele, nebo milionáře.“ Výška poplatků za studium je také důvod, proč většina studentů v první řadě podá přihlášky na veřejné školy a teprve v druhém kole přijímacích zkoušek zkouší ty soukromé. „Cena je natolik významný aspekt, že mnozí o soukromé vysoké škole ani neuvažují,“ dodává Saša. Aneta z Přírodovědecké fakulty UK v Praze přitakává: „Ušetřené peníze rodičů považuji za velkou výhodu oproti soukromé škole.“ Nebuďme ale hned nespravedliví: stávající studenti soukromých vysokých škol upozorňují, že zaplatit poplatek neznamená automaticky studium připomínající procházku růžovým sadem. I oni si musí své tituly zasloužit často tvrdou dřinou. Tereza, která právě získala bakalářský titul na Vysoké škole Karlovy Vary, o.p.s., se svěřuje: „Každý si myslí, že když je to soukromá škola, tedy placená, že si tím člověk zaplatí i zkoušky. Není tomu tak, tedy ne na mé škole. Svůj titul jsem si vydřela. Spousta nervů, strachu a obav, ale stálo to za to.“ Navíc škola, která díky příspěvkům prosperuje, může studentům zajistit kvalitnější vybavení učeben, atraktivnější aktivity a obory a některé školy dokonce část poplatků svým studentům „vrací“ formou placených brigád a praxí přímo v oboru studia. S tím souhlasí i Veronika, která studuje Pedagogickou fakultu ZČU v Plzni: „Soukromé školy mají určitě lepší vybavení a myslím si, že se rychle přizpůsobují trhu množstvím atraktivních oborů.“

Už jsme se také dotkli otázky prestiže a budoucího uplatnění. Z obou typů škol sice získáte z právního hlediska stejný titul, může se ale stát, že v budoucnu narazíte na zaměstnavatele, který bude při rozhodování používat vlastní měřítka: totiž právě onu zmiňovanou důvěryhodnost a tradiční postavení školy. Obecná pověst soukromých škol bývá často nevalná, jak potvrzuje Veronika: „Myslím si, že soukromé vysoké školy nejsou všude přijímány úplně vřele. Působí to na mě trochu tak, že se tam sejde jakási uzavřená smetánka a ta je předurčená k tomu, aby došla rovnou k titulu. Ale není to spravedlivý pohled, nikdy jsem s nikým ze soukromé vysoké školy nemluvila, tudíž nemůžu soudit.“ Právě s předsudky se studenti soukromých škol setkávají dost často. „Bohužel jsem se s negativním postojem setkala a hlavně od těch, kteří studují státní školu a opovrhují soukromou. Myslí si, že máme vše za peníze a snažit se vůbec nemusíme. Není tomu tak.“, oponuje Tereza. Za negativním stereotypem může stát i představa, že kvalitní a vzdělání vyučující se vyskytují pouze na veřejných vysokých školách. Tento hrubý omyl se pokouší vyvrátit Michal z Metropolitní univerzity, o.p.s. v Praze: „Možná pro někoho překvapením bude, že právě mnou vybraná soukromá škola má ve svých řadách přednášejících opravdu kapacity ve svém oboru, kteří vyučují i na veřejných vysokých školách, mj. Karlově Univerzitě.“

Proti argumentu léty prověřené a důvěryhodné státní školy (což je navíc po letošních aférách rovněž diskutabilní) můžeme také postavit otázky užitečnosti z hlediska aktuálnosti informací a přizpůsobení se aktuální společenské situaci. Absolventi soukromých vysokých škol mohou být po ukončení bakalářského studia mnohem lépe připraveni na „skutečný život“ ve svém oboru než jejich kolegové s magisterským titulem z veřejné vysoké školy, která je zahltila mnohdy nepraktickou teorií. Veronika to zčásti potvrzuje: „Vím o tom, že existuje i soukromá vysoká škola zaměřená přímo na pedagogiku a tam se zřejmě učí těm nejmodernějším metodám.“ Záleží tedy na vás, zda preferujete spíš váhu klasického vzdělání ve srovnání s větší šancí se uplatnit na dravém trhu práce. Ani to pro vás nemusí v tuto chvíli ale hrát zásadní roli. „Nedívám se na uplatnění po ukončení školy, ale na obor, který by mě zajímal a na to, abych byla schopná školu dostudovat,“ svěřuje se Saša.

Pro studenty, kteří byli zvyklí na spíše „rodinný typ“ střední školy, může být šok, že na veřejné škole se stanou často pouhým jménem či číslem v katalogu, se svými vyučujícími se za roky studia často nestačí vůbec osobně poznat a jsou hodnoceni zcela anonymně. Tento přístup má samozřejmě své výhody: funguje rychle, efektivně a především spravedlivě. Studenti soukromých škol si naopak pochvalují právě osobní přístup, se kterým se na své vysoké škole setkávají. Martin z Newton College v Brně shrnuje své zkušenosti stručně: „Výhody soukromé školy: Individuální přístup. V drtivé většině vyučují odborníci. Nevýhody: Nižší náročnost a prestiž.“ Soukromé školy bojují o každou „duši“ a to se může odrazit ve větší ochotě řešit případné nestandardní situace i například v termínech, do kdy je třeba podat přihlášku. „Není překážkou vyřešit problém na místě, když nějaký nastane, nemám pocit, že bych něco nevěděl, protože mi to nikdo nesdělil. Jsem perfektně informovaný a ztratil jsem pocit sté ovečky ve stádě,“ potvrzuje Michal, který na soukromou vysokou školu „zběhl“ z veřejné. Totéž potvrzuje Tereza: „Učitelé se nám opravdu věnovali a za to jim moc děkuji. Výhodou byla ta malá komunita lidí, studentů i učitelů. Znali jsme se všichni.

Objevují se také hlasy upozorňující na náročnost studia na jednotlivých typech škol. Zde je ale nutné si uvědomit jeden zásadní bod: kdo je schopen rozdíl skutečně objektivně posoudit? Náročnost se na vysokých školách většinou liší mezi jednotlivými školami, ať už státními či soukromými, a dokonce i mezi jednotlivými fakultami jedné univerzity. Aneta s tím souhlasí. „Momentálně studuji na druhé veřejné vysoké škole a rozdíly jak v organizaci a vedení, tak v obtížnosti, jsou nesrovnatelné!“. Uvažujete-li tedy například o kombinování studia s prací, zeptejte se raději přímo u zdroje a nespoléhejte na obecné předpoklady. Stejně tak se můžete spolehnout na to, co říká Martin: „Studium je tak náročné, jak si ho člověk udělá.“

Jaké další otázky můžete vzít při rozhodování v úvahu? Mohou to být například možnosti při studiu na konkrétním typu školy. Umožňuje vysoká škola vycestovat v rámci studia, a jaké podmínky je pro to třeba splnit? Jaká je úroveň výuky jazyků, a kolik času se jí věnuje? Jaké studentské aktivity škola na svém webu zmiňuje? Může vás také zajímat pravděpodobný počet přijatých studentů, šance na přijetí či pestrost výběru oborů. Zde se nenechte zmást často vznosně znějícími názvy oborů některých soukromých škol a raději si podrobně zjistěte, co se za nimi skrývá. Podobně se informujte, je-li vůbec možné vámi vybraný obor studovat i na jiném typu školy. „Například soukromou školu se zaměřením na antropologii a genetiku člověka, kterou studuji, neznám,“ dodává Aneta. Platí to ale i opačně, což potvrzují Michalova slova: „Můj obor, totiž Anglofonní studia, se na jiné škole studovat nedá, je poměrně novým oborem, za jeho zprostředkování vděčím skvělým lektorům.“

Co dodat? Smyslem tohoto článku by určitě nemělo být přesvědčit vás, který typ školy je ten jediný správný. Každý z nás je jedinečný a stejně tak potřebuje prostředí, které vyhovuje právě jemu. Každý z nás má svá vlastní kritéria, podle kterých se rozhoduje. Volba budoucí školy určitě je důležitým rozhodnutím, během kterého se vyplatí zvážit všechna pro a proti, na druhou stranu žijeme v době, kdy měnit obory i školy několikrát za studium není nic výjimečného ani neobvyklého. Co byste tedy ještě měli vědět?

Určitě nezapomeňte, že všechna zobecňování jsou nebezpečná a nikdy nevypovídají zcela o pravdě. Uvědomte si, že jednotlivé školy se od sebe velmi liší a v závěru nezáleží tolik na tom, jde-li o školu veřejnou či soukromou. Velké rozdíly jsou viditelné dokonce i mezi jednotlivými fakultami a katedrami. Při rozhodování si také určitě nechejte poradit od zkušenějších. Vydejte se na den otevřených dveří, ptejte se na vše, co vás zajímá – a hlavně žádný strach z definitivního rozhodnutí!

Přečtěte si také: Proč jít na den otevřených dveří?

Další články k tématu

České vysoké školy mění přijímací řízení kvůli koronaviru. Některé obory přijímačky ruší

České vysoké školy mění přijímací řízení kvůli koronaviru. Některé obory přijímačky ruší

Epidemie koronaviru zásadním způsobem proměnila české školství. Dopad bude mít i na podobu přijímacího řízení na vysoké školy pro nadcházející školní rok. Některé obory přistoupily k úplnému zrušení přijímacích zkoušek, jiné odkládají termíny a někde se celý přijímací proces přesune on-line. Školy tak vycházejí vstříc středoškolákům, které v krátkém rozestupu čekají maturity i přijímací zkoušky. Některé …

číst více