Pohled na maturitu očima učitele

17. 4. 2009 | Rady maturantům

„Ze svojí maturity jsem sama měla velký strach,“ říká učitelka Helena Hložánková (48), „ale jak jsem si vytáhla první otázku, úplně to ze mě spadlo.“ Tento rok to bude dvacet devět let, co maturovala. Nyní pravidelně zasedá k opačné straně stolu a zkouší své žáky z českého jazyka a literatury a německého jazyka. Pozn. Článek byl 9. 4. 2013 aktualizován. (kav)

Pravidelná příprava na maturitu svědomitým studentům zabere velkou část jejich volného času. Nejsou na tom učitelé ve snaze důkladně je připravit podobně? O kolik je náročnější práce se studenty, kterým se blíží maturita z daného předmětu, oproti běžné výuce?

Máte pravdu, příprava maturitního ročníku zabere daleko více času. Nejen, že se probírá nová látka, opakuje se také všechno probrané za uplynulé roky, a to většinou formou písemných testů, které si vymýšlíme my vyučující. Jistě, mohly bychom použít testy z minulých let, ale některé maturitní otázky se v průběhu let mění, malinko se mění i nároky a probíraná látka, takže je to stejně každým rokem nová práce. Časové nároky jsou v konečném důsledku možná tak o třetinu, polovinu větší. A bojím se, že v některých extrémních případech té práce na přípravě k maturitě odvede víc sám učitel, než žák… Navíc s každou třídou, se kterou maturuji, to hodně prožívám i já sama – s poslední třídou jsem během svatého týdne zhubla tři kilogramy, jak jsem se strachovala o to, aby mi všichni zdárně odmaturovali. Takže maturita není velkou událostí jen pro studenty.

Maturitní zkouška z českého jazyka a literatury začíná pro studenty psaním slohové práce. Souhlasila byste s návrhem zrušit ji? Je podle Vás regulérní součástí „zkoušky dospělosti“ z českého jazyka?

Psaný projev je podle mě velmi důležitý a úspěšně zvládnutá „zkouška z dospělosti“ by měla dokázat, že psaný projev na jisté úrovni je studentům vlastní, takže ne, nesouhlasila bych, písemné maturity z českého jazyka mají rozhodně své opodstatnění.

Berete v potaz při známkování, že se jedná o školu technicky zaměřenou, tudíž se u jejich žáků nepředpokládá slohový talent?

Každý učitel srovnává se svými vlastními zkušenostmi, takže už má „v oku“, co může od studentů čekat a známkuje pak podle své praxe. Souhlasím, že to je subjektivní a známka z jedné školy pak nemusí odpovídat známce, kterou by dotyčný dostal na jiné škole. Vždyť ani na škole literárních talentů by všichni neměli samé nejvyšší známky, protože hodnotící učitelé mají za ta léta už vypracované vyšší nároky a jsou přísnější. Já si můžu dovolit být shovívavější.

Využíváte při maturitě čtenářský deník? Myslíte si, že by se měla zohledňovat četba studenta?

Každý student nám předloží seznam přečtené literatury a shlédnutých divadelních her, na které se pak určitě zeptáme, bude-li to k tématu, protože by byla škoda nevyužít jejich vlastních zkušeností. Při zkoušení se vždy snažíme pohybovat v těch oblastech, ve kterých se zkoušený cítí jistý v kramflecích, což pravděpodobně mohou být právě ony přečtené knížky, na něž má svůj názor a může se k nim vyjádřit.

Poslední dobou je však trendem knihy z povinné četby nečíst a pouze si prohlédnout výtahy z děje na různých serverech. Dá se takový student usvědčit?

U zkoušení se to těžko pozná, protože prostoru se přečteným knihám zase tolik nevěnuje a já sama kolikrát také zapomenu kdejaký detail z knihy, kterou jsem četla.

Jak moc velký důraz kladete u ústní části na literaturu a jaký na gramatiku (jazykovědu, pravopis, atd.)? Která by se měla podle Vás zkoušet přísněji?

Větší důraz se klade na literaturu, je to dáno také tím, že je na studentovi, kterou částí začne a téměř vždy si student zvolí právě tu část zaměřenou na kulturní rozhled a znalosti z literatury. Na gramatiku se ale nezapomíná, ale nechceme po studentech žádné teorie, spíše uplatnění znalostí jazyka v praxi – procházíme s nimi cvičení a rozebíráme pravopisné jevy. Chceme vidět, že student umí s jazykem správně pracovat.

Co vás během Vašich zkušeností s maturitou nejpříjemněji překvapilo? Co nejméně příjemně?

Nepříjemně překvapí nezodpovědnost studentů. Jednou mi jeden žák těsně před maturitou sdělil, že umí jen první dvě témata, způsobem „tak a teď s tím něco udělejte“. Ani jedno z témat si nevylosoval a neodmaturoval. I když se snažíme studentům ze všech sil pomáhat, s takovými případy se těžko něco dá udělat. Naopak příjemně vždy dokáže překvapit student, který nikdy nevynikal, ale na maturitu se dokázal svědomitě připravit a podal dobrý výkon. Takovým lidem pak můžu i do budoucna prorokovat úspěch při studiu na vysoké škole, kde jde také hlavně o to naučit se na určitý termín.

Kromě češtiny vyučujete také německý jazyk. Zkoušíte raději studenty z češtiny nebo němčiny?

Určitě z němčiny, protože se jedná více o dialog mezi mnou a studentem než jeho monolog.

Jak probíhá hodnocení studenta za jeho jazykový výkon? Co a jakou měrou se zohledňuje?

Zohledňuje se samozřejmě slovní zásoba, pohotovost, výslovnost, gramatické zvládnutí jazyka, ale rozhodně si nikam na papír nerozepisujeme jednotlivé známky za dané oblasti a nepřiřazujeme k nim váhu, z jaké části bude zrovna tahle oblast tvořit známku… výsledná známka je většinou spíš pocitovou záležitostí. Pokud jsou všechny zmiňované složky v pořádku, dostane student samozřejmě za jedna, pokud některá z nich pokulhává, snižuje se to podle závažnosti jazykových „provinění“.

Kolik faktických znalostí jste ochotna „odpustit“ studentovi, který jazyk skvěle ovládá, ale vylosované téma jen „okecává“ a neuvádí žádné relevantní informace? (resp. nakolik stačí studentům metoda „prostě to nějak okecat, vždyť se hodnotí jazyk, ne znalosti“?)

Naším cílem je samozřejmě studentovi co nejlépe pomoci, určitě bych se snažila navést jej na fakta pomocnou otázkou a záleží na něm, zda se chytí. Ale maturitní témata z jazyků nejsou natolik odborná, aby hrozilo, že si student na nic nevzpomene.

Jak často se setkáváte s případy, kdy student odříkává věty v cizím jazyce naučené nazpaměť, aniž by jim rozuměl?

Jazykově méně nadaní studenti volí i tuhle možnost, ale i to ukazuje na jistou snahu studenta – nešlo to jinak, tak se to naučil nazpaměť. Takže jako učitel ocením i tohle.

Myslíte si, že by se podobně jako u češtiny měly zavést i písemné maturity z cizího jazyka?

Nemyslím si, že by to bylo nutné. Ostatně, my na naší škole něco podobného máme – v dubnu studenti píšou tříhodinovou práci, při níž mohou používat slovník, ta se však do hodnocení maturitní zkoušky nezapočítává.

Máte nějaký typ, jak se rychle „jazykově rozmluvit“ před tím, než půjde student na potítko?

Obávám se, že na podobné věci ve všem tom stresu není čas. Ale určitě by mohlo pomoci, kdyby si student vzal s sebou nějakého kamaráda, se kterým by před tím, než půjde na potítko, v cizím jazyce trochu konverzoval, třeba by pak na „place“ byl už uvolněnější a jistější si jazykem a projevem. Ale podobné věci jsou asi individuální a na každého studenta platí jiný trik.

A na závěr shrnující otázku – co obecně oceňujete při vykonávání maturitní zkoušky?

Když se studenti umí vyjádřit, jsou pohotoví a mluví samostatně.

Děkujeme za rozhovor.

Mějte přehled o vysokých školách:


Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte!    Spustit test

Helena Hložánková vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity (obory čeština, němčina a latina). Maturovala v roce 1980 na Střední zdravotnické škole z češtiny, ruštiny, psychologie a pediatrie. V roce 2009, kdy tento rozhovor proběhl, vyučovala na Střední průmyslové a vyšší odborné škole technické v Brně předměty český jazyk a literaturu a německý jazyk.

Další články k tématu