Jiří Matěj Brůna: Jak jsem získal šest titulů za sedm let

13. 2. 2014 | Rady maturantům

Vystudoval už několik škol, a přesto nyní studuje ještě další, má dvě jména, a přesto není křtěný, jeho studijní výsledky jsou vynikající, a přesto si najde čas na zábavu. To není hádanka – to je Jiří Matěj Brůna. Jeho šest titulů získaných za sedm let si od Agentury Dobrý den dokonce vysloužilo registraci českého rekordu. Kromě všech těch diplomů a certifikátů si ale Jiří ze svého studia odnáší i řadu postřehů…

Studijní dráha Jiřího Matěje Brůny (*1983) začala Obchodní akademií v Dušní ulici v Praze. Pokračoval postupně Vyšší odbornou školou ekonomickou, dvouletým postgraduálním studiem na Nottingham Trent University a studiem na Středočeském vysokoškolském institutu v Kladně. Poté nastoupil na Masarykův ústav vyšších studií ČVUT, aby to vše ještě završil titulem MBA Central European Management Institute a nakonec i titulem MSc. z London International Graduate School. Sumasumárum – vyšel z toho Ing. Bc. Jiří Matěj Brůna, DiS., C.M., MBA, MSc.

Na úvod se nemůžu nezeptat: jaké máte IQ?

Stačí, když řeknu, že je trojciferné? (smích) Přesnou hodnotu svého IQ ani neznám, protože jsem si ho testoval jenom neoficiálně a nikdy jsem neměl potřebu nechat si své IQ oficiálně změřit.

orig_unnamed.jpg

Ale teď vážně… Vystudoval jste – a stále studujete – spoustu škol, českých i těch zahraničních. Na kterou vzpomínáte nejraději?

Těžko se to srovnává, protože každá z těch škol měla něco do sebe, stejně jako bych u každé z nich našel nějaký námět na vylepšení. Ale asi nejspokojenější jsem byl na střední škole – Obchodní akademie v Dušní ulici v Praze. Vlastně tam jsem si poprvé uvědomil, že ve mně pravděpodobně nějaký studijní potenciál bude, do té doby jsem to absolutně neřešil a ještě tak ve druháku nebo třeťáku jsem plánoval jít po maturitě pracovat. Líbilo se mi i prostředí školy, která je umístěna v části Prahy, kterou mám asi nejradši.

Která z forem studia vám vyhovovala nejlépe?

Když jsem studoval denním studiem, tak jsem si říkal, že by pro mě bylo lepší kombinované studium, a na druhou stranu když jsem pak studoval dálkově, tak jsem zase považoval za výhodnější denní studium. V každém případě můžu z vlastní zkušenosti potvrdit, že dálkové studium je docela náročné hlavně na sebedisciplínu.

Proč se s každou čerstvě vystudovanou školou vždycky rozhodnete studovat ještě nějakou další? Nechce se mi věřit, že vás to může jednoduše „bavit“ nebo „naplňovat“…

Já jsem byl vždycky celkem spokojený na všech školách, pro které jsem se rozhodl, takže mi to po nějakém čase vždycky začalo chybět, i když se přiznám, že čím jsem starší, tak tím víc si uvědomuju taky důležitost neformálního vzdělání a všeobecného rozhledu.

Mnohé školy, které jste vystudoval, byly hrazené. Jak jste si zvládl ještě při studiu přivydělávat?

Řekl bych, že jsem měl docela štěstí a podařilo se mi najít pár brigád, kde jsem si na studenta vydělal nadstandardně. Před nějakými pěti sedmi lety byla situace úplně jiná a i jako student jsem si mohl vybírat a některé nabídky dokonce odmítat, protože jsem zkrátka nestíhal. Upřímně řečeno, studenti to dnes mají o dost těžší, za prvé je jich čím dál tím více, a slušných studentských brigád, kde by se studenti naučili i něco směrem ke svému studovanému oboru, je relativně hodně málo.

Nelitujete třeba, že jste se během svého studia připravil o „mimoškolní“ život? Přeci jen při studiu dvou škol zároveň asi nezbývá moc času na zábavu…

Určitě ne, mimoškolního studentského života jsem se taky snažil užít a rozhodně zábava ke studentskému životu patří. Jak vždycky říkám, nejen školou živ je student a i třeba při studiu dvou škol se nějaký čas na odreagování musí najít.

Jak naznačuje váš studijní životopis, zaujal vás především management, marketing či podnikání. Nebyly pro vás některé předměty časem už jen jakýmsi „opakováním“? Byla pro vás každá další škola skutečným obohacením?

Je pravda, že některé předměty jsem měl vícekrát, ale zase stejný nebo podobný předmět se vyučuje jinak třeba na vyšší odborné škole a naproti tomu úplně jinak na škole manažerské či zahraniční, takže někdy i tohle srovnání je přínosné. Občas se stalo, že jsem si říkal, že o daném tématu jsem už dříve slyšel na některé z předchozích škol, ale protože učení a zapomínání už tak nějak k sobě patří, opakování určitě neuškodí.

Pomohly vám všechny ty dosažené tituly k vysněnému zaměstnání, nebo alespoň tomu, které by odpovídalo vašim představám?

Možná někoho překvapím, ale ono je to spíše naopak. Moje zkušenost je taková, že příliš absolvovaných škol potenciálního zaměstnavatele spíše odradí a není to jen moje zkušenost. Pracovní trh je do značné míry založen na škatulkování, a jakmile se někdo jakkoliv vymyká, hned se vyrojí různé povrchní a zjednodušující stereotypy. Já jsem vždycky studoval spíše pro sebe a přínos studia spatřují více v té rovině osobní – jde tu o schopnost kritického myšlení, snahu přemýšlet v souvislostech, čtenářskou gramotnost, všeobecný rozhled a tak dále – než že bych svou studijní dráhu vnímal jako lákadlo pro top firmy.

Za tu dobu, co jste na studijní půdě, už jste jistě získal značný rozhled i určitý názor na vzdělávací systém. Kdybyste v něm mohl něco změnit, co by to bylo?

Je toho hodně, ale možná bych vypíchl dva body, o kterých se až tak moc nemluví. Prvním z nich je takové odosobnění či odlidštění studia. Určitě je to logické v souvislosti se vzrůstajícími počty studentů na školách, ale někdy je to až přehnané. Když dám příklad, tak člověk přijde v úředních hodinách na studijní oddělení, aby se na něco zeptal, a tam mu řeknou, že má dotaz poslat elektronicky. Přibývá standardizovaných tipovacích testů na úkor ústních zkoušek, přibývá elektronické komunikace namísto osobního kontaktu. Říkám tomu manufakturizace studia, ale samozřejmě tohle je proces, který se netýká pouze škol. Druhou věcí je vůbec vnímání školy, kdy chození do školy je často považováno za cosi jako nutné zlo. Přitom hlavně i u těch menších školáků je přece obrovský rozdíl, jestli je škola pouze místem splnění si povinnosti, nebo inspirativním prostorem, kam se dítě a později starší student těší, samozřejmě v rámci možností. Podle poslední studie PISA mají čeští školáci nejméně rádi školu ze všech zemí OECD. Myslím, že není správné nad tím jenom mávnout rukou. Tudíž i já sám se snažím alespoň nepatrně svým příkladem ukázat, že je normální mít školu rád, aniž by člověk musel být šprtem od pohledu (smích).

Co byste vzkázal těm, kteří se právě v těchto dnech, kdy se podávají přihlášky na vysokou, rozhodují o svém budoucím směřování?

Popřál bych jim šťastnou ruku při výběru školy a ať se dostanou tam, kam chtějí. Myslím, že nabídka škol a studijních oborů je dnes dostatečně pestrá a široká, takže v tomto smyslu jim starší generace mohou jen závidět. Doporučil bych rozhodovat se především podle svého zájmu. Většina studentů určitě už ve svých osmnácti devatenácti letech ví nebo podvědomě cítí, k čemu tíhnou, jaké předměty je baví a jak by se chtěli v budoucnu realizovat, i když třeba přesnou představu o svém budoucím vysněném povolání ještě nemají.

Fotografie: archiv J. M. Brůny.

Další články k tématu

Psychologie: Kde se na ni hlásit a jaká je šance na přijetí

Psychologie: Kde se na ni hlásit a jaká je šance na přijetí

Mezi obory, na které bývá každoročně největší přetlak patří psychologie. Úspěšnost přijetí vzhledem k velkému množství uchazečů nebývá vysoká. Proto je před podáním přihlášky dobré vědět, na jakých školách se obor psychologie vyučuje a jakou mají tyto školy procentuální úspěšnost přijatých. Univerzity, kde se psychologie vyučuje Obor psychologii se na největších univerzitách v Česku nejčastěji vyučuje …

číst více