Učitel Martin Císař: Maturitu lze zvládnout i po třech týdnech učení. Pokud jste chytří.

9. 5. 2013 | Rady maturantům

Jaký je optimální čas pro přípravu k maturitě? A co když už to nestíháte? Dá se něco udělat přímo v den zkoušky? Zeptali jsme se vyučujícího historie a společenských věd. (pozn.: článek byl 29. 5. 2014 (lč))

Martin Císař (44) vyučuje na Gymnáziu Slovanské náměstí historii a nauku o společnosti. S přípravou studentů k maturitní zkoušce má dlouholeté zkušenosti. Mluví o tom, jak se ideálně připravovat k maturitě. A také o tom, že i za pár týdnů se dá udělat hodně, pokud jste schopní tvrdě pracovat.

Jaký je podle vás optimální čas pro přípravu na maturitu?

To nedokážu odhadnout. Já sám jsem absolvoval gymnázium před mnoha lety a nechával jsem to na poslední chvíli. Je to pro mě memento do současné práce. Vždycky, když cítím, že je potřeba, aby studenti začali, tedy nejpozději na začátku čtvrtého ročníku, snažím se studentům připomínat, jak hektické pro mě bylo nechávat to na poslední dva tři týdny. Nechávat to na svatý týden, kdy se může cokoliv stát, kdy člověk může zalehnout tak, jako kdysi já, s horečkami a s angínou. Myslím si, že optimální pro ně je alespoň ve třetím ročníku si dobře vybrat semináře směrem ke své maturitě a svým přijímacím zkouškám, a připravovat se už tím, že v nich člověk pracuje pořádně. Přeci jen jsou to vesměs předměty, které studenty už baví a které jsou pro ně nepostradatelné, profilové. Aktivní práce v seminářích je podle mě první část té přípravy. Pokud jde o to, nějak systematizovat maturitní otázky, osnovy, kompletní témata a podobně, to je podle mě naprosto individuální záležitost a každý má svůj styl a své tempo. Pokud se student rozhodne maturovat třeba z mého předmětu, tedy z historie či společenských věd, každopádně bych mu radil okamžitě se začít zajímat o aktuální dění, číst internet, mít zájem o mezinárodní vztahy, a tak dále. Protože to jsou věci, které se jednoduše naučit nedají.

Myslíte, že naučit se na maturitu za svatý týden je možné?

Je to možné. Dokonce si myslím, že je možné za určité konstelace odmaturovat úplně perfektně, ale to neznamená, že od nás maturant odchází připraven a že se to neprojeví třeba při prvním semináři na vysoké škole. Maturita je pro mě pouze jedna dílčí zkouška. Dneska to přeci jen chodí úplně jinak, než to bylo za nás. Studenti jdou k té maturitě ještě ke všemu přijati na vysokou školu, takže prostě potřebují jen jakýkoliv součet nižší než šestnáct. A tím to pro ně hasne. Takže si myslím, že je to možné, ale pouze u studentů, kteří jsou inteligentní, kteří v maturitních předmětech pracovali standardně už předchozí čtyři roky a jenom si tak trošku systematizují to, co by měli pak odpovídat u konkrétních maturitních otázek.

Dejme tomu, že je některý student tak trochu lajdák, který se opravdu celou střední školu neučil. A splaší se třeba teď – měsíc či dva před maturitou. Co by měl dělat?

Pokud se vzpamatuje skutečně teď, tedy třeba v řádu měsíce či dvou před maturitami, a stane se z něj – poněkud utopicky – zodpovědný maturant, tak se podle mě musí zhroutit. Protože předpokládám, že ten rozsah, ke kterému se upsal v několika předmětech, je natolik velký, že není možné to najednou zvládnout. Takže to vzpamatování se má i tuto negativní stránku. Každopádně záleží na tom, jestli je to inteligentní člověk. Selhávání ve škole nemusí být vždycky známkou nějakých neschopností, může to být otázka rodinného zázemí, momentálního selhání osobnosti, puberty, může jít o nějakou dlouhodobou nešťastnou lásku. Ale pokud je tam ten intelekt a schopnost práce, tak si myslím, že v řádu třeba dvou tří týdnů je člověk schopný velice intenzivně studovat a připravit se na tu maturitu tak, aby ji zvládl. I když ne třeba tak, aby ji zvládl stoprocentně či nadprůměrně. Na druhou stranu, i toto je otázka štěstí, záleží také na vytažené otázce. Šlo by to, i když by to byl malý zázrak.

Co se tedy dá udělat přímo u maturity

Dá se jakýmsi autotréninkem zkusit docílit toho, že se člověk uklidní. To znamená, že i přes to, že tam třeba jde nepřipraven, pojme to jenom jako zkoušku. Tak, jak se to říká na vysokých školách – že zkouška je od slova zkusiti. Pokud je člověk schopen psychiku zvládnout a mobilizovat maximálně všechny své další schopnosti, tedy schopnost improvizovat, logicky vyvozovat, dobře komunikovat, poslouchat otázky a odpovídat na ně, tak si myslím, že je schopen v jistém slova smyslu uspět. Ne všechny obory jsou striktně exaktní a ne všechny jsou postaveny na jasných faktech na konci. Když jsou vyučující a student na sebe zvyklí, učitel může pokládat otázky tak, že ze studenta dostane i to, co se na zkoušku aktuálně nenaučil. Jen to třeba zaslechl kdysi v nějakém seminárním projektu nebo v předchozí výuce.
Takže co udělat: Uklidnit se, spolupracovat se zkoušejícím, pokusit se zmobilizovat za těch patnáct minut na potítku všechno, co ve studentovi je, snažit se nenechat se rozčilovat tou atmosférou, a uvědomit si, že teď už je to opravdu jenom na něm. Teď už neexistuje žádná omluva jako kdysi, když chodil za školu. Pak se z toho studenta skutečně dá něco vytáhnout, pokud to v něm ovšem někde je. Obecně mě však k úspěšnému zvládnutí maturit nenapadá žádná rada, která by platila stejně pro všechny maturanty. Snad jen to, co říkal černoch Mareček ve filmu Básníci: ‚Se učit, se učit, se učit.’

Mějte přehled o vysokých školách:


Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte!    Spustit test

Foto: Nela Wurmová; sxc.hu