Studium ve Francii:

3. 3. 2008 | Studium v zahraničí

Jak studovat v zahraničí bez vyšších finančních výdajů? Jak probíhá zkouškové období na francouzské univerzitě? V čem se liší český styl výuky od francozského? Odpovědi na zmíněné otázky naleznete v následujícím rozhovoru se studentkou práv Univerzity Palackého v Olomouci Miluší Hadamčíkovou, která ve Francii strávila necelý rok studiem práv.

Studijní pobyt v zahraničí zní lákavě: dostanete možnost zdokonalit se v cizím jazyce, získat zkušenosti do života a budoucí profese, ale můžete také poznat cizí kulturu, zvyky a navázat nová přátelství. Miluše Hadamčíková, studentka práv na Univerzitě Palackého, se rozhodla strávit necelý rok studiem práv na francouzské univerzitě. O tom, co zahraniční cestě předcházelo a jak výuka na tamější škole probíhala, se více dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jak sis studijní pobyt ve Francii zařídila? Můj studijní pobyt ve Francii se uskutečnil prostřednictvím zahraničního výměnného programu Erasmus – Sokrates, který realizuje moje fakulta, ve spolupráci s Kanceláří zahraničních styků UP v Olomouci.

Kdo všechno může využít výhod výměnného programu Erasmus (Socrates)? Co se týče Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (PF UP), výběrové řízení je určeno pro studenty PF UP 2. až 4. ročníku magisterského studijního programu „Právo a právní věda“, studenty 1. a 2. ročníku bakalářského studijního programu „Právo ve veřejné správě“, studenty všech ročníků navazujícího studijního programu „Evropská studia se zaměřením na evropské právo“. Obecně lze říci, že program Erasmus je určen pro studenty, tedy věk zde nehraje roli. Dalšími požadavky na výběrové řízení je velmi dobrý studijní prospěch a odpovídající jazykové znalosti.

K čemu se při výběru studentů dále přihlíží? Při výběrovém řízení jsou zohledněny: znalost úředního jazyka příslušného státu, absolvování cizojazyčných kurzů na PF UP, zapojení se do akademických a mimoškolních aktivit.

Na čem závisí počet přijatých uchazečů? Početní omezení se odvíjí od počtu stipendií, která jsou fakultou vyjednána s jednotlivými zahraničními univerzitami. Např. do Francie v současné době nabízí PF UP míst 14, do Španělska pak „pouze“ 2.

Co je třeba před výjezdem do zahraniční zařídit? Zájemci o zahraniční studijní pobyt podají přihlášku a motivační esej, která je vypracována v jazyce, ve kterém chce student v zahraničí absolvovat studijní program. Výběrové řízení má dvě části – písemnou a ústní. Písemnou částí je výše uvedená motivační esej, ústní část pak spočívá v motivačním pohovoru ve vybraném jazyce před výběrovou komisí.

Získají studenti, kteří prostřednictvím programu Erasmus vycestují do cizí země, finanční příspěvek? Ano, studenti v rámci programu Erasmus získávají stipendium. Jeho výše se liší v závislosti na cílové zemi.

Jak probíhala výuka na zahraniční škole? Předměty, které chce student v zahraničí studovat, si zvolí dle svého zájmu sám, přičemž však musí za celou dobu studia v zahraničí dosáhnout určitého počtu kreditů. Já a mé dvě kolegyně jsme si předměty zvolily tak, aby korespondovaly s předměty vyučovanými v naší nepřítomnosti na domovské fakultě v průběhu akademického roku našeho výjezdu, a to z důvodu jejich možného uznání. Na rozdíl od některých zahraničních studentů, kteří si výjezdem do cizí země prodloužili studium o dobu strávenou v zahraničí, bylo v našem případě studium souběžné. Znamenalo to, že jsme musely kromě zkoušek ve Francii absolvovat po návratu i zkoušky na PF UP za uplynulé dva semestry. Možnost uznání předmětů absolvovaných v zahraničí byla tedy velice lákavá.

V jakém jazyce se vyučovaly předměty? Předměty i zkoušky ve Francii probíhaly ve francouzštině. Zpočátku to bylo dost náročné, ale kromě „právnických“ předmětů jsme navštěvovaly i kurz francouzštiny (6 hodin týdně), takže v druhém semestru byl jazykový problém víceméně eliminován.

Lišil se francouzský styl výuky od českého? Výuka na univerzitě ve Francii se od té české liší v několika směrech. Velké pozitivum francouzské právnické fakulty je zaměřenost na praxi. Studenti již v nižších ročnících absolvují různé stáže apod.

Existuje však řada elementů, kvůli kterým mi vyhovuje spíše český univerzitní systém než ten francouzský. První rozdíl spočívá v koncepci seminářů. Francouzští studenti jsou vedeni k tomu, aby se soustavně připravovali na jednotlivá cvičení, připomíná to výuku na střední škole. Zatímco většina českých studentů si v průběhu semestru užívá studentského života, francouzští studenti si od rána do večera „užívají“ atmosféry v univerzitní knihovně či fakultní studovně. Tím se dostávám k dalšímu fenoménu, který mě ve Francii překvapil, a to je smysl pro kolektivní práci studentů. Často jsem přišla do knihovny a neměla si kam sednout! A u spojených stolů skupinky studentů horlivě řešící zadaný projekt…

Další odlišnost, která mě téměř šokovala, je harmonogram akademického roku. Na rozdíl od našeho systému, kde tři měsíce probíhá výuka a pak má student měsíc a půl na splnění studijních povinností, ve Francii trvá zimní zkouškové období týden před vánoci a pak několik dní v lednu, letní zkouškové období trvá cca 10 dní. Termíny zkoušek si navíc nevolí studenti z více alternativ sami, jako tomu je u nás, ale jsou pevně stanovené. Není tedy výjimkou mít v jeden den 2, popř. i 3 zkoušky. A co se týče opravných termínů, ty jsou vypsány za oba semestry až v červnu.

Překvapení nás čekalo i u samotných zkoušek. Francouzští studenti se totiž nedozví výsledek ústní zkoušky ihned po výkonu, ale až za několik dní, někdy i týdnů po konání zkoušky, a to prostřednictvím studijního oddělení. Další odlišnost, i když z mého pohledu nepříliš lichotivá, se týká studijních materiálů. Zatímco u nás se studenti řídí heslem „musíme si pomáhat“, ve Francii jsem se s něčím podobným nesetkala. Spíš naopak, říct si o něčí přednášku je skoro trestným činem…:-)

Na druhou stranu však musím říct, že francouzští studenti i profesoři na nás, na cizinky, byli moc milí, velice přátelští, vstřícní a chápaví. Zejména zpočátku, kdy jsem na přednáškách jen lapala po dechu a chodila domů s infarktem a podzimní depresí…

V čem vidíš hlavní přínos cesty? Nejvíc si určitě cením získání jazykových znalostí. Francouzština patří mezi náročnější světové jazyky, ale když se s ní deset měsíců denně setkáváte, pokroky se dostaví rychleji a hlavně nenásilně. Dále si samozřejmě vážím obohacení z profesionálního hlediska, možnosti rozšířit své obzory v oboru, který studuji a kterým se budu pravděpodobně v životě zabývat. V neposlední řadě jsem velice vděčná za příležitost žít téměř rok v tak zajímavé a svébytné zemi jako je Francie, seznámit se s tamními lidmi, zvyklostmi, kulturou, historií, gastronomií. Bylo úžasné mít možnost cestovat, poznávat různé lidi ze všech kontinentů světa.

Kde jsi byla ubytovaná? První tři měsíce jsme bydlely v ubytovně pro mezinárodní studenty. Mé dvě kolegyně měly společný pokoj, já byla ubytovaná se studentkou z Rotterdamu. Pro všechny obyvatele (cca 50) byla k dispozici jedna společná kuchyň, takže si dovedete představit tu melu kolem 19. hodiny. Kurážnějším a světaznalým povahám to vyhovovalo, zejména Španělé byli ve svém živlu. Nám se však takový styl moc nezamlouval. Ovšem hlavním důvodem, proč jsme se rozhodly hledat si jiné bydlení, bylo přehnaně vysoké nájemné absolutně neodpovídající nabízeným službám. Prošly jsem všechny realitní kanceláře ve městě a až v té úplně poslední nám byl nabídnut plně zařízený byt 3+1 za výhodné nájemné. A nejen to, byt se nacházel v sousedství supermarketu, univerzitní tělocvičny a 10 minut pěšky od školy, takže nebylo nad čím se rozmýšlet a za měsíc jsme pořádaly „kolaudační party“.

**A co volný čas? ** V prvním semestru jsem svůj volný čas trávila převážně pilným studiem francouzštiny, zatímco mé kolegyně, které na tom byly s jazykovou vybaveností mnohem lépe, si francouzštinu procvičovaly v místních barech a diskotékách… S postupem času a s rozvojem mých jazykových dovedností jsem se k nim s radostí přidala. V novém bytě jsme pořádaly večírky a prohlubovaly vědomosti sledováním televize. Chodila jsem do kina, muzeí. Město, ve kterém jsem studovala, pořádá v průběhu roku řadu kulturních akcí, např. jazzový festival či Mezinárodní filmový festival dokumentárních filmů, který je po MFF v Cannes nejstarší ve Francii. Taky jsme samozřejmě hodně cestovaly. A jelikož město, ve kterém jsme studovaly, se nachází na pobřeží Atlantického oceánu, dost času jsme strávily na pláži.

Co tě na Francii nejvíce zaujalo? Při mém příjezdu mě nejvíc překvapilo, že Francouzi nemluví anglicky. Buď tenhle jazyk vůbec neovládají ani ovládat nechtějí, anebo se sice snaží, ale není jim rozumět. Jazykovou bariéru pak neprolomí ani jejich bezmezné přesvědčení, že rozumíte francouzsky, i když se jim snažíte rukama a nohama dát najevo pravý opak. Pak se mi velice zalíbil jejich zvyk políbit se na obě tváře při setkání – tzv. bisous. Musím říct, že mi to v ČR chybí… Obecně jsou Francouzi otevřenější a přátelštější než Češi, např. v obchodě se s vámi dá kdekdo do řeči a snad nikdy jsem se tam nesetkala s protivnou prodavačkou. A když se v cizím městě bezradně díváte do mapy, většinou se do pěti minut někdo nabídne, jestli nepotřebujete poradit.

Taky jsem nikdy nepřišla na to, jak dokážou odhadnout, že jste cizinec, aniž byste museli promluvit. Možná to je způsobené jejich hlubokým vlasteneckým cítěním, jehož stinná stránka se projevuje mj. i v jejich extrémní neznalosti geografie. Jako úsměvný příklad můžu uvést případ, kdy jsem do kurzu francouzštiny pro svou prezentaci připravila kvíz týkající se České republiky. Jedna z otázek zněla, která řeka protéká Prahou. V nabídce byl Dunaj, Labe a Vltava. I když se nejedná zrovna o oblast vědomostí, kterou by musel každý znát, docela mě překvapil nesmělý dotaz francouzské lektorky, jestli se náhodou místo Vltavy nejedná o Volhu.

Co se týče Francouzů jako potenciálních partnerů, byla jsem jako Alenka v říši divů. Myslela jsem, že zvěsti o pověstném francouzském šarmu a eleganci jsou jen frází, ale přesvědčila jsem se o opaku. Francouzi (nebo alespoň většina z nich) jsou šarmantní, ohleduplní, galantní, mají vkus a smysl pro eleganci. No a otázka francouzské kuchyně, to je kapitola sama o sobě. Každý den jsme chodily na oběd do Menzy – předkrm, hlavní jídlo, dezert, bageta, sýr či ovoce, a k tomu různé dresingy a vody, co hrdlo ráčí. Není divu, že jsem se vrátila domů o pár kil těžší. :-) A to nemluvím o sýrech, vínu a čokoládě. Jediné, co asi nikdy nepochopím, je záliba Francouzů v čerstvých ústřicích…

Líbí se Vám naše stránky?


Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte!    Spustit test

O studiu v zahraničí se dočtete také zde

Další články k tématu