Pět otázek pro... Ladislava Špačka

18. 4. 2013 | Stojí za přečtení

Populární propagátor společenské etikety Ladislav Špaček je původní profesí pedagog. Pracoval též v Československé televizi jako vedoucí domácího zpravodajství a působil na Pražském hradě v roli tiskového mluvčího prezidenta Václava Havla. Jak vzpomíná na svá studia?

Jakou vysokou školu jste studoval a proč jste se pro ni tehdy rozhodl?

Vystudoval jsem nejdříve Pedagogickou fakultu v Ostravě, obor čeština a dějepis. Moc jsem si tehdy nemohl vybírat, v Ostravě, kde jsem tehdy žil, jiná humanitní fakulta nebyla, a protože jsem absolutně netechnický typ, byla volba jediná. Fakulta mi dala skvělý základ, vzpomínám na ni moc rád. Pak jsem vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze, kam jsem se v 70. letech přestěhoval. Opět čeština a dějepis, byla to pro mne správná volba.

Co všechno vám dalo studium na vysoké škole z hlediska vaší dnešní profese?

Především základ vzdělání. Vysoká škola (žádná škola) vám neřekne všechno, co v životě budete potřebovat, už proto, že cesty všech absolventů jsou rozličné. Může Vám dát systém vzdělání, naučí vás aplikovat teorii do praxe, naučí vás vyhledávat zdroje, kriticky je hodnotit.

Momentka z tiskové konference

Kdybyste si mohl vybrat dnes znovu, co byste studoval a kde? Volil byste např. možnost studia v zahraničí?

Určitě bych studoval znovu stejný obor, dal mi pro můj další život pevný základ ve všem, co jsem pak dělal a dělám dodnes: práci televizního novináře (potřebujete bezpečnou znalost jazyka), mluvčího prezidenta (bez spisovné češtiny a znalosti historických souvislostí bych nebyl pro tuto práci tak dobře připraven), píšu knihy, natáčím, denně přednáším. Studium v zahraničí je oproti našim dřívějším možnostem skvělá příležitost, zejména pro jazykovou výbavu a jiný pohled na vzdělání.

Co se vám vybaví, když se někdo zeptá na váš „studentský život“?

Studoval jsem v nejdramatičtějším a nejkrásnějším období dvacátého století, v šedesátých letech, v éře Beatles, Woodstocku, skvělých amerických filmů třeba E. Kazana nebo Nicholase Raye, české filmové nové vlny, knih Škvoreckého, Hrabala, Vaculíka, Havla, Kundery… I u nás, za železnou oponou, jsme si dokázali studentská léta užít, trávili jsme nekonečné hodiny debatami v kavárnách, v divadlech, na koncertech Olympiku nebo Louise Armstronga.

Co byste vzkázal či poradil těm, kdo se chtějí hlásit na obor, který jste studoval, popřípadě uvažují o podobné profesionální dráze?

Můžeme studovat jakýkoli obor, ale poctivě. Vzdělání rozšiřuje životní obzor, jen ten, kdo se naučí systematicky vyhledávat a zpracovávat informace, může porozumět světu kolem nás. Neopírejme se o internet, je to salát, a kdo se v něm nedokáže kriticky orientovat, propadne blouznivému opojení, jak snadno se stát vzdělancem pomocí klikání. Ne, jsem zastánce klasického a poctivého vzdělání, to si musíte odsedět v Univerzitní knihovně.