Individuální studijní plán

12. 12. 2013 | Studentský život

Co to je

O takzvaném „individuálu“ jste možná slyšeli už na střední škole. Zde může být na žádost žáka nebo jeho rodičů udělen ze zvláštních důvodů, jakými jsou dlouhodobá nemoc nebo jiné okolnosti znemožňující denní studium (sport na vrcholové úrovni, významná umělecká činnost apod.). Na vysoké škole to funguje podobně. Individuální studijní plán je vlastně zvláštní formou denního studia, respektive kombinací studia prezenčního a kombinovaného. Vychází vstříc individuálním potřebám studenta a přitom se snaží pro něj zachovat rovné podmínky s jeho kolegy, ať už se jedná o přístupnost studijních materiálů nebo plnění zkoušek. Individuální studijní plán umožňují i některé soukromé vysoké školy.

Prakticky může individuální plán znamenat například to, že vám bude umožněno více absencí na povinných předmětech, než je v běžném plánu studia možné. Za absence navíc se pak obvykle domluvíte s vyučujícím na nějakém náhradním plnění – například odevzdání nějaké práce navíc, přezkoušení či samostudium. Individuální studijní plán vám také může umožnit třeba opožděný zápis do semestru či změny v konání závěrečné zkoušky, snížení počtu kreditů potřebných pro postup do dalšího semestru, modifikace v pořadí předmětů, které musíte absolvovat, nebo třeba modifikace skladby předmětů nutných k postupové zkoušce.

O individuální studijní plán je možné žádat jak plošně pro všechny kurzy zapsané v daném semestru, tak i zvlášť pro jednotlivé předměty. Vždy je třeba se domluvit s jednotlivými vyučujícími na tom, jak konkrétně bude plnění individuálního plánu vypadat a jaké budou jejich požadavky.

Kdy je možné žádat o individuální studijní plán

S trochou nadsázky by se dalo říct, že zařízení individuálního plánu je záležitostí značně individuální – na každé škole, fakultě a dokonce i katedře probíhá proces podání žádosti a jejího schválení trochu jinak. Důvody, které většina škol akceptuje jako relevantní pro schválení žádosti, jsou například následující:

  • Zdravotní důvody. Jde o jeden z nejpádnějších důvodů. Pokud vám náhlá změna zdravotního stavu či dlouhodobější zdravotní obtíže znesnadňují či přímo znemožňují pokračování v prezenčním studiu, je velmi na místě o „individuál“ požádat. Měli byste tak získat možnost nahradit si případné nadbytečné absence, vyřešit problémy s nesplněním některých předmětů či s tím, když nenasbíráte dostatek kreditů. Škola vám může vyjít vstříc také při konání závěrečných zkoušek a obecně v otázkách ukončování předmětů.
  • Sociální důvody. Také ocitnete-li se v tíživé sociální situaci, škola vám pravděpodobně vyjde vstříc.
  • Těhotenství. Také těhotenství je často tolerovaným důvodem pro umožnění individuálního studijního plánu. Ten by měl umožnit dostudovat jak studentkám těhotným, tak i studujícím matkám po narození dítěte.
  • Zahraniční studijní pobyt. Na některých školách je podání žádosti o individuální studijní plán v případě studia v zahraničí přímo vyžadováno. Individuální plán upravuje studium tak, aby student mohl strávit například semestr nebo dva v zahraničí, aniž by kvůli tomu musel studium prodlužovat. V praxi to vypadá tak, že v zahraničí studuje „na dálku“, místo účasti na seminářích například odevzdává nějakou práci po e-mailech, a na domovskou školu se vrátí pouze za účelem složení zkoušek, aby poté třeba znovu odcestoval.
  • Další důvody. Dalším důvodem může být zaměstnání, vrcholový sport a podobně. Záleží na škole, jaké důvody pro umožnění individuálního plánu bude považovat za dostačující.

Proces udělování individálního studijního plánu

Schvalování individuálního studijního plánu se liší školu od školy. Základní informace by vždy mělo poskytnout studijní oddělení nebo kompetentní osoba příslušné katedry. Také by měly být k nalezení na internetových stránkách.

Podmínkou udělení individuálního studijního plánu je podání žádosti, jejíž formulář by měl být běžně dostupný. Většinou je ke stažení na webu fakulty či katedry. Žádost by měla být podána písemnou formou, musí kromě osobních údajů obsahovat například délku doby, na kterou o „individuál“ žádáte. Dále je potřeba dodat všechny podklady k důvodům podání žádosti, například vyjádření lékaře či pozvánku ke studiu na zahraniční škole. Žádost musí být následně schválena proděkanem, vedoucím katedry nebo jinou zodpovědnou osobou. O individuální studijní plán je obvykle nutné žádat na začátku školního roku, některé školy umožňují žádost podat i v průběhu semestru a téměř vždy to bývá umožněno, pokud důvody k přechodu na individuální plán nastaly až během semestru (například v případě nemoci).

Je-li žádost schválena, měl by student o změně formy studia informovat vyučující předmětů a projektů, které se ho týkají. Domluva je v tomto případě naprosto nutná. Garanti jednotlivých předmětů vám musí sdělit podmínky úspěšného absolvování předmětu, termíny odevzdání prací, případně si s nimi domluvíte individuální konzultace, které v podstatě v průběhu semestru nahrazují běžnou výuku a stanou se tak fundamentem vašeho studia.

Překážky k získání individuálního plánu

Zatímco pro některé katedry je práce při studiu samozřejmostí a volbu individuálního plánu doporučují již při zápise, jinde jsou akceptované pouze opravdu výjimečné případy. Existují ale také katedry, které individuální studijní plán nemohou udělit z formálních důvodů proto, že žádný oficiální studijní plán jako takový prostě neexistuje. Studenti jsou pak postaveni před dilema, zda přejít na kombinovanou formu studia, nebo raději zvolit školu úplně jinou. Pokud o individuálním studijním plánu uvažujete, zjistěte si pečlivě, jaké podmínky platí právě u vás na katedře, a zda jsou vaše důvody pro podání žádosti vnímány jako dostatečné. Budete pak mít čas zvážit všechny možnosti a najít optimální řešení své situace.

Zkušenost studentky

Pavla, HTF UK Praha: „Individuální studijní plány mě provází prakticky od střední školy. Na naší fakultě má „individuál“ dost lidí a jeho schválení není velkým problémem. Jen je pak těžké dostát podmínkám ke splnění studia. Například, když člověk nemusí chodit na přednášky, ve zkouškovém období zjistí, že o předmětu neví skoro ani jak se jmenuje (v lepším případě jen netuší, co ta slova znamenají) a raději se na zkoušku ani nevydá a následně se na konci roku diví, když ho chtějí vyhodit. Něco podobného jsem řešila na začátku 2. ročníku podmínečným přesunutím do dalšího ročníku z důvodu dlouhodobé nemoci potvrzené lékařem, ale je to ojedinělý případ – neboli na většině fakult se prý něco podobného nedělá.“

Zdroje:

Dokument PravMU

Webové stránky Právnické fakulty Masarykovy univerzity

Webové stránky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy

Zdroj fotografie: Stock.Xchng