Výsledek „nedospělý“ i nudná tabla. Takové byly maturity v minulosti

28. 5. 2018 | Stojí za přečtení

Výraz „maturita“ pochází z latinského maturitas, tedy dospělost nebo zralost. Už v době mezi světovými válkami se začalo důležitým závěrečným zkouškám říkat „zkouška dospělosti“. Na „vysvědčení dospělosti“ jste místo známek četli „dospělý s vyznamenáním“, „dospělý“ nebo „nedospělý“. První podoba maturitních zkoušek však v českých zemích vznikla už v polovině 19. století.

Maturitní tabla vznikla až koncem 19. století, kdy začala být pro školy finančně dostupná fotografie. Nejprve se fotografoval spíše pedagogický sbor u příležitostí nějakého výročí či jubilea. Později se na tablech začali objevovat také studenti posledních ročníků. Vždy ve formálním oděvu a ve velice důstojném stylu. Reprezentovali tak svou školu. Teprve začátkem 60. let 20. století se jejich obsah stal žertovný nebo provokativní, přestože se to tehdejší režim snažil zakázat. Maturitní tablo německého gymnázia z roku 1891 viz úvodní obrázek.

Poslední zvonění je zahaleno jistým tajemstvím. Neví se totiž, kdy přesně vlastně vzniklo. Název jednoznačně naznačuje, že se jedná o aktivitu oznamující ukončení školní docházky. Pro naprostou většinu studentů bylo toto zvonění opravdu poslední. Počátkem 19. století studenti využívali této tradice k získání peněz, ať už na cestu domů, či do začátků svého dospělého života. Za Rakouska-Uherska však bylo vybírání peněz přísně zakázáno. Tato aktivita se pak rozšířila až v 60. letech s uvolněním politické situace. Občas bylo poslední zvonění zakázáno, občas povoleno, podle toho, jak se to politikům zrovna hodilo. Až po roce 1989 začali studenti tuto tradici mohutně rozvíjet a získané finance využívat k uspořádání maturitních plesů.

Svatý týden – u této tradice také není jasné, kdy přesně vznikla nebo začala. Název je zřejmě odvozen od církevních svátků, které pro obyvatelstvo taktéž vždy znamenaly osobní volno.

Maturitní ples nemá moc dlouhou historii. Dříve byly plesy výsadou šlechty, později i městské společnosti, ale nikoli studentů. Tato událost se rozšířila až v druhé polovině 20. století, kdy se maturitní ples pořádal jako památka ukončení studia. Měl vždy slavnostní a formální podobu. Studenti byli společensky oděni a svým kantorům ukazovali svou vyspělost a projevovali díky za jejich práci.

Stužkovací večírek vznikl až po roce 1989 jako náhrada formálního maturitního plesu. Studenti si chtěli svůj „maturák“ užívat po svém a neformálně. Z tohoto důvodu se začal již v průběhu čtvrtého ročníku (prosinec – březen) pořádat stužkovací večírek, který se dále nese v duchu všech tradic (plesové šaty, společenský tanec, slavnostní šerpování, poděkování kantorům, atd.).

tablo