Tip na léto: dobrovolnická práce v Severním Irsku

28. 3. 2011 | Studium v zahraničí

Veronika Matoušová strávila tři měsíce jako dobrovolnice prací s postiženými lidmi v Severním Irsku. Jaké to je pracovat v rámci komunity Camphillského hnu­tí?

V prvním ročníku vysoké školy jsem toužila vyzkoušet si v praxi moje nové vědomosti ze studia výtvarné tvorby a speciální pedagogiky. Čekalo mě dlouhé léto, které se mi opravdu nechtělo trávit nudnou brigádou. Moje kamarádka už na střední škole odjela na letní prázdniny do komunity v Severním Irsku, kde se jako dobrovolník starala o lidi s mentálním postižením. Podlehla jsem jejímu barvitému vyprávění o nádherné přírodě a ještě krásnějších lidech a poprosila ji o kontakt.

V Severním Irsku, poblíž města Belfast, se nachází jedna z venkovských komunit Camphillského hnutí. V těchto komunitách, které najdeme po celém světě, spolu žijí běžné rodiny, klienti s různým postižením a dobrovolníci z celého světa. Toto hnutí se snaží rozvíjet tradice a udržovat kontakt s přírodou. V rámci dílen se obvykle pěstují tradiční řemesla a výrobní postupy s důrazem na co největší podíl lidské práce místo strojů. Jedna z poměrně častých dílen bývá textilní dílna. V té jsem se rozhodla dobrovolničit i já.

Tkaní je pro vesničany, jak se klientům s postižením říká, velmi oblíbenou činností. Umožňuje jim mechanické opakování, což jim dává pocit jistoty a potvrzení jejich schopnosti. Zároveň však díky měnícím se vzorům a barevnosti je i možné je dostatečně aktivizovat, trénovat jejich kreativitu, flexibilitu a schopnost přizpůsobovat se.

Posnala jsem lidi z celého světa

Poznala jsem lidi z celého světa

Já jsem v dílně zpočátku pomáhala s vytvářením šál, přišíváním knoflíků, atd. Později mne jiná dobrovolnice naučila šít na šicím stroji a začala jsem šít různé tašky z utkaných pruhů látek. Ale důležité bylo i prostě „jen“ být s vesničany.

Po šesti dnech práce následoval očekávaný den volna, tedy prostor pro cestování, návštěvu místních hospůdek (často s živou irskou hudbou) nebo třeba lenošení na zahradě s novými kamarády z celého světa.

Na mnoho míst jsem se také podívala přímo s mou místní rodinou, protože každou sobotu jsme autem vyráželi na výlet. Pokud ovšem bylo hezké počasí. A to je v upršeném Irsku vždy trochu překvapením.

A to nejlepší je, že celé tři měsíce těch nejlepších prázdnin mne stály jen náklady za letenku do Irska. Jinak mi vše hradila komunita, včetně kapesného.

Autorka: Veronika Matoušová

Další články k tématu