Pět otázek pro... Aleše Studenta

11. 4. 2012 | Stojí za přečtení

Otec z něho chtěl mít fyzika či matematika, jeho samotného to však táhlo spíše k umělecké tvorbě. Nakonec tedy zvolil kompromis: studium architektury, kterou, jak říká, tehdy „vnímal jako podivuhodnou směs techniky, umění a filosofie“. Brzy se ale ukázalo, že původně kompromisní řešení se pro Ing. arch. Aleše Studenta stalo životní vášní…

Ing. arch. Aleš Student (nar. 1951) studoval a následně i v roce 1976 úspěšně absolvoval Vysoké učení technické Fakulty stavební v Brně, obor architektura. V roce 1988 pak na ČVUT Praha dokončil projekt v rámci studentské a grantové soutěže Ochrana a tvorba životního prostředí. Během své pracovní dráhy pracoval či stále působí jako projektant, architekt a nyní už jedenáctým rokem i jako pedagog na VŠB-TUO Ostrava.

Jakou vysokou školu jste studoval a proč jste se pro ni tehdy rozhodl?

Studoval jsem VUT Brno, fakultu stavební, obor architektura. V době, kdy jsem studoval, se architektura vyučovala „na stavárně“. Lze tedy říci, že stavební řemeslo je mi hodně blízké. Pro architekturu jsem se rozhodl trochu z trucu. Můj táta ze mne chtěl mít fyzika nebo matematika a stále mne k tomu tlačil. Ale já jsem i rád a poměrně dobře kreslil a hrál ochotnické divadlo, a tak jsem začal před maturitou hledat kompromis, který by mého tátu nepobouřil a mně ponechal pocit, že jsem se dokázal vůči tátovi prosadit. Rozhodnul jsem se pro architekturu, protože jsem ji tehdy vnímal jako podivuhodnou směs techniky, umění a filosofie. Táta nakonec mávnul rukou, avšak moc nevěřil, že projdu přes talentové zkoušky. Měl jsem veliké štěstí, protože jsem byl na vysokou školu přijat.

Co všechno vám dalo studium na vysoké škole z hlediska vaší dnešní profese?

Studium mi dalo hodně hlavně prostřednictvím některých vynikajících učitelů, kteří mne, aniž bych to tehdy tušil, formovali a pomáhali mi otevírat oči. Uvedu s vděčností a poděkováním a bez titulů alespoň některé: Felix Haas, Antonín Kurial, Jaroslav Drápal, Jan Bukovský a Ferdinand Lederer.

Kdybyste si dnes mohl vybrat znovu, co byste studoval a kde? Volil byste například možnost studia v zahraničí?

Určitě bych znovu studoval architekturu, protože jak jsem ji blíže poznával, tak jsem se do ní bezhlavě zamiloval. Možnost studovat v zahraničí je úžasná věc a rád bych to zkusil. Navíc bych asi pak nebyl takové „poleno“ na cizí jazyky.

Co se vám vybaví, když se někdo zeptá na váš „studentský život“?

Vybaví se mi bez určení pořadí: Brno a „hantec“, Kauničky a Topas – studentský klub, který tenkrát byl ještě provozovaný kolejní radou, krásné holky, nekonečné „mejdla“ a „veget“, divadlo Husa na provázku a pak jen Divadlo na provázku, Šelepka, sport a hory, hory a sport, spousta kamarádů, spolužačky a spolužáci, někteří kantoři.

Co byste vzkázal či poradil těm, kdo se chtějí hlásit na obor, který jste studoval vy, popřípadě uvažují o podobné profesionální dráze?

Když chcete prožívat neobyčejná dobrodružství, studujte architekturu a pak se jí zkuste živit. Musíte však být zároveň připraveni na to, že každé dobrodružství je nebezpečné, že snadno přijdete k úrazu a to bolí a také nemusíte přežít a že spousta lidí vás nepochopí, zatratí nebo si přinejmenším budou ťukat na čelo a někteří vás budou chtít i „zlikvidovat“. Ale ten adrenalin!