Kuřata na privátě, páv na kolejích

Máte doma psa, kočku, želvu, fretku nebo křečka, ale dostali jste se na vysokou školu a budete se stěhovat. Co teď se zvířetem? Poměrně klasické je nechat mazlíčka napospas rodičům a doufat, že se o něj postarají, jak budou umět. Vzít si ho s sebou do vašeho nového bydlení může být složité, není to však nereálné. Mnozí studenti si i během studia pořizují nejrůznější zvířata a válčí s nimi, jak se dá, i kdyby to znamenalo pašovat psa v tašce přes kolejní vrátnici. Výjimkou nejsou ani zvířata ne úplně obvyklá pro chov v domácích podmínkách…

Dvě kuřata na studentském bytě

Zdroj: Stock.Xchng

Studentka psychologie Adéla například vypráví o tom, jak na privátě chovali kuřata. „Měli jsme je na bytě, kde nás žilo šest. Bylo to tři měsíce přes zimu. Dostala jsem je úplně malinkaté, jednodenní, od jednoho kamaráda vtipálka. Bydlela v kuchyni v krabici obalené dekou a přitisknuté na radiátoru, aby měla teplo. Spolubydlící, kteří bydleli hned za kuchyní, si ty tři měsíce trochu vytrpěli, protože jakmile se zhaslo a šlo se spát, kuřata spustila hrozný nářek. Začala pípat jedno přes druhé, takže se některé noci spolubydlící moc nevyspali. Pojmenovali jsme je kvůli tomu Nagasaki a Hirošima. Ale zase byla to trochu exotika, tak to přežili, pomáhali mi se o ně starat. Občas jsme je venčili v prázdné vaně a tak. A ostatní kámoši se chodili dívat na kuřata v kuchyni brněnského cihláku. Nakonec jsem je odvezla k dědovi.“

Králík Piškot na kolejích

Zdroj: Eva Kapounová

Eva, která studovala biologii a ochranu zájmových organismů v Českých Budějovicích, vzpomínala, jak paní kolejné na strážnici vypustili cvrčky. Prý je chytala týden. „Pak jsme si radši pořídili králíka, jmenoval se Piškot. Paní, co koleje uklízela, ho zbožňovala, a tak nás nepráskla. Jinak jsme tam zvířata mít neměli. Kamarád tam měl i fretku, ale povoleny byly jen rybičky.“

Kočka jako zbraň na myši

Zdroj: Markéta Hermannová

Zdroj: Markéta Hermannová

„Na bytě mám kočku, co se furt mrouská a žere mi naklíčená semínka,“ říká Markéta z Fakulty sociálních studií. „Potom, co jsem ji dotáhla domů, tak nám pochytala na privátě myši. Problémy s domácí nikdy nebyly. Včera ji u nás hladila, sama má psa, takže jí zvířata v bytě nevadí. Dřív u nás bydlel pes i kočka – jen máme ve smlouvě, že nesmíme mít plazy. Nejoblíbenější hračka kočky je cukr, takový ten, co se dává v kavárnách ke kafi, dlouhého tvaru. Hodíš ho kočce a vyhraje si s tím opravdu pěkně…“ Kočičí škrabadlo prý vyráběl podomácku Markétin přítel, student stavárny, jako okenní výběh jim slouží vložená konstrukce s moskytiérou.

Užovka Eliška

Zdroj: Nela Wurmová

Eliška není jenom princezna ze mlejna, ale taky užovka červená, která bydlí na studentském privátě v Brně u Matěje, který studuje psychoterapii. Prý je nenáročná, stačí jí jednou za tři týdny koupit myš a dolévat jí vodu. „Když jsem si ji koupil, vypadala jako tkanička,“ říká Matěj. Teď má Eliška dva roky a měří skoro metr.

Veterinární koleje: studnice zvířecích historek

Zdroj: Stock.Xchng

Dává smysl, že nejvíce se člověk se zvířaty pobaví na kolejích veteriny. Na zážitky jsme se zeptali Terezy, která tam bydlela první rok svých studií farmacie. „Jednou se mi stalo, že jsem šla po chodbě a potkala jsem tam páva. Kromě toho jsem slyšela historky o křečkovi, který býval v noci za trest s klecí na chodbě, když zlobil. U nás na kolejích nesměla být zvířata, tak psy třeba přenášeli dovnitř v cestovních taškách. A jednou jsem byla s další kamarádkou na privátě u veterinářů pro křečka s papírama, měli jich asi deset, a jen tak jim tam pobíhaly činčily.“

Zdroj titulní fotografie: Stock.Xchng