Bez maminky, bez tatínka

11. 3. 2014 | Přijímací řízení

Pro většinu lidí je odchod na vysokou školu prvním obdobím, kdy se o sebe musí postarat opravdu sami. Zeptali jsme se vysokoškoláků, co jim na koleji nebo ve vlastním či sdíleném bytě nejvíce chybí.

Po maturitě „za čtyři“ (tedy raději za čtyři jedničky než za samé čtyřky) a dlouhých tříměsíčních prázdninách se snad všichni čerství vysokoškoláci těší na novou školu, nové spolužáky, nové zážitky a velmi často také na samostatné bydlení. Během prvních týdnů ale většina studentů zjistí, že bydlet sami bez maminky a bez tatínka není zas takové blaho, jak si představovali. Co jim nejvíc chybí, když jsou daleko od rodičů?

Jídlo, soukromí a taky všechno ostatní

Nejčastěji vzpomínají vysokoškoláci na jídlo. Delikatesy od maminky holt nepatří do studentského jídelníčku – teplé večeře až pod nos střídají bagety, donáška pizzy nebo to, co jste zrovna našli v tašce. Na druhou stranu můžete brát jako bonus, že se třeba konečně naučíte vařit (možná).

Druhým nejčastěji kritizovaným aspektem kolejí a bytů je nedostatek soukromí. Spolubydlící, společné sprchy, společné kuchyně – zkrátka skoro nikdy nejste sami. Pokud jste zvyklí na ticho a klid, vybavte se sluchátky a velkou dávkou trpělivosti.

Několikrát během prvních týdnů a měsíců narazíte také na nedostatek oblečení, zasteskne se vám po vaší posteli, kamarádech, domácích mazlíčcích, zkrátka snad po všem. Vysokoškolský život ale přináší i spoustu kladných zážitků a vzpomínek, které nakonec všechny stesky převáží.

Co vám nejvíc chybělo, když jste se odstěhovali od rodičů?

Jana, Česká zemědělská univerzita: Chybí mi hlavně taková ta rodinná pohoda a soukromí. Toho člověk v bytě, kde bydlí čtyři další lidé, moc nemá. Také se mi stýská po tom, že jsem si nemusela sama kupovat jídlo – a to jak z finančního hlediska, tak z obyčejné pohodlnosti. Nemusela jsem si taky sama vařit a prát.

Tomáš, Univerzita Pardubice: Nejvíce mi asi vždycky chyběla stále plná lednice bez mého přičinění, jak jsem ji znal z domova. Občas jsem taky trpěl na rozmary počasí. Když přišla zima dřív než předpověděli, což se samozřejmě stávalo velmi často, tak byl člověk málo oblečený. A když se pak jaro objevilo dřív, tak jsem byl zase navlečený jako sněhulák. Vrcholem bylo asi to, když jsem jednou cestou do Pardubic zmokl tak, že jsem mohl vylévat vodu z bot. V Pardubicích jsem „náhradní“ neměl, takže jsem musel vzít zavděk polobotkami k obleku, ještě že bylo zkouškové. Košile, kraťasy a k tomu černé polobotky, pohledy lidí na ulici přímo k nezaplacení.

Kateřina, České vysoké učení technické: Na koleji mi nejvíc chybí soukromí. Ať už se jedná o společné koupelny nebo neizolující zdi, člověk si ho tady moc neužije. Ještě jsem měla doma větší klid na spaní, i když to celkem vyřešily ucpávky do uší – aspoň dokud naproti našemu pokoji nezačali rekonstruovat koupelnu. Možná taky plná lednice a normální čistá kuchyň.

Radek, Univerzita Karlova v Praze: Nejvíc mi chybí jídlo. Respektive dobré a zdravé jídlo připravené někým jiným než mnou. Pak si také čím dál tím víc uvědomuji, jak máme u našich prostorný dům, o kolik víc je tam prostoru – můžu si číst v pokoji, v knihovně, v obýváku, na zahradě, když chci trochu soukromí, tak to není problém. Kdežto tady v Praze je ten byt hodně stísněný.

Martina, Univerzita Karlova v Praze: Mně se nejvíc stýská po plné ledničce. Dál po tom, že jsem si nemusela sama prát a měla jsem aspoň částečný servis – třeba jídlo od mámy. Pak ještě po soukromí, u rodičů jsem ho měla mnohem víc. Byt, ve kterém bydlíme, nemůžu mít zařízený tak, jak bych chtěla, není to tady útulné a domácké, mám pořád pocit, že jsem tu jen přechodně. A taky se mi stýská po mých kočkách.

Miroslav, Vysoké učení technické v Brně: Abych byl upřímný, tak se mi v prváku, když jsem nastoupil na vysokou, po ničem nestýskalo. Byl jsem sice daleko od domova, ale nadšení z nové životní kapitoly všechen stesk přehlušilo. Jak jsem ale starší, tak se mi víc a víc stýská po mé rodině a kamarádech, na které se vždycky, když přijedu do svého rodného města, strašně moc těším.

A po čem se na vysoké škole stýská vám?

Zdroj fotografií: sxc.hu

Další články k tématu

Naučte se učit! 6 tipů na co myslet

Naučte se učit! 6 tipů na co myslet

Než si vůbec sednete ke knihám a svým poznámkám, rozhlédněte se kolem sebe. Není kolem vás něco rušivého, co by mohlo odvádět vaše myšlenky? Máte dost vzduchu a světla? Prostředí, v němž se učíte, má určitě značný vliv na to, kolik se toho ve skutečnosti naučíte. A je při tom jedno, jestli máte kolem sebe naklizeno, nebo …

číst více
Málo pronájmů za hodně peněz

Málo pronájmů za hodně peněz

Ne každý studuje v místě svého bydliště, a tak přicházejí na řadu koleje nebo pronájmy. Ty se však mohou pořádně prodražit. Realitní makléři se shodují, že je možné ceny nájemného navýšit, pokud pronajímatelé cílí právě na studenty v univerzitních městech, píše web faei.cz. S hledáním bytů studenti začínají s předstihem, zpravidla už o prázdninách. Ani …

číst více
Největší úskalí studia na vysoké škole

Největší úskalí studia na vysoké škole

Studium na vysoké škole vám může přinést kromě titulu mnoho užitečných zkušeností, poznatků a nových přátel. Život vysokoškoláka s sebou však také přináší řadu úskalí a výzev, s nimiž je nutné se vypořádat. Zvládání studia S přechodem na vysokou školu čeká studenty mnoho změn. Tou největší je jiný studijní systém. Oproti střední škole budete muset věnovat mnohem více …

číst více