Známkování

6. 2. 2005 | Stojí za přečtení

Jedna velká jednička přes celé vysvědčení je od letošního roku pro prvňáčky minulostí. Vysokoškoláci si zase zvykají na hodnocení A až F a některé školy stále bojují o možnost hodnotit širším vyjádřením k výkonu žáka, nikoli pouze jedním slovem. Otázkou ale zůstává, jestli se vůbec známkovat má.

Jedna velká jednička přes celé vysvědčení je od letošního roku pro prvňáčky minulostí. Vysokoškoláci si zase zvykají na hodnocení A až F a některé školy stále bojují o možnost hodnotit širším vyjádřením k výkonu žáka, nikoli pouze jedním slovem. Otázkou ale zůstává, jestli se vůbec známkovat má.

Každá mince má dvě strany a u mince známkování nemůžeme určit ani rub ani líc.

Pro známkování hovoří fakt, že máme přehled o tom, jak studujeme, v čem se můžeme zlepšit, někdy na nás za dobré známky může čekat odměna a pro naše okolí a různé instituce je to alespoň nějaký důkaz, že se učíme, a mělo by to být také důkazem, že něco víme, ale to bohužel v mnoha případech neplatí. Důležitá je i motivace, kterou nám známky dávají: být nejlepší nebo aspoň lepší než předtím.

Proti známkování se však staví jeho neobjektivnost. Na známkování přesné tabulky nevymyslíme, a tak je to na učiteli, který je taky jenom člověk s vlastními náladami a postoji, hranicemi přísnosti, atd. To se pak jen těžko vysvětluje, že čtyřka není za nevědění, ale třeba za dredy či hodně namalovaný obličej. I žák a student je jenom člověk, který má právo na „okno“ a který není chodící encyklopedie.

Další kapitolou známkování jsou rodiče. Někdy prostě nepochopí, že známka dobře není průšvih, ale opravdu znamená dobře. Jindy zapomínají na svá nedostatečně z písemek a zbytečně své děti stresují. Je smutné, že někteří si své zbytečně vysoké nároky uvědomí až ve chvíli, kdy dítě uteče z domova nebo se v horším případě pokusí o sebevraždu, protože se bojí, co na špatnou známku doma řeknou.

Co je Áčko, když Béčko je jednička?

Zmatky jsou i v samotných známkách. Zatímco na základních a středních školách je v hodnocení 1 až 5 celkem pořádek (až na to, že za 3 by mělo být stále ještě dobré hodnocení), na vysokých školách je to těžší. Většina jich už přešla na systém hodnocení písmeny A až F, kdy F je neudělal všude stejné. Rozdíly jsou u zbylých pěti písmen.

Někde je A prostě jednička a B dva +, ale jinde je B jednička a A malý zázrak, který se udělí jen několika vyvoleným, a to je velký rozdíl. Společné je C jako dvojka, ale D může být jak dva -, tak tři. Zkuste to vysvětlit rodičům nebo při přechodu na jinou vysokou školu. Známkování se tak stává černou můrou našeho školství, ale spíš žáků a studentů, kteří jsou jím postižení.

Mějte přehled o vysokých školách:


Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte!    Spustit test

Zkuste nám napsat vlastní názor či řešení.

Další články k tématu