Syndrom vyhoření na vysoké škole: Jak s ním bojovat?

25. 11. 2019 | Studentský život

Podle psychiatrů postihne syndrom vyhoření až pětinu Čechů. Nejčastěji je spojován s pracovními pozicemi, na kterých mají lidé velkou zodpovědnost. Často tak postihuje manažery, ale i učitele či zdravotníky. Syndrom vyhoření se však nevyhýbá ani vysokoškolským studentům, kteří v dnešním světě musejí vybírat tu nejlepší variantu pro svoji budoucnost z desítek, ne-li stovek, různých možností a často si na sebe naloží víc, než dokáží zvládnout.

Co je syndrom vyhoření

David Ballard z americké psychologické asociace definuje syndrom vyhoření jako „delší časové období, během nějž člověk pociťuje vyčerpání a nedostatek zájmu, což způsobuje úpadek v jeho pracovní výkonnosti.“.

Právě výkonnost a ztráta zájmu odlišuje syndrom vyhoření od stresu, ačkoliv právě dlouhodobý stres je spouštěčem syndromu. Někteří lidé pod tlakem pracují lépe. Pokud však zažívají syndrom vyhoření, stres jejich výkonnost ovlivní negativně.

Mezi nejčastější symptomy syndromu vyhoření u studentů patří pocit neustálého vyčerpání, nedostatek motivace, nepřetržitá frustrace, zhoršení známek, neschopnost se soustředit a pocit odcizení od přátel a kolegů.

Jak se syndromem bojovat

Jako první krok je důležité rozpoznat rané příznaky syndromu vyhoření a snažit se identifikovat spouštěče stresu. Se syndromem se dá totiž bojovat jenom v případě, že dokážete čelit jeho spouštěčům, případně je zvládnete eliminovat.

Mladí lidé často neradi říkají ne, protože mají strach, že jim unikne nějaká zásadní příležitost. Naložit si na sebe více práce vyvolává dojem, že jste produktivní a talentovaní. Ale každý člověk má své limity, a může se stát, že jednoduše přeceníte své možnosti.

Pokud se tak stane, zamyslete se nad tím, které z činností, jimž se věnujete, jsou pro vás opravdu důležité. Ty ostatní se nebojte (alespoň dočasně) vyřadit ze svého života.

V boji se syndromem vyhoření je zásadní také odpočinek. I v kritickém zkouškovém období se snažte dodržovat co nejpravidelnější spánkový režim a při učení si dělejte pravidelné přestávky.

Zásadní je také stanovovat si reálné cíle. Den má pouze 24 hodin a existuje jen určité množství úkolů, které během této doby stihnete (zejména když odečteme čas na spánek a jídlo). Jestli se na vás tedy řítí záplava povinností, rozvrhněte si je tak, abyste je zvládli co nejvíce v klidu a bez totálního vyčerpání.

Nezapomínejte také na to, že vaše dny by kromě práce měly být naplněny i zábavou a relaxem, klidně i aktivním, u kterého si „dobijete baterky“.

„Základní doporučení je, abyste denně alespoň jednou vypojili ‚vybíječe‘ a zapojili nějaké ‚nabíječe‘,“ uvedl pro iRozhlas psychiatr Radek Ptáček, který se v několika mezinárodních studiích zaměřuje na duševní zdraví pracovních profesí. Doplnil, že nabíječem může být cokoliv, co člověku dělá radost, například sport nebo koníčky.

Pokud máte pocit, že situaci přestáváte zvládat, podívejte se, jestli vaše univerzita nenabízí poradenské služby. Jestliže se nechcete svěřovat cizímu člověku, požádejte o pomoc příbuzné nebo kamarády.

Zdroje:

https://collegeinfogeek.com/student-burnout/

https://thriveglobal.com/stories/15-tips-on-how-to-deal-with-student-burnout/

https://www.studenta.cz/pro-leccos-horime-ale-muzeme-taky-vyhoret/r~st:article:2597/