Portugalsko: Erasmus na univerzitě, kterou se inspirovala Rowlingová

16. 3. 2011 | Studium v zahraničí

Portské víno, fado, ale také studenti v hábitech a kladívka bouchající do hlavy. To je Portugalsko, jak ho poznala Šárka Pantůčková (22). V rámci studia portugalštiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na jeden semestr vycestovala do Porta.

„Studovat portugalštinu rozhodně nebyl žádný můj dětský sen,“ směje se Šárka a přiznává, že se ke studiu portugalštiny na Masarykově univerzitě dostala trochu jako slepý k houslím. „Vždycky jsem se chtěla učit norštinu. Na dni otevřených jsem kromě kabinetu norštiny objevila také kabinet portugalštiny a ze zvědavosti tam nakoukla. Byla tam vedoucí katedry Fatima, pozvala mě k sobě a strašně srandovní češtinou povídala, jak je studium portugalštiny super. Byla jsem z ní nadšená a řekla jsem si, tak co, klidně si ještě ty tři stovky za jednu přihlášku navíc připlatím,” říká šárka. A teprve až potom na prvních hodinách zjišťovala, co vlastně ta portugalština je, aniž by tušila, že za dva roky jí naprosto propadne…

Jaké byly tvé první dojmy z portugalského jazyka?

Překvapivě nezněla jako španělština, ale spíš jako maďarština. Přišla mi hodně srandovní se vším tím šišláním. A na první stránce učebnice jsem se dozvěděla, že je to nejsložitější románský jazyk. Přesně to potřebuju, smála jsem se sama sobě. Zvlášť, když jsem se kromě portugalštiny zapsala ještě na další dvě školy. Ale svého rozhodnutí studovat portugalštinu nelituju, studují se mnou samí veselí, akční lidé a taky jsem díky studiu mohla strávit půlrok v Portu.

Jak probíhaly přípravy na studium v Portugalsku?

Nejvtipnější bylo samotné výběrové řízení. Na jednom z gramatických seminářů v prvním semestru jsem psali test z gramatiky. Tehdy jsme ještě portugalsky uměli říct maximálně tak „Ahoj, já jsem Šárka, mám doma kočku, moje kočka je milá, jmenuje se Líza.“ No a při tom testu nám Fatima oznámila, ať ten, kdo chce jet na Erasmus do Portugalska, udělá do rohu křížek. Tak jsem ho udělala. Nakonec to dopadlo tak, že všichni, co svůj test křížkovali, vycestovali. A ten, kdo to tehdy napsal nejlíp, si mohl přednostně vybrat, kam pojede. Já jsem nakonec odjížděla ve čtvrtém semestru a během zkouškového jsem si říkala vydrž, vydrž, ať můžeš do Porta! A jsem ráda, že jsem vydržela, až v Portugalsku jsem tomu jazyku skutečně propadla, začala jsem hltat jejich přízvuk, literaturu, poezii…

Jak je život v Portugalsku nákladný, dá se tam vyžít se stipendiem?

Dá, je tam nízká životní úroveň a levno. Já jsem sice hodně cestovala, ale kdybych si to odpustila, bez problémů bych si vystačila s třemi sty eury, které mi poskytlo brněnské Centrum zahraničních studií na měsíc.

„Na této fotce je za mnou most, který spojuje staré Porto ležící na kopci s Vila Nova de Gaia. Paradoxní je, že světoznámé víno portské je původně z Vily Nova de Gaia a ne z Porta.“

Jak se liší studium v Portugalsku od studia v Česku?

Tak třeba rozvrhem. Každý předmět má týdně 240 vyučovacích minut, z nichž jedna dvouhodinovka je vyhrazená teorii a další dvouhodinovka praktickému semináři. Ale málokdo to takhle striktně dodržoval. Ze začátku jsem žádnou dvouhodinovku nemohla vydržet, musela jsem si uprostřed udělat alespoň malou vnitřní pauzu a rozmyslet si, co si udělám na oběd. A docházka je povinná ve všech předmětech. A na rozdíl od nás mají daleko méně práce na doma. Když jsme měli napsat esej na tři strany, všichni se tam tvářili jako boží umučení. Kdežto já jsem na Fakultě sociálních studií zvyklá na kvanta textu, který musíme na každý týden načíst, a na jednu seminární práci za druhou… A taky mají úplně jiné stupně známkování, je jich celkem dvacet. Pokud má student jedna až devět, propadl, pokud deset až dvacet, dal to. A studium si platí, tisíc pět set euro za bakalářské a tisíc euro za magisterské studium, proti čemuž mladí hodně protestují.

A co jejich studentský život?

Portugalci se druží a baví podobně jako my. Ale mají jednu zvláštnost. Na univerzitě je několik podivných studentských rodin, do kterých se dá vstoupit. V prvním ročníku se mohou zájemci stát caloiros, dostanou tričko své rodiny a musí je vždy jeden den v týdnu nosit a za celý rok jej nevyprat. Celý rok musí starší členy rodiny poslouchat na slovo. Pokud vydrží různé prapodivné seance spojené s nepříjemnými úkoly, po roce postupují v hierarchii výše, místo trička už mají hábit se speciálními šaty pod něj, které si už prát můžou, ale hábit pořád zůstává špinavý. Je snadné si představit, jak ty hábity po měsících nošení bez praní vypadají… my erasmáci jsme těmto spiklencům říkali harry potteři.

Proč si to ti studenti nechávají líbit?

Nám to přijde možná zvrhlé, ale oni se na to často těší už od malička. Jednotlivé studentské klany mají mezi sebou úzké vztahy, které většinou vydrží už na celý život. Strastiplné zážitky, které společně zažijí, pro ně hodně znamenají. A drží při sobě nejen lidé z jednoho ročníku, ale důvěrně se přátelí i mladší se staršími pottery. A když jsem u Harryho Pottera… Zrovna naší univerzitou se Rowlingová při psaní inspirovala. Celá naše škola je nepřehledné bludiště s podivnými kreaturami v hábitech a v jedné portské knihovně mají i dokonalé bradavické schodiště.

Mají studenti podobné slavnosti jako třeba my Majáles?

Majáles nemají, ale zato týden v kuse slaví queima das fitas, kde právě ti nejstarší studenti, co už absolvují, pálí svoje hábity. Neučí se. Pije se, je velká sláva, ulicemi znějí koncerty fadó, na náměstí se koná veřejný program. Po městech chodí průvody, caloiros, kteří obstáli ve své snaze být právoplatným členem své rodiny, a pochodují po městech v nových hábitech. Každá škola slaví konec akademického roku jindy a stává se, že studenti cestují po Portugalsku, aby objeli všechny slavnosti… A další skvělý svátek je na svatého Jana, kdy navečer vycházejí všichni do ulic, aby se mlátili gumovými kladívky po hlavě. Babičky, dospělí, malá miminka, všichni. Původně byly zbraní česnekové svazky, ale nahradily je kladívka, která se už týdny před 24. květnem prodávají v obchodech. A mají jich stovky – nejrůznějších tvarů i barev. Ten svátek musíme zavést i u nás!

Přijali tě Portugalci mezi sebe?

Moc ne, nejvíc jsem se bavila, jak už to bývá, s jinýma erasmákama. Po třech semestrech portugalštiny jsem se moc neodvažovala konverzovat s rodilými mluvčími. Proto jsem se spíš než v portugalské konverzaci zlepšila v anglické. Ale na druhou stranu jsem si ohromně zlepšila pasivní portugalštinu díky spoustě portugalské literatury, kterou jsem tam přečetla.

Plánuješ se tam někdy vrátit?

Jistě, nejlépe ještě letos na jaro, abych si stihla nakoupit nějaké knihy pro bakalářku.

Zdroj fotografií: archiv Šárky Pantůčkové

Další články k tématu

Zájem o Erasmus neupadá. Výjezd do zahraničí zrušila jen desetina studentů

Zájem o Erasmus neupadá. Výjezd do zahraničí zrušila jen desetina studentů

Studenti mají stále zájem vyjet studovat do zahraničí přes program Erasmus, koronavirové pandemii navzdory. Své cesty plánované na nadcházející semestr zrušila jen desetina z nich. Tři čtvrtiny naopak chtějí vyjet v řádné termínu a ostatní uvažují o pozdější cestě. „Většina českých studentů výjezdy neruší, protože až 75 procent studentů nadále počítá s tím, že do zahraničí vyjede. …

číst více
Na Erasmus odjela na podzim jen polovina přihlášených studentů

Na Erasmus odjela na podzim jen polovina přihlášených studentů

Pandemie koronaviru měla v uplynulém roce zásadní dopad na cestování. Omezení se dotkla i studentů, kteří chtěli vyjet studovat do zahraničí. Oproti původnímu počtu přihlášených v zimním semestru na domluvený pobyt v rámci programu Erasmus vyjela jen polovina vysokoškoláků. Třetina z přihlášených pobyt zrušila a zbytek studentů odjezd odsunul na pozdější dobu. Stejně tak došlo k poklesu počtu zahraničních studentů …

číst více