Pět změn, které vás čekají po příchodu ze střední na vysokou

25. 6. 2012 | Přijímací řízení

Životní styl středoškoláka se od životního stylu vysokoškoláka výrazně liší. Některé změny jsou pozitivní, na jiné je potřeba si zvyknout. Pojďme si říct o těch nejzávažnějších z nich. Je dobré vědět, na co se můžete připravit.

Když člověk přijde ze střední školy na vysokou, chvilku to vypadá jako ráj. Nemusíte vstávat každý den na osmou, v pátek a v úterý máte volno, konečně děláte něco, co vás baví. Dokonce ani na přednášky nemusíte chodit. Jsou tu však i nevýhody a po některých zvycích ze střední školy se vám možná občas i zasteskne. Životní styl vysokoškoláka je zkrátka něco úplně nového. Co vás čeká a nemine?

1. Rozlučte se s pravidelností

Na střední škole má člověk v životě jakousi pravidelnost. Každý den vstává do školy v podobný čas, jeho rozvrh je každý týden stejný, zhruba mezi druhou a čtvrtou hodinou ze školy odchází. Každý den v podobnou dobu také snídáte a obědváte, protože máte obědy zaplacené ve škole a oběd má v rozvrhu pevné místo. Tato pravidelnost bere na vysoké škole zasvé. To, že nemusíte vstávat brzo ráno, uvítá většina studentů (ačkoliv i na vysoké některé kurzy začínají v osm hodin). Ovšem zatímco v pondělí máte školu od deseti do dvou, v úterý máte volné dopoledne, na přednášku jdete ve dvanáct, pak máte čtyři hodiny pauzu a pak sedíte ve škole ještě od šesti do osmi večer. K tomu se rozvrh často mění podle sudých a lichých týdnů, do toho občas zasáhne bloková výuka, která vás donutí třikrát za semestr strávit v učebně celý den. Je dobré pokusit se udržet si alespoň nějakou pravidelnost v životním stylu. Není moc zdravé vstávat jeden den v sedm, další den v jedenáct, obědvat někdy mezi polednem a půlnocí, případně vůbec, protože to člověk nestihne. Roztříštěný rozvrh vede k tomu, že člověk nakonec velké množství času neproduktivně profláká. Pokud zvládnete alespoň vstávat a jíst v podobnou dobu, stihnete toho více a ve větší pohodě.

2. Průběžná příprava

Na střední škole vám nezbylo než se učit průběžně. Učitelé vás k tomu přiměli zkoušením hrozícím každou hodinu, písemkami po každém probraném tématu, požadováním domácích úkolů a jinými donucovacími prostředky. Na vysoké škole se zkoušení, průběžné písemky a domácí úkoly konají jen velmi výjimečně (průběžný test je třeba jeden za semestr, domácí úkoly spočívají v jedné seminárce nebo v několika rysech). Zpočátku to vypadá jako úžasná úleva. Postupem času ale zjistíte, že ono na těch donucovacích praktikách něco bylo. Většina vysokoškoláků má totiž s průběžným učením velký problém, učebnice celý semestr neotevřou, a pak je toho na ně ve zkouškovém období tolik, že propadají zoufalství. Když dostanete zadání seminární práce, je chybou čekat s vypracováním a myslet si: „Ještě o tom tématu nic nevím, počkám, až mě o tom něco naučí ve škole.“ Týden před odevzdáním práce nebudete vůbec o nic moudřejší, psát budete muset začít stejně, a navíc v časovém presu. Zkuste se donutit k průběžné přípravě, například ke čtení povinné literatury. Když se začnete učit dva dny před zkouškou, stihnete už proletět pouze cizí výpisky a prolézt zkouškou s odřenýma ušima.

3. Pravidelné kontakty se spolužáky

Na střední škole vídáte spolužáky každý den. Občas vám kvůli tomu pěkně lezou na nervy, ale v lecčems je to dobré – zažíváte ty samé zkušenosti, každý den si můžete s někým popovídat o tom, co vás trápí. Můžete také sdílet zkušenosti a pomáhat si navzájem se školou. Na vysoké je to trochu jinak. Máte sice spolužáky, na některých oborech se ale navzájem ani nepoznáte. Na přednáškách se seznamuje těžko, v seminářích už to jde lépe, ale stejně máte každý seminář s jinými lidmi. Bez spolužáků se ale studuje těžko. Založte si skupinu na Spoluzaci.cz, na Facebooku, zorganizujte občas společnou hospodu nebo chatu. Můžete využít také diskusní kroužky nebo kruhy nabízené informačními systémy různých škol. Kolující studijní materiály z minulých let jsou neuvěřitelná pomoc. Důležité je také mít si o školních trápeních s kým popovídat, jinak si budete na škole připadat dost osaměle. Věřte tomu, že když se studenti učí na zkoušku společně, podporují se a drží pohromadě, ze školy jich bude vyhozeno mnohem méně, než když se učí každý sám.

4. Kroužky

Pokud jste aktivní a máte mnoho zájmů, jistě jste na střední škole měli různé kroužky a volnočasové aktivity, o které příchodem do jiného města přijdete. Je dobré alespoň v něčem pokračovat, nebo si najít nové aktivity, k jejichž vyzkoušení jste předtím třeba neměli příležitost. Zkuste hned v prvním semestru prohledat internet a najít si nějakou mimoškolní aktivitu. Ne za každou se platí, někdy dokonce zaplatí oni vás. V každém větším městě najdete kapelu hledající člena, divadelní společnost, taneční skupinu, volejbalový tým nebo kurzy karate. Právě tam najdete nové přátele, které budete v cizím městě tolik potřebovat.

5. Samostatný život

A nakonec je tu samozřejmě život daleko od rodičů, který vás čeká, pokud jste se za školou přestěhovali na koleje nebo na privát. Sami brzy zjistíte, co to všechno obnáší. Čisté prádlo dojde, pokud občas nevyperete, v ledničce není jídlo, pokud ho nenakoupíte, sami začnete občas křičet na spolubydlící, jestli si, proboha, můžou uklidit. Na druhou stranu vás nikdo nebude kontrolovat, čas si organizujete sami, a tak si můžete užívat plnými doušky samostatného života.

Zdroj fotografie: Stock.Xchng

Další články k tématu

Technické problémy i náročná organizace času. Jak vysokoškoláci zvládají on-line zkouškové?

Technické problémy i náročná organizace času. Jak vysokoškoláci zvládají on-line zkouškové?

Zkouškové období je na vysokých školách v plném proudu. Kvůli koronaviru ale probíhá nestandardně: studenti skládají testy on-line u vyučujících, které zejména prváci často ani nikdy naživo nepotkali. Server Novinky.cz se proto ptal vysokoškoláků, jak distanční zkouškové i výuku celkově zvládají a jakým problémům nejčastěji čelí. Kateřina Richtrová studuje na Karlově Univerzitě pedagogiku a nederlandistiku. Nedávno …

číst více