Manuál pro prváky IV. – STRAVOVÁNÍ

9. 9. 2009 | Studentský život

Přestože je studentská kapsa někdy povážlivě hluboká, jsou věci, které si prostě odepřít nemůžete. Patří mezi ně například i denní strava. Být celé dny o chlebu s máslem je sice jedna z možných cest, jak na jídle ušetřit, ale pořád tu jsou ještě jiné možnosti… Pozn. Článek byl 8. 9. 2011 aktualizován (kav).

Ještě předtím, než se začnete stravovat v předražených podnicích, protože máte pocit, že v okolí vaší školy či koleje nic jiného není, zkuste se nejprve porozhlédnout. Začít byste měli na webových stránkách vaší školy, pokračovat na studentských fórech a portálech a nebo se zkuste rovnou poradit u starších a zkušenějších kolegů. Mnohé o pohostinském životě vašeho nového působiště vám ale poví třeba jen obyčejná procházka.

Menzy

I přes průběžné zdražování jídel (většinou však jen v řádu korun ročně) zůstávají menzy jednou z nejlevnějších a zároveň stále přijatelných možností stravování. Za hlavní jídlo v nich dáte přibližně 25 až 40 korun, za minutku pak od 45 do 70 korun. Polévka, která už často nebývá součástí menu, vás vyjde asi na 5 až 8 korun. Vybíravější jazýčky určitě potěší, že ve většině menz lze dnes volit z nabídky nejméně čtyř jídel (někde dokonce až ze dvanácti). Obvykle mezi nimi najdete jedno jídlo vegetariánské, jedno české, jedno mezinárodní a jednu minutku. Stále běžnější už je také nabídka dietních jídel, baget, salátů i moučníků. Výjimkou už není ani pizza. Do některých studentských jídelen si navíc můžete zajít i na snídani či na večeři, a to za stejně zvýhodněné ceny. Ale pozor, v každé menze mají studenti nárok jen na omezený počet dotovaných jídel denně, zpravidla dvou.

Tady se stravují studenti brněnské MZLU (Výdejna na kolejích Josefa Taufera, foto: www.skm.mendelu.cz)

Stravování ve studentských jídelnách má pouze tu nevýhodu, že stále fungují jako klasické výdejny, a nikoli restaurace (ačkoli tak mnohé vypadají a nebo se k nim blíží svými službami). Vaše výtky směřující k dlouhým frontám, nedostatku místa na věšácích či k sezení, mírně přesolenou polévku a nebo špinavý ubrus tu tedy asi nikdo nevyslyší. Zároveň sem také většinou nemůžete přijít kdykoli vás přepadne hlad – váš žaludek se zkrátka musí řídit provozní dobou té které jídelny. Ve většině menz se dnes používá speciální stravovací karta a nebo ISIC, kam si nabijete určitou částku, z níž se vám pak strhává stravné (ovšem to neplatí všude: například VUT v Brně přešla na vstřícný systém s mottem „Jíš bez placení – co během měsíce projíš, zaplatíš až na konci.“). Jídla se mohou a někde přímo musejí objednávat předem, a to prostřednictvím terminálů v budově menzy, nebo přes internet. Většina menz tím přešla na bezhotovostní, a tím i rychlejší platbu jídel.

Pokud jste a nebo teprve budete studenty UTB ve Zlíně, můžete se najíst třeba tady (menza U5 – Jižní svahy, foto: web.kmz.utb.cz)

Bufety

Na většině škol fungují také bufety. Jejich otevírací doba je různá, ale mnohdy jsou vám k dispozici po celý den. Nacházejí se prakticky v každé větší školní budově nebo v její těsné blízkosti a téměř samozřejmě je najdete v areálech studentských kolejí (ne vždy však bývají zřizovány univerzitou a nejde v nich tedy uplatnit stravovací kartu z menzy). Sortiment tu bývá více „a la fast food“, ale na rozdíl od menz se tu dá koupit třeba i svačina na cestu nebo káva. V mnohých se točí i pivo. Jejich nevýhodou bývá kromě užší nabídky jídel také malá prostorová kapacita.

Studentské kavárny, čajovny a hospody

Některá města (jako třeba Olomouc, Brno či Praha) jsou vyhlášena množstvím „studentských“ podniků. Studentských proto, že jsou uzpůsobeny k setkávání mladých lidí, dá se tu dobře učit a v mnohých bývá k dispozici Wi-Fi. „Studentský“ tu ale bývá i sortiment jídel a nápojů a v neposlední řadě také ceny.

Jídla „ a la fast food“ bývají levnější, ale pozor, všeho moc škodí… (foto: www.sxc.hu)

Některé podniky se však staly „studentskými“ až zpětně – zkrátka proto, že se nacházejí blízko nějaké školy nebo že se tam začali studenti scházet sami od sebe, a to i přesto, že nesplňují žádné z výše uvedených kritérií… Na vyhlášené studentské podniky je nejlépe poptat se starších ročníků nebo zabrouzdat po studentských fórech a ve školních periodikách.

Polední menu

Další možností, jak na jídle alespoň trochu ušetřit, je „vychytat“ ty podniky, v nichž vám chutná a ještě nabízejí výhodná polední menu. Když máte štěstí, zaplatíte za ně třeba jako za minutku v menze. Jistou nevýhodou je, že proklamovaná cena poledního menu nebývá konečná – zahrnout do toho musíte i výdaje za pití a nějaké to procento navíc jako spropitné. Cenově výhodnější ale běžně bývají i veřejné jídelny, bufety aj.

Vlastní výroba

Ale ať vám „venku“ chutná sebevíc, pořád platí ono babičkovské „není nad domácí stravu“ – tedy samozřejmě jen když vám to dovolí rozvrh. A když zrovna není k dispozici svíčková či buchty od maminky, musí se jídlo vytvořit svépomocí. Velkou výhodou vlastního vaření je, že si sami korigujete chuť, porci i cenu, naopak jistou nevýhodou je časová náročnost a nutnost mýt nádobí. Vařit ovšem nemusíte jenom doma nebo na koleji: co takhle si zpestřit dlouhý školní den příjemným piknikem v parku?

Líbí se Vám naše stránky?


Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte!    Spustit test

Tak ať vám chutná! (foto: www.sxc.hu)

Další články k tématu