Letem světem Vánoce

To, že v Česku chodí na Vánoce dětem rozdávat dárky Ježíšek 24. prosince a hezky pod stromeček, ví doslova každé malé dítě. Ale je jasné, že jen málo z nás ví, jak vánoce slaví například v Brazílii, což dá lehce pochopit. Ale víme my vůbec, jak se slaví Vánoce třeba u našich sousedů?

V Německu nenosí dárky pouze Ježíšek, ale i vánoční duch jménem Weihnachtsmann. Má rezavé vlasy a vousy, nosí plášť s kapucí a cestuje na osedlaném divokém větru. Pochází nejspíše ze severního Německa a dříve prý v pytli odnášel zlobivé děti a trestal nevěrné ženy, ale se stoupajícím věkem je stále klidnější a hodnější.  Za to v jižním Německu děti navštěvuje výhradně Ježíšek.

Ten ostatně navštěvuje i děti ze Slovenska. Tamní Vánoce si každý z nás asi dokáže představit, ale víte, že na Slovensku při držení půstu nevidí zlaté prasátko, nýbrž zlaté telátko nebo ptáčka? Dodnes se také v mnohých rodinách dodržuje zvyk ponechat za stolem symbolicky jedno místo volné.

Stejně jako v Polsku je přichystáno pro zemřelého nebo pro náhodně zbloudilého pocestného, který zůstal o Štědrém večeru sám. V Polsku naděluje dárky dětem svatý Mikuláš a navíc jim nosí i cukroví. V žádném domě nechybí stromeček a Vánoce se slaví jako rodinná slavnost.

Rakušané Vánoce přímo zbožňují a jejich přípravy trvají i několik týdnů. Děti tu dostávají dárky už 6. prosince od sv. Mikuláše, ale hlavní nadílku jim přinese stejně jako nám až Ježíšek 24. prosince.

U všech našich sousedů můžeme mluvit o Vánocích bílých, protože je (většinou) zima a sníh. Za to v Austrálii v době Vánoční vrcholí léto a děti si užívají letních prázdnin někde u oceánu. Hostina se tedy většinou koná jako piknik pod otevřeným nebem. Vše, co se jí, je chlazené a většinou je to ovoce nebo jen něco lehkého, komu by se při 40°C ve stínu chtělo jíst vepřové?!

Sníh si o Vánocích neužijí ani v Brazílii. Ve vánočních oslavách se zrcadlí nebývalá národnostní různorodost. Vždyť v jedné z nejlidnatějších zemí vedle sebe žijí potomci Portugalců, Italů, Němců a Španělů, mulati, mestici, černoši, Japonci a Indiáni. To, co je ovšem spojuje je velká štědrost a velká láska k Vánocům.

Oproti tomu Finsko si sněhu užije až dost. Tří metrové závěje a – 20°C není nic neobvyklého. Dárky zde nosí velký Ukko. Na barevné stromečky si Finové nepotrpí, většinou jsou celé bílé, stejně tak, jak jsou bílé stromy v přírodě. Finové jsou také skálopevně přesvědčeni, že jejich země poskytuje domov Santa Clausovi, žije na polárním kruhu ve své malé vesničce poblíž města Rovaniemi. (Mimochodem, fotka o rozměru A4 s ním stojí 18 EURo.)

Naprostá pestrobarevnost vévodí Vánocům v Mexiku. Dárky zde nejsou označeny lístečky se jmény, a tak se na ně hlavně děti vrhají a bojují o vše, co se jim líbí. Mexické vánoční oslavy patří k těm nejveselejším a nejhlučnějším v křesťanském svě­tě.

V Rusku mají zase tu zvláštnost, že Vánoce slaví z 6. na 7. ledna. Tento malý rozdíl je způsoben používáním dvojí datace. Oslava Štědrého večera o gregoriánském 24. prosinci se nikdy nevžila. Z dávných dob přetrvával na Rusi kult Mrazíka. Vousatý stařík přicházel v době zimního slunovratu a byl nadšeně vítán dětmi i dospělými. Původně ho nikdo s Vánoci nespojoval. Lidé v něm viděli udatného bohatýra-kováře, který na zimu železnými vraty zamyká prameny jezer, potůčků a řek.

Bohužel, naše prohlídka zahraničních Vánoc a tamních zvyků je opravdu jen letmá. Ono navštívit o Vánocích celý svět se opravdu podaří jen jediné osobě – ať už se jmenuje jakkoliv.