Doktorát a mateřství se nevylučují

17. 5. 2004 | Studium po třicítce

Většina lidí nastupuje do doktorandského studijního programu ve věku, kdy jejich vrstevníci budují kariéru, zakládají rodinu, žijí již aktivním životem. Zvláště ženy se při rozhodování o své další akademické budoucnosti soustředí na volbu: rodina nebo studium. Pocit, že není možné obé skloubit tak, aby ani jedno nebylo odsunuto na „druhou kolej“, přetrvává. Jaké skutečně je být matkou-doktorandkou?

Většina lidí nastupuje do doktorandského studijního programu ve věku, kdy jejich vrstevníci budují kariéru, zakládají rodinu, žijí již aktivním životem. Zvláště ženy se při rozhodování o své další akademické budoucnosti soustředí na volbu: rodina nebo studium. Pocit, že není možné obé skloubit tak, aby ani jedno nebylo odsunuto na „druhou kolej“, přetrvává. Jaké skutečně je být matkou-doktorandkou?

Rút Konvalinková píše disertační práci na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Doktorandský cyklus studia na Ústavu jazyka českého zahájila v roce 1997, již po dvou letech však studium kvůli rizikovému těhotenství přerušila a od té doby je na mateřské dovolené.

„Doktorát jsem se rozhodla dělat jelikož mě studium bavilo a protože mi vedoucí diplomové práce po dokončení magisterského stupně pokračování ve studiu sám navrhl. Potěšilo mě to a neměla jsem moc času na rozmyšlenou, přijímačky se blížily…Souhlasila jsem a svého rozhodnutí nelituji.“ říká Rút. Nastoupila na katedru jako interní doktorandka a mezi její povinnosti tedy patřilo nejenom studium, skládání zkoušek a psaní disertační práce, ale také výuka jejího oboru na univerzitě či různé administrativní činnosti v rámci katedry. V té době byla ale již pět let vdaná a samozřejmě začala společně s manželem uvažovat o založení rodiny. Díky vstřícnosti zaměstnanců katedry neměla strach nastoupit do studia i přes tyto plány: „Samozřejmě jsem s možností otěhotnění počítala, byla jsem už dlouho vdaná. Když jsem to zmínila na katedře, všichni byli velmi vstřícní. Vedoucí mého studia mi řekl hned, že v případě těhotenství nebude problém studium přerušit či ukončit.“ říká o přístupu okolí Rút.

Poprvé otěhotněla po dvou letech doktorandského studia a rozhodla se pro jeho přerušení: „Počítala jsem s přerušením studia na dva roky, ale než tato doba vypršela, čekala jsem další dítě, takže jsem zůstala doma o další tři roky déle. To ale neznamenalo, že jsem nezůstala s katedrou v kontaktu, zvláště poslední dva roky se snažím intenzivně pracovat na disertační práci a pravidelně chodím na konzultace.“ Přiznává ale, že to s sebou přináší množství problémů. Mezi plenkami, dudlíky a vařením večeře se těžko hledá chvíle klidu pro sběr a zpracování potřebných materiálů. „Zatím to řeším převážně po nocích. Naštěstí mám také stále ještě podporu rodičů. Matka mi jednou týdně platí slečnu na hlídání, abych se mohla soustředit chvíli pouze na práci. Jeden den v týdnu ale samozřejmě nestačí, věnuji studiu mnohem více času, přizpůsobuji mu organizaci celého dne a někdy si to i trochu vyčítám. Mám pocit, že zanedbávám svoje mateřské povinnosti a holčičkám se dost nevěnuji. Člověk si rozmyslí, jestli večer vytáhne tempery a začne s dětmi kreslit nebo s nimi bude dělat něco takového, aby je pak mohl uložit, začít rovnou psát a nesmývat barvu ze zdí… Vůbec si ale nedokážu představit, jaké by to bylo, kdybych studium přerušené neměla.“

V tomto případě by totiž musela být na katedře přítomná minimálně čtyři dny v týdnu, musela by vyučovat a připravovat se na výuku. Dostávala by sice plat, který je o něco vyšší než nynější mateřská, neměla by však na děti téměř vůbec čas. Finance jsou samozřejmě dalším z problémů, kterým musí rodina v podobné situaci čelit: „Dnes je možné při mateřské dovolené neomezeně vydělávat, takže kdybych se nevěnovala studiu a měla tím pádem víc času, mohla bych určitě do domácího rozpočtu přispět víc než jen tím, co dostávám od státu, mohla bych se taky obejít bez podpory rodičů, takhle to ale nejde. Tuším, že by se manželovi, který je učitel na střední škole, zřejmě ulevilo, kdybych se na celý doktorát vykašlala, ale neříká to… a já už to teď vzdát nemůžu. Dokončení studia je pro mě v poslední době největší motivací.“

Nad ukončením studia tedy neuvažuje. Na katedru se chce v lednu 2005 vrátit a dveře zpět má otevřené. „Myslím, že mají pochybnosti a možná oprávněné, zda opravdu dostuduji, ale z lidského hlediska moji volbu chápou. Většina lidí studující doktorské studium sice zakládá rodinu později, nejprve dostudují, ale pro mě je osobní a především rodinný život velice důležitý. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodovala, zda založit rodinu či ještě čekat, nezáleželo jenom na mě. Manžel na mě sice netlačil, ale děti si velmi přál. Kdybych měla tehdy jistotu, že opravdu za tři roky dostuduji, možná bych počkala, ale doktorandské studium je náročné a jen málokdo ho dokončí ve stanoveném čase, proto jsem se rozhodla řešit situaci takto.“ vysvětluje Rút.

Mějte přehled o vysokých školách:


Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte!    Spustit test

Starší holčičce jsou nyní čtyři roky a nastoupila tento rok do mateřské školy, mladší, dvouletá, nastoupí příští rok a Rút se tedy bude moci na katedru vrátit a znovu začít studovat na plno. „Člověk si hlavně nesmí připustit možnost, že studium nedokončí Myšlenky o tom, zda jsem schopná školu dodělat člověka zbytečně paralyzují.“ Někdy to ale chce silné nervy. Den po našem rozhovoru se například dětem podařilo mamince z počítače vymazat celodenní práci. Nezbývalo se než nadechnout a začít znovu.

Další články k tématu