Úspěch českého studenta v USA: projekt boje se zahlcenou dopravou

6. 6. 2012 | Studium v zahraničí

Pokud by po vás někdo chtěl odpověď na otázku, jak byste do tří let zlepšili život nejméně 1 milionu lidí, co byste odpověděli? Přibližně takto by se dalo stručně shrnout i nelehké zadání celosvětové vědecko-technologické soutěže Global Impact, kterou nedávno uspořádala americká Singularity University. Ve střední a východní Evropě se konala vůbec poprvé a hned v ní byl připsán jeden český úspěch – finálová účast studenta Václava Plevky.

Václav Plevka je studentem programu Technika a technologie v dopravě a spojích na Dopravní fakultě Českého vysokého učení technického (ČVUT), kde ho zanedlouho čekají státní závěrečné zkoušky. Svou diplomovou práci zpracovával v jedné firmě v Německu, kam se po státnicích chystá na čas vrátit, tentokrát již pracovně. Stále však vážně uvažuje o dalším, doktorském studiu, a proto se už nyní rozhlíží po takovém výzkumném programu, kde by podle svých slov mohl nejlépe uplatnit své znalosti i vášeň pro dopravu a dopravní systémy.
Mimoto by rád uvedl v praktický život projekt, s nímž uspěl také v letošní soutěži Global Impact, jejíž výsledky byly vyhlášeny na počátku května. Vyhlásila ji americká Singular University, kterou v roce 2009 založily společnosti Google a NASA. Posláním soutěže je v různých regionech světa najít inovátory a vědce z rozličných oborů a využít jejich nápady ke zlepšení života na Zemi. Za střední a východní Evropu bylo přihlášeno celkem 54 projektů, z nichž nakonec jen šest postoupilo do finále. Mezi nimi nechyběl právě ani i ten Václava Plevky.

Soutěž, která po účastnících už od počátku vyžaduje mnoho úsilí, avšak s vidinou malé šance na úspěch, je pro mnohé odrazující. Vy jste však této šance využil. Byl jste si svým projektem natolik jistý, nebo jste to chtěl zkrátka „jen zkusit“?

Byl jsem si velice jistý danou problematikou a palčivostí tématu – Ovlivnit pozitivně kvalitu života milionu lidí během následujících tří let v regionu střední a východní Evropy. Problém dopravních zácp ovlivňuje zcela zásadně životy mnohem více než milionu lidí… A to ať už se jedná o astronomické ekonomické ztráty, negativní dopady na životní prostředí a nebo v neposlední řadě také vlivy na lidskou svobodu.

Měl jste svůj projekt připravený už před vyhlášením soutěže, nebo jste ho začal zpracovávat až na její popud?

Projekt jsem připravený neměl. Nosil jsem ho sice nějakou dobu v hlavě, ale konkrétního jsem neměl nic. Tou dobou jsem intenzivně dokončoval svoji diplomovou práci v Německu, která mi zabrala asi dvanáct hodin denně po dobu několika týdnů, plus semestrální projekty, které jsem měl pro ČVUT. Byl jsem tedy limitován časem. O to větší bylo překvapení, když jsem postoupil do finále.

Jak moc vám byli během soutěže nápomocni vyučující a další konzultanti, případně ostatní studenti?

V podstatě jsem ten projekt s nikým nekonzultoval. Krátce jsem ho představil mému supervizorovi v Německu, nicméně na nějakou diskusi nebyl vážně čas. Pochopitelně, kdybych zapojil do projektu více lidí, odborníků z jiných odvětví, šance výsledného produktu na vítězství by byla vyšší. To se ukázalo i na vlastním finále. Zbylé finálové projekty byly vlastně už start-upy, skládající se až z desítek profesionálů participujících na produktu po dobu měsíců i let.

Čím vším jste musel projít, než jste se dostal až do finále?

Zde byla cesta velice krátká. Vytvořil jsem projekt, se všemi náležitostmi dle zadání, a ten přihlásil. Během několika týdnů mi přišla pozvánka, že se mám asi za 14 dní dostavit na vlastní finále v Budapešti. Časově to opět bylo extrémně vyhrocené kvůli mé další práci. A tak jsem ještě v předvečer finále stříhal video a piloval projev na vlastní prezentaci. Tam mi velice pomohli dva profesionální trenéři, kteří mě naučili prezentovat se zcela jinak, než jak jsem byl během celé své dosavadní akademické a profesní kariéry zvyklý. Je škoda, že se na univerzitách tomuto nevěnuje více prostoru; trochu to vypadá, že jsme v tomhle směru zaspali o pár let…

Václav Plevka se veřejné prezentace nebojí

Václav Plevka se veřejné prezentace nebojí

Co pro vás bylo nejtěžší?

Nejtěžší asi bylo vybalancování projektu tak, aby byl dobře srozumitelný pro porotu, zároveň byl inovativní a měl business potenciál. Z principu, řešení pro dopravní systémy mohou jen stěží naplňovat představy o „applovské firmě“, kdy dvojice zapálených kamarádů vytvoří přes noc v garáži multimilionový business. V tomto také spatřuji obrovskou výzvu a moji motivaci, být schopen realizovat tak robustní projekt, jako je můj koncept předcházení dopravních kongescí (dopravních zácp – pozn. red.).

Na co naopak vzpomínáte nejraději?

Abych byl upřímný, já rád vzpomínám i na ty obtížné chvíle. Při nich se toho mám možnost nejvíc naučit. Vlastní finále jsem si vyloženě užil. Nemám problém s prezentací, a tak jsem se cítil opravdu pohodlně. Skvělá byla příležitost seznámit se s mnoha mladými a inspirativními lidmi. Mimoto jsem měl možnost mluvit s Erno Rubikem nebo třeba zakladatelem Prezi (novátorským programem pro tvorbu prezentací – pozn. red.), Peterem Arvaiem.

Váš soutěžní návrh věnovaný způsobům, jak eliminovat či aspoň oddálit hrozbu dopravního kolapsu ve velkých aglomeracích, byl nakonec vybrán mezi šest nejlepších z celkových 54. Jaké důsledky pro vás osobně tento úspěch měl?

Byl jsem kontaktován, abych se jako host zúčastnil projektu Chytřejší města od IBM, kde komunikuji problémy v souvislosti s inteligentní dopravou. Dále jsem dostal ještě několik nabídek na spolupráci, které jsou tedy zatím ve stadiu komunikace. Opravdu nečekaný důsledek byl zájem médií o prezentování mého projektu a mě samotného. Domnívám se, že největší důsledek je dodaná motivace. V projektu bych rozhodně chtěl nadále pokračovat, a to buď jako doktorský student, nebo pracovat na jeho dalším vývoji ve spolupráci s některými softwarovými firmami. Také přemýšlím o založení vlastní firmy, která by pracovala na jeho vývoji a dále na projektech věnujících se udržitelnému rozvoji a dopravě.

Dostalo se vám nějakého zadostiučinění i od vaší alma mater, tedy ČVUT?

Pokud pokládáte otázku takto, tak musím říci, že jsem se vlastně nedočkal vůbec žádné reakce z ČVUT. Musím však dodat, že moje fakulta a univerzita mi během celého magisterského programu poskytovala skvělé zázemí a podporu. Dostalo se mi vynikající možnosti vzdělání a také základu pro moji budoucí akademickou či profesní kariéru. Možná je trochu škoda, že zatím nikdo ze školy nereflektoval můj výsledek v této soutěži. Domnívám se, že by to byla dobrá vizitka Fakulty dopravní.

Pokud to vůbec lze, můžete závěrem nějak stručně shrnout, co vše v rámci tématu, které jste si zvolil, opravdu dokáže ulehčit život až milionu lidí, kteří byli sice virtuální, ale nedílnou součástí zadání soutěže?

Ve svém projektu jsem se zaměřil na dopravní kongesce ve městech. Ty ročně způsobují ztrátu 100 miliard eur v členských státech EU. V Číně je to například 150 milionů dolarů denně. Jsou zde také podstatné negativní dopady na životní prostředí nebo na bezpečnost provozu. V neposlední řadě, s rostoucím výskytem kongescí se začíná zdůrazňovat pojem „freedom of mobility“, kdy již hovoříme o ovlivňování svobody našeho pohybu a podobně. Jak se ukazuje, je zde více prostoru pro ovlivnění kvality života lidí, než je pouze jeden milion. A řešení? Bohužel, opravdu efektivní řešení není triviální. I můj návrh má spíše ambice zmírnit, než zcela vyřešit problém. Myšlenka stojí na „orchestru“ informačních a telekomunikačních systémů, které jsou nasazeny v dopravě. Cílem pak je předpovídat vznik kongesce – pokud tedy hrozí riziko dopravní zácpy, jsou aktivovány příslušné dopravní subsystémy, které by měly maximálně pomoci předejít nadcházejícímu incidentu.

Více informací o soutěži Global Impact a Single University můžete nalézt na stránkách singularityu.org.

Zdroj foto: archiv Václava Plevky