Anna Maňasová: mladá Češka s titulem z Cambridge

10. 10. 2010 | Studium v zahraničí

„Před pár lety by mne rozhodně nenapadlo, že bych měla šanci dostat se na Cambridge,“ diví se sama svému osudu nadaná studentka. Přitom už odmalička bylo jasné, že její cesta vzděláním se bude od cesty ostatních českých dětí docela lišit. Jakmile Ministerstvo školství uzákonilo domácí vzdělávání, stala se Anna a její o dva roky mladší bratr jedněmi z prvních dětí, které doma vyučovali rodiče. Poté nastoupila na osmileté gymnázium, odkud už směřovaly její kroky přímo na Cambridge. Byla tato cesta trnitá?

Kdy jsi poprvé pomyslela na možnost, že bys mohla studovat v zahraničí a ne v České republice?

Když jsem byla v rámci projektu Sokrates (projekt mezinárodní spolupráce středních škol – pozn. redakce) na mezinárodní konferenci v Barceloně. Setkala jsem se tam se studenty ze Španělska, Německa a Británie a právě jeden z britských studentů mi podrobně líčil své dilema, jestli se má přihlásit na Cambridge nebo na Oxford. Po dlouhém monologu se na mě otočil a zeptal se: A ty se budeš hlásit kam? Na Oxford nebo na Cambridge? Byla jsem tou otázkou zaskočená, ale pak jsem o tom začala přemýšlet, sehnala si prospekty a nakonec si řekla, proč to nevyzkoušet.

Co všechno bylo potřeba splnit, aby ses na Cambridge dostala?

Bylo toho spousta. Musela jsem se sama prokousávat informacemi o podávání přihlášky, protože s podáváním přihlášek na zahraniční univerzity neměl nikdo na mé tehdejší škole zkušenosti. Přihláška na Cambridge je oproti českým přihláškám velmi obsáhlá. Přikládají se reference, motivační dopis, eseje a certifikát z angličtiny. Vše se musí poslat už v září nebo říjnu. Dále jsou nutné jedničky u maturity, konkrétně z angličtiny, rodného jazyka a společenských věd. Tyto podmínky záleží na oboru, na který se člověk hlásí, a také na jeho předmětech, ze kterých maturuje. Pro mě však byla největším problémem nutnost splnit podmínky pro financování studia. Podle Evropské unie musí mít zahraniční studenti z Evropské unie stejné podmínky jako Britové, takže platí stejné školné, které je kolem tří tisíc liber. Ale britské podpory a granty v té době nebyly dosažitelné pro nebritské studenty. Proto Cambridge chtěla po všech zahraničních studentech dokázat, že mají dostatek finančních prostředků k pokrytí tří let bakalářského studia, což mnozí musí řešit ne zrovna malou půjčkou.

Ale i přesto se studium na Cambridge zřejmě vyplatí. Proč je Cambridge lepší než jiné univerzity?

Podle mě má největší podíl na tom, že se Cambridge drží na špičce světových žebříčků univerzit, zdejší velmi individuální přístup. Můžu nastínit, jak to funguje při studiu společenských věd. Máme sice společné přednášky, ale důležitější jsou takzvané supervisions – na Oxfordu se jim říká tutorials – což je výuka ve velmi malých skupinkách, někdy jen ve dvojici student-učitel. Většina výuky tak probíhá skrze psaní esejů, nad kterými zúčastnění dopodrobna diskutují a témata z nich rozvíjejí dále. Student se musí naučit precizně myslet, argumentovat a patřičným způsobem své argumenty presentovat. Nestačí si jen pročíst literaturu a nastudovat fakta, ale tvořivě a kriticky s nimi nakládat.

Anna při promoci – z archívu Anny Maňasové.Anna při promoci (z archívu Anny Maňasové).

Studuješ společenské vědy. Proč sis jako svůj obor vybrala zrovna politologii?

Původně jsem si nevybrala politologii, ale sociální vědy. Přihlásila jsem se Social and Political Science, jak se obor tehdy jmenoval. V prvním ročníku jsme měli sociologii, politologii, psychologii a antropologii. Možnost studovat více disciplín a pak si vybrat specializaci se mi líbila a jelikož se zajímám o mezinárodní aktivity a situaci ve světě, vybrala jsem si studium politiky. Ale roli v tom hrála i nabídka předmětů, fakulta i profesoři…

Je sen o Cambridge dosažitelný jen opravdu nadaným a perspektivním studentům, nebo tam lze potkat i „chytré flákače“ nebo „šprty“?

Je to tam jako na většině ostatních škol, nejsou všichni géniové. Lidé učící se nazpaměť jsou zejména na lékařských oborech. Chytří flákači jsou tam samozřejmě taky, ale spíše jen mezi domácími studenty. U těch ze zahraničních středních škol je to jinak. Pokud už se dostanou na Cambridge, znamená to, že museli překonat spoustu překážek, a své úsilí rozhodně nehodlají promarnit tím, že by se nesnažili ze sebe dostat to nejlepší. Víc si své příležitosti váží.

Potkáváš mezi těmito zahraničními studenty i jiné bývalé české studenty?

Ano. Komunita Čechů a Slováků se pravidelně setkává minimálně jednou za trimestr a vždycky se jich sejde něco mezi dvaceti a třiceti. Setkání může mít podobu posezení v kavárně nebo i formální večeře na jedné z kolejí. Spousta z nich ale přichází až na magisterské studium, protože je jednodušší se sem dostat z vysoké než ze střední školy.

O spoustě českých prestižních škol se říká, že je náročné se na ně dostat, ale samotné studium již tak náročné není. Jak je tomu u Cambridge?

Tak studium na Cambridge je samozřejmě velmi náročné. Ale záleží i na člověku, jaké si ho udělá. Akademický rok je rozdělen na tři trimestry. Během dvou se vyučuje a třetí odpovídá českému zkouškovému období. Někteří proto ze začátku nepracují naplno, ale o to obtížnější pak mají poslední trimestr. Zkoušky mají většinou písemnou podobu, ale trvají klidně tři hodiny, během kterých musí student vypracovat tři eseje. Bývá zadaných třeba deset otázek a student si sám vybere tři témata, ke kterým se chce vyjádřit. Během akademického roku se však dají stíhat i jiné aktivity, na Cambridge existuje spousta zájmových kroužků a sdružení. Důležité je mít také dobrý time management a rozvrhnout si čas tak, aby člověk stihl knihy, esej, i odpočinek. Studenti věnující se přírodním vědám mají více přednášek a tráví více času přímo v laboratořích, sociální vědci zase načítáním, děláním si poznámek a samotným psaním esejů. Některé týdny se mohou nahromadit i tři eseje, některé mohou být volnější. Na hodiny svou práci přepočítat nedokážu, ale například během zkouškového semestru se obyčejně učím od rána až do večeře.

Jak často při takovéto zátěži vídáš rodinu?

Trimestry v Cambridge jsou sice náročné, ale krátké. Trvají deset týdnů, takže v průběhu školy jsem domů jezdila na Vánoce, Velikonoce i během letních prázdnin. Rodina se za mnou byla podívat, naposledy mamka s malým bráškou přijeli na promoce v červnu.

Letos jsi tedy na Cambridge úspěšně promovala. Co chystáš dále?

Rozhodla jsem se ve studiu nepokračovat a vrhnout se do pracovního života.

Skutečně? Pro spoustu českých studentů je naprosto nemyslitelné skončit už po bakaláři…

Tady to funguje trochu jinak. V Čechách, pokud nemáš magistra, nejsi považovaná za vysokoškoláka. Kdežto tady je bakalář „graduate of university“. Dvě třetiny lidí dál nepokračují, protože už bakalář je vysokoškolské vzdělání. Ti, co pokračují, často míří výš. Magistr je tady brán více jako předstupeň před studiem PhD než v Čechách. Já chci získat zkušenosti z praxe a ujasnit si, co chci v životě dělat, a až pak se vrátím na magisterské studium. No a dalším důvodem jsou samozřejmě finance, protože magisterské studium je mnohem dražší než bakalář. Vím, že skončit po bakaláři může v Čechách znít šíleně, protože v Česku se prostě studuje pět let a i já jsem vyrůstala s vidinou toho, že chci studovat i magisterské studium. Ale tady je povědomí společnosti o vysokoškolském vzdělání trochu jiné.

Co nejcennějšího ti tedy Cambridge přinesla?

Příležitosti, které nabízí studium na prestižní škole. Ať už to je možnost poslouchat profesory, kteří jsou zanícení ve svých oborech, nejrůznější konference, víkendové přednášky a diskuze, nadšené studenty… neméně kvalitní je tu sportovní i kulturní vyžití. A taky profesní příležitosti se studiem na Cambridge výrazně rozšiřují.

Děkuji za rozhovor.

Anna Maňasová se narodila 24. dubna 1988 v Bojkovicích. Po absolvování gymnázia odešla studovat do Anglie na Cambridge, kde letos úspěšně zakončila bakalářský stupeň. V současné době pracuje jako Social Media Marketing Assistant a věnuje se sociálním médiím a technologiím budování komunit na internetu.

Cambridgská univerzita, která minulý rok oslavila osmisté výročí svého založení, vznikla podle pověsti díky útěku hrstky akademiků z Oxfordu. Ti jej opustili kvůli neshodám a založili si novou univerzitu. Dnes má Cambridge přibližně 19 tisíc studentů rozdělených do 31 kolejí. Mezi nejznámější absolventy patří Isaac Newton, Charles Darwin, Stephen Hawking, Salman Rushdie, nebo Alan Turing. Společně s Oxfordem se jedná o dvě nejstarší univerzity v anglicky mluvících zemích. Rivalita mezi těmito dvěma univerzitami je proslulá: zajímavý je například fakt, že zájemci o studium si mohou ve stejném roce podat přihlášku jen do Oxfordu nebo Cambridge, ale ne na obě univerzity najednou. Popis prostředí univerzity si můžete přečíst například na stránkách iDnes.

Více informací:

Stránky University of Cambridge

Stránky oboru, který studuje Anna

Žebříček THES – QS World University Rankings 2009

Žebříček ARWU (Academic Ranking of World Universities) 2010

 

Další články k tématu

Aplikace, která zlepší duševní pohodu teenagerů. Na vývoji se podílí MUNI

Za zkratkou ASP se skrývá mezinárodní projekt Augmented Social Play, tedy vylepšená sociální hra. Projekt koordiuje tým z Filozofické fakulty a Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně. Jeho cílem je do čtyř let za rozpočet sedm milionů eur vytvořit aplikaci, která vylepší duševní pohodu dospívajících. „Vylepšená sociální hra“ má podobu imerzivního divadla, které vtáhne celou třídu […]

číst více

Pětinu učitelů trápí fyzické vyčerpání

Dvacet procent učitelů se potýká s fyzickým vyčerpáním a šest procent splňuje podmínky pro diagnostiku syndromu vyhoření. Vyplývá to z výzkum Národního institutu SYRI, kterého se zúčastnilo 1768 vyučujících, z toho dvě třetiny tvořily žen. Jako nejčastější příčiny stresu vnímají učitelé problémové jednání studentů, přílišnou pracovní zátěž, přemíru administrativy a náročnou komunikaci s rodiči. Jejich spokojenost ovlivňuje rovněž vedení […]

číst více

12 typů studentů, které potkáte na vysoké škole

Každý student je jiný, přesto i na vysoké škole potkáte určité typy lidí, kteří nechybí v žádném školním kolektivu. A dost možná do jedné z následujících skupin spadáte i vy sami. Aktivista Vždycky za něco bojuje: spravedlnost, lásku, celosvětový mír… nebo prostě jen za to, aby na vaší fakultě konečně opravili ty rozbité záchodky. Je výřečný a […]

číst více