Rozjeď to kreativně! Divadelní cvičení na legendární studentskou party

Chcete uspořádat opravdu nezapomenutelný večírek, ale nevíte si rady s aktivitami? Zkuste divadelní cvičení. Některá jsou náročnější, některá méně, ale všechna poslouží jako skvělá a originální zábava. Navíc utužují kolektiv, rozvíjí fantazii a schopnost improvizovat, což jsou dovednosti, které ocení každý student. VysokéŠkoly.cz ohledně těch nejlepších cvičení vyzpovídalo Terezu Hardtovou, studentku posledního ročníku DAMU, která lektoruje kurzy herectví a improvizace.

Ruce

Jeden člověk ze skupiny – odborník – se jde schovat za dveře. Hráči v místnosti zvolí věc, ve které je člověk za dveřmi odborníkem. Může to být úplně cokoliv: Chov alpak, psaní knih, vaření… fantazii se meze nekladou. Zároveň si hráči v místnosti zvolí jednoho člověka, který bude mít roli rukou a jednoho člověka, který bude v roli moderátora.

Když se vrátí odborník ke skupině, probíhá rozhovor mezi ním a moderátorem. Člověk/Ruce stojí za odborníkem a nahrazuje jeho ruce. Pomocí nich se ho snaží v rozhovoru vést, ale nemůže mluvit. Cílem je, aby odborník uhodl, v jaké oblasti je vlastně odborníkem.

Blázni

Hra je zhruba pro čtyři hráče, kteří aktivně hrají, ale neomezené množství lidí může být v roli diváků. Jeden z hráčů jde za dveře a bude mít roli doktora. Zbylí tři hráči jsou blázni, mají nějaký problém a až se doktor vrátí, musí přijít na to, co ten problém spouští. Všichni tři hráči si domluví spouštěč a reakci. Například pokaždé, když se doktor dotkne svého obličeje, lehnou si na zem. Doktor má za úkol pokládat různé otázky a hrát si na to, že blázny skutečně vyšetřuje. Hra končí ve chvíli, kdy doktor uhodne spouštěč.

Party

Jeden hráč jde opět za dveře. Ti zbývající si mezitím zvolí, kdo jsou. Mohou být herci, zpěváci, vynálezci, věci… cokoliv. Předstírají, že přišli na party a baví se mezi sebou ve svých rolích. Hráč, který byl za dveřmi je opozdilec, který na party dorazil později a prošvihl fázi představování. Má za úkol se bavit s ostatními a přijít na to, kdo jsou.

Lhář

Jeden člověk je vypravěč a vypráví ostatním nějaký příběh nebo zážitek. Může být smyšlený, ale klidně i reálný. Ostatní hráči mohou vypravěče kdykoliv přerušit a říct: „Lžeš!“ V takové chvíli musí vypravěč uznat, že lhal a poslední tvrzení změnit. Hráči ale nemohou říkat „lžeš“ pořád, vždy by měli nechat vypravěče chvíli mluvit. Hra pak v praxi může vypadat takhle:

Vypravěč: Jel jsem na dovolenou k moři. Moc jsem se na ní těšil a rozhodl jsem se pro Řecko.

Hráč: Lžeš!

Vypravěč: Dobře, nebylo to Řecko, bylo to Španělsko.

Soubor otázek

Jsou dvě skupiny hráčů, které stojí naproti sobě ve dvou řadách. Začínají dva hráči na začátku řady. Je dané nějaké téma nebo místo, například hospoda, vlakové nádraží nebo svatba. Hráči mají za úkol spolu komunikovat, ale jen otázkami a to takovými, které dávají smysl a spadají do daného tématu či místa. Když jeden z hráčů nebude vědět, řekne oznamovací větu nebo bude dlouho přemýšlet, přesouvá se na konec řady a pokračuje hráč, co stál za ním. Hra pak může vypadat takto:

Na svatbě

Hráč 1: Odkud znáte nevěstu?

Hráč 2: Proč myslíte, že znám nevěstu?

Hráč 1: Nebavil jste se s ní před obřadem?

Hráč 2: Vy jste nás sledoval?

Hráč 1: Proč bych vás sledoval?

A tak dále.