Pohled z druhé strany: Jaké to je vyučovat na VŠ?

Marie, co přesně studentům přednášíte? A co jste osobně studovala? Přednáším v oboru Ochrana veřejného zdraví na Zdravotně sociální fakultě v předmětech Hygiena výživy, Hygiena dětí a mladistvých a Výživové poradenství. Se studenty se také setkávám při praxi na jednotlivých odděleních na krajské hygienické stanici. Studovala jsem na Lékařské fakultě hygienické na UK v Praze (dnešní 3. lékařská fakulta). Dnes je vzdělání v oblasti hygieny – ochrany veřejného zdraví – poskytováno na nově vzniklých fakultách jako bakalářské a magisterské studium.

Jak vypadají přednášky z Vašeho pohledu? Přednášek se účastní zhruba polovina studentů, některé studenty vídám až u zkoušky nebo při zápočtovém testu. Mám zkušenost, že studenti, pokud je jim slíbeno zaslání materiálů ke studiu, se věnují při přednáškách jiným činnostem. Poznámky si v tomto případě píše jen několik nadšenců. V případě, že materiál nemám zpracován a nezasílám ho studentům, promění se všichni ve velmi pozorné studenty a zapisují vše. Při přednáškách začínajících kolem osmé hodiny ranní mají studenti značné problémy s dochvilností.

Jaké jsou nároky k ústní zkoušce? Dle mého soudu nejsou požadované nároky přehnané, navíc jsou studentům kompletně přednesena požadovaná témata. Studenti obdrží seznam zkušebních otázek. U zkoušky si student losuje dvě otázky (seznam otázek obdrží před zkouškovým obdobím), v případě nesplnění podmínek zápočtového testu si losuje otázky tři. Myslím si, že vysokoškolský student by měl být schopen se k danému tématu samostatně vyjádřit, sdělit nějaký ucelený přehled problematiky, pak samozřejmě následují cílené dotazy a často i dotazy týkající se využití v praxi. Největším problémem jsou zpravidla vyjadřovací schopnosti studentů, někteří studenti by se nejraději vyjadřovali jen heslovitě a preferují zkoušku formou testu, nejlépe zaškrtávacího.

Jsou studenti dobře připraveni, nebo spíš spoléhají na štěstí? A jak byste hodnotila jejich vystupování, oblékání a celkový projev? Jak už jsem zmínila, snad největším problémem u zkoušek je vyjadřovací schopnost studentů a užívání odborných výrazů. Obor Ochrana veřejného zdraví vyžaduje logické uvažování, tzv. posuzování zdravotních rizik, které je nutno využít v praxi při práci s evropskou legislativou, ale studentům by naopak vyhovovalo naučit se celou vyhlášku zpaměti včetně číselných hodnot. Někdy mě zaráží i chování studentů u zkoušky, např. s tvrzením „ze mě toho asi dneska moc nevytáhnete“ bych před dvaceti lety examinátora na UK zřejmě moc neoslnila. Pravda, i oblékání na zkoušku jsme věnovali podstatně větší pozornost.

Myslíte si, že studium na vysoké škole prošlo změnami? Jak to vidíte dnes z pohledu vyučující? Je velice obtížné srovnávat studia na UK v Praze a na našem nově vzniklém oboru. Velký rozdíl vidím u našich studentů v motivaci ke studiu, v celkovém přístupu.

Vedete také studentské bakalářské práce. S jakými nejčastějšími nedostatky se setkáváte? Obrovský problém vidím opět ve způsobu vyjadřování, často se studenti nemohu propracovat k odborným tvrzením přes gramatické chyby.

Je něco, co byste čtenářům – studentům doporučila, např. s ohledem na budoucí zaměstnání? Setkala jsem se s tím, že studenti často netuší, co se pod názvem oboru skrývá a při studiu a praxi jsou překvapeni náplní práce na hygienických stanicích. Často slyším i názor, že obor je moc nezajímá a neví, co by chtěli po studiu dělat, ale rádi by měli titul Bc.. S takovým přístupem jsem se na UK při studiu medicíny opravdu nesetkala.

Co je na výuce nejtěžšího? Je to celková příprava témat přednášek, snažím se vše zpracovat přehledně a podrobně a teoretické otázky propojit s praxí. Na přípravu některých témat je nutno prostudovat veškerou dostupnou literaturu, je nutné neustále sledovat novinky v oboru, nová skripta chybí.

Děkujeme za rozhovor!