Mentalita Australanů je úplně jiná, říká Pavel Leitgeb po studiu u protinožců

15. 1. 2014 | Studium v zahraničí

Obchodní zástupce Pavel Leitgeb (36) si splnil sen. Nechal práce a odjel do Austrálie studovat angličtinu. Původně půlroční pobyt se protáhl na téměř dva roky.

Proč jste se rozhodl odjet do Austrálie?

Navštívit Austrálii byl můj nesplněný celoživotní sen. Rozhodl jsem se, že ukončím práci a zaplatil jsem si půlroční pobyt.

Odjel jste studovat jazyky?

Odjel jsem studovat jazykovou školu do Sydney, speciálně do Manley, což je taková předměstská část Sydney. Tam jsem strávil celou dobu. Jak jsem říkal, měl jsem to na půl roku. Ale zalíbilo se mi tam strašně moc, takže jsem si pobyt prodloužil na téměř dva roky.

Jakou formou probíhala výuka?

Výuka na jazykové škole probíhá ve dvou částech – dopolední a odpolední blok. Odpoledne se občas konaly sociální aktivity, které organizovala škola. Společně jsme šli na pláž, na túru nebo hráli volejbal.

Takže to byla taková škola hrou?

Přesně. Učitelé se snaží, aby vyučování bylo zábavné. Do třídy neustále přichází nový žáci a další odchází. Výuka je uzpůsobena tak, aby to zvládali úplně všichni. U začátečníků je to opravdu škola hrou, pokročilí studenti se věnují více gramatice.

Musel jste se připravovat doma?

Občas nebylo zbytí. Jednou za měsíc jsme dělali testy, jestli se člověk někam posunul nebo zůstal na stejné úrovni. Psali se krátké eseje na vybraná témata. Kdo chce splnit jazykovou zkoušku Cambridge nebo FCE, tak se musí hodně učit.

Byl jste pilný student?

Přiznám se, jsem lenoch. Snažil jsem se, si pobyt užívat plnými doušky. Chodil jsem hodně na pláž, setkával se se spolužáky, cestoval. Po pár měsících jsem zjistil, že si pobyt chci prodloužit, takže jsem musel hodně pracovat. Nicméně na studium se nesmíte úplně vykašlat. Musíte dodržovat docházku. Pokud klesne pod 80 %, tak vás škola může nahlásit na emigrační úřad a hrozí vyhoštění. Takže není to jen otázka zábavy, ale člověk má i nějaké povinnosti.

Jakou školu jste navštěvoval?

Nestudoval jsem na žádné mamutí škole. Navštěvoval jsem menší rodinnou školu. Bylo nás celkem kolem šedesáti studentů. Ve třídě bylo střídavě šest až třináct lidí. Takže jsme se důvěrně znali nejen mezi sebou, ale měli jsme blízký vztah také s učiteli. Možná i díky tomu se nám snažili vyjít maximálně vstříc.

Odkud pocházeli učitelé?

Učitelé byli z různých koutů světa. Aspoň se člověk naučil různé přízvuky. Když byla uvolněná nálada, tak nám ukazovali svůj rodný dialekt. Když promluvil Skot svým nářečím, tak jsme absolutně nevěděli, která bije.

Komu jste nejvíc rozuměl?

Byl jsem překvapený, ale nejlépe jsem rozuměl americkému lektorovi. Největší problém mi dělala britská angličtina. Chvíli trvalo, než jsem si na ni zvykl.

Pobyt jste si zařizoval sám nebo přes někoho?

Víza jsem si zajišťoval přes agenturu. Vybíral jsem ze dvou nebo tří agentur. Nakonec jsem zvolil STUDYLINE. Přístup byl flexibilní a rychlý. V listopadu jsem se rozhodl a v únoru už jsem odjížděl. Takže to bylo docela rychlé. Zařídili mi úplně vše. Od zápisu do školy, přes vyřízení zdravotního pojištění, víz až po odjezdový manuál a odvoz z letiště.

Proč jste si pobyt nezorganizoval sám?

Za prvé jsem v té době ani nevěděl, jak to funguje. Nicméně se mi ani nechtělo shánět informace. Byla to pro mě úspora času, který jsem mohl investovat do něčeho jiného.

Jaké jste potřeboval vízum?

Potřeboval jsem studentské vízum, které se dává na dobu určitou. Jednou z podmínek je, že si musíte dopředu zaplatit celou výuku. Výhodou je, že když vlastníte studentské vízum, můžete legálně pracovat. Sice jenom 20 hodin týdně, ale každá hodina dobrá.

Využil jste možnost práce?

Já jsem toho určitě využil. Zaprvé je to další příležitost jak procvičovat jazyk. Druhá věc je ta, že pokud člověk nemá hodně peněz na účtu, tak je nezbytné si přivydělávat. Je to docela i zábava. Zjistíte, že i když tam děláte podřadnou práci za minimální mzdu, tak si dokážete vydělat dostatek peněz na to, abyste zaplatili bydlení, ušetřili na cestování, na zábavu.

Takže těch dvacet hodin bylo dostačujících, abyste pokryl veškeré náklady?

Postačí vám to s odřenýma ušima, ale postačí. Pokud by člověk chtěl ušetřit, musí pracovat daleko víc.

Jakou práci jste vykonával?

Pracoval jsem jako číšník, potom jsem dělal v kuchyni a na stavbě. Zkrátka klasické brigády, které vykonává většina lidí, když nemá perfektní znalost jazyka.

Jak jste časově skloubil studium a práci?

Pokud najdete práci v hospitality, což jsou profese jako číšník, kuchař nebo pomocná síla v kuchyni, tak se dělá převážně odpoledne a večer, zhruba od 5 do 10 hodin. Takže přes den studujete a večer jdete do práce. Samozřejmě víte, jak to ve škole občas chodí.

Říkal jste, že jste si chtěl celý pobyt hlavně užít. Našel jste si čas na cestování?

Se zaměstnavatelem se dalo domluvit i na čtrnáctidenní dovolené. Navíc když je s vámi spokojený, tak na vás počká a po dovolené můžete znovu nastoupit. Stihl jsem procestovat celé východní pobřeží včetně všech atrakcí. Jmenovitě jsem navštívil Velký bariérový útes, Dvanáct apoštolů, Uluru, města Sydney, Melbourne, Brisbane. U Brisbane je Surfers paradise, což je středisko pro turisty, kteří se chtějí vyřádit. Takže ideální místo pro noční život.

Co na vás udělalo největší dojem?

Líbí se Vám naše stránky?


Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte!    Spustit test

Mentalita Australanů je úplně jiná, než tady. Oni se dívají na svět vesele. Snaží si život užívat. Jsou strašně přátelští, pořád se smějí. Jestli je to upřímné nebo ne, to už je druhá věc. Pokud si nevíte s něčím rady, tak vám bez problémů pomůžou. Odráží se to i na lidech, kteří tam přijíždí.