Co dělat, když u maturity dostaneš otázku, kterou neumíš

Vylosuješ si otázku, podíváš se na ni a v hlavě se rozhostí prázdno. Nevíš, kde začít, a první myšlenka je, že je všechno ztracené. Právě tahle situace ale u maturity potká víc studentů, než se zdá. Důležité je nepanikařit a zkusit vytěžit maximum z toho, co si přece jen vybavíš.

V tomto článku se dozvíš:

• co dělat, když u maturity dostaneš otázku, kterou neumíš,
• jak se rychle uklidnit a nezablokovat se,
• proč je lepší mluvit než mlčet,
• jak si pomoct klíčovými slovy a asociacemi,
• a jak odpověď postavit na tom, co už znáš.
  

Zachovej klid

Nepanikař! První věc, kterou potřebuješ udělat, je zastavit paniku dřív, než tě úplně ovládne. Když se rozbuší srdce a v hlavě začne běžet „tohle nezvládnu“, vybavíš si toho ještě míň.

U potítka proto zkus na chvíli zpomalit. Pomůže několik pomalých nádechů a výdechů, krátká pauza nebo jednoduché soustředění na dech. Nejde o to být okamžitě v pohodě, ale dostat nervozitu pod kontrolu, aby tě úplně nezablokovala.

Rozpitvej otázku a hledej klíčová slova

Využij papír, který máš u potítka k dispozici. Napiš si na něj všechno, co tě v souvislosti s otázkou napadne — pojmy, jména, data, související témata nebo i jen útržky informací.

Je jedno, jestli to zatím nepůsobí uspořádaně. Důležité je dostat z hlavy ven aspoň něco a najít několik záchytných bodů. Právě od nich se pak můžeš při odpovědi odpíchnout a postupně si vybavit víc.

Mluv, i když si nejsi jistý

Jednou z největších chyb je úplně zmlknout. Když neřekneš nic, zkoušející nemá šanci poznat, jestli se v tématu aspoň částečně orientuješ nebo dokážeš přemýšlet v souvislostech.

Začni proto mluvit, i když si nejsi úplně jistý. Nemusíš ale chrlit všechno naráz. Mluv pomalu, srozumitelně a klidně. Jednak tím získáš čas, jednak si během mluvení můžeš vybavit další informace, které by ti v panice nenaskočily.

Odkazuj na to, co znáš

Když neumíš odpovědět přesně na jádro otázky, zkus ji zasadit do širšího kontextu. To je často nejpraktičtější způsob, jak se z nepříjemné situace dostat.

Například:

• když dostaneš v dějepisu otázku o Janu Husovi a o jeho životě toho moc nevíš, můžeš začít mluvit o křesťanství, reformních snahách nebo Janu Žižkovi,
  
  
• když v literatuře dostaneš Romea a Julii a hru jsi nečetl, můžeš navázat na renesanci, Williama Shakespeara nebo alžbětinské divadlo,
  
  
• když v angličtině dostaneš otázku o Londýně a nevzpomeneš si na historii města, můžeš mluvit o jeho současnosti, známých místech nebo filmech a seriálech, které se v něm odehrávají.
  

Nejde o to utéct od tématu úplně, ale ukázat, že se dokážeš aspoň částečně orientovat a přemýšlet nad souvislostmi.

Nesoustřeď se na to, co nevíš

Když si budeš pořád opakovat „tohle neumím“, snadno si zablokuješ i to málo, co bys jinak zvládl říct. Mnohem užitečnější je zaměřit se na to, co přece jen víš — i kdyby to měla být jen jedna definice, jméno nebo související období.

Právě z takového detailu se může odpověď postupně rozvinout. U maturity totiž často nerozhoduje jen to, jestli znáš všechno dokonale, ale i to, jestli se dokážeš zorientovat a něco z tématu samostatně vystavět.

I nepříjemná otázka se dá zvládnout

Dostat otázku, kterou neumíš, je nepříjemné. Není to ale automaticky konec. Když zachováš klid, rozložíš si otázku na menší části a začneš mluvit o tom, co znáš, pořád můžeš situaci zvládnout mnohem líp, než se v první chvíli zdá.

U maturity nejde jen o bezchybnou odpověď. Hodnotí se i to, jak přemýšlíš, jak si poradíš pod tlakem a jestli dokážeš pracovat s tím, co víš. A právě to může rozhodnout víc, než bys čekal.