Vznik a vývoj krajiny

Základní členění krajinné sféry

Krajinná sféra je tvořena složkami(geos­férami)jak přírodními tak socioekonomic­kou.Část krajinné sféry,která obsahuje části jednotlivých geosfér se právě nazývá krajina,která je vždy trojrozměrným prostorem.Krajina je tvořena krajinnými složkami,které jsou tvořeny krajinými prvky.Krajinné prvky mohou být přírodní(lesy,ře­ky..) nebo antropogenní(ko­munikace,stav­by,pole,rybní­ky..).Člověk krajinu ovlivňuje jak komplexně tak její jednotlivé složky i prvky.Krajina umožňuje vůbec život a stává se tak životním prostředím.Životní prostředí je soubor společenskohos­podářských složek prostředí.

Vlastnosti krajiny

Mezi složkami a prvky krajiny existují vzájemné vztahy a mají horizontální a vertikální členění.Vlastnosti a vztahy nejsou trvalé-podléhají neustálým změnám=mají dynamiku-celá krajina je dynamická.Změny jsou vyvolány působením vnitřních,vněj­ších,abiotických a biotických faktorů.Přírodní faktory vyvolávají přírodní dynamiku(proměn­livost) krajiny.Činnost lidí způsobuje antropogenní dynamiku krajiny.

Krajina může být též stabilní.Má totiž tendenci zachovávat si rovnováhu mezi jednotlivými krajinnými prvky=autoregu­lace.Tuto vlastnost označujeme jako dynamická rovnováha krajiny a je to schopnost vyrovnávat změny.

činitelé narušující stabilitu krajiny-přírodní katastrofy,vodní a větrná eroze,odlesňo­vání,vznik velkých staveb v krajině.

činitelé stabilizující krajinu-vhodný vegetační kryt,vhodné obdělávání půdy,odolný horninový podklad

Antropogenní činitel je jak stabilizující tak destabilizující.

Důležitou vlastností je diversita.Nej­rozmanitější je krajina z velkou horizontání i vertikální členitostí.Roz­manitost snižuje svým zasahováním člověk-např těžba.

Únosnost krajiny=schopnost odolávat vnějším vlivům,které mají vliv na stabilitu.Znalostí únosnosti můžeme stanovit krajinný potenciál,čili předpoklad krajiny pro rozmanitou činnost-např.průmyslo­vý,dopravní nebo rekreační.Člověk je schopen svými zásahy tento potenciál měnit.

Krajinotvorní činitelé a procesy

Změny v krajině vyvolány vnějšími činiteli(exogen­ními) a vnitřními(endo­genními).Vnit­řní činitelé jsou vyvolávány především fyzikálními a chemickými procesy a následnými změnami zemské kůry a v litosféře.Nej­významnější jsou pevninotvorné a horotvorné pohyby zemské kůry,sopečná a zemětřesná činnost,přeměna hornin.Důsledkem je vznik povrchových tvarů jako hory a ostrovy a změny ve vzájemné poloze kontinentů.Vnější činitelé mají původ vně zemské kůry a případně mimo Zemi.Patří sem především sluneční záření a zemská tíže.Klimatotvorní činitelé,proudící voda,voda c jezerech a mořích,vázaná v ledovcích i živé organismy spolu s gravitací,ge­ografickou polohou a nadmořskou výškou tvoří základní vnější činitele vyvolávající např. svahové pohyby,zvětrávání hornin,erozi půdy atd.Vnitřní činitelé zpravidla výrazně mění tvářnost zemského povrchu,vnější ho naopak spíše zarovnávají.Projevy těchto činitelů vyvolávají geomorfologický cyklus,který se skládá z etapy mládí zralosti a stáří.Celkový charakter krajiny je dán mírou působení všech uvedených činitelů.

Základní krajinná typologie

Výsledkem působení přírodních činitelů a procesů,hospodářské činnosti společnosti a jejím vztahem k životnímu prostředí je určen aktuální stav a vzhled krajin na Zemi.

Přírodní krajina-Představuje původní a lidskou činností neovlivněnou a nepozměněnou krajinu.Vznikla působením pouze krajinotvorných procesů.Vlivem rozvoje zemědělství přírodní krajiny zanikaly a dnes je prakticky nemožné je najít.Jejich pozůstatky jsou především v malých oblastech na Antarktidě,ve­lehorách,pouštích a tropických deštných lesích,případně v tajze a tundře.Ty jsou však také ovlivňovány dálkově-splodiny atd.

Kulturní krajina-Lidskou činností pozměněná krajina.Jako každá jiná krajina má prostorové složení a vnitřní uspořádání.V pří­padě popisu z těchto hledisek rozlišujeme 3 skupiny geografických objektů:

Uzly představují poměrně malý prostor,ve kterém došlo ke značné koncentraci společenských aktivit a kde dochází k přemísťování všeho druhu-obyvatelstva,pro­duktů i informací.

Síť-trasy,které slouží k přemísťování mezi uzly-komunikace,te­lekomunikace

Povrch-dvourozměrný plošný útvar-např les

Lokace-prostor na zemském povrchu,kde se nacházejí sítě,uzly a povrchy

Je nezbytná znalost uzlů,sítí a povrchů.Umožňuje členit kulturní krajinu v případě potřeby na oblasti a regiony.

Typy kulturních krajin podle míry ovlivnění lidskou činností

Kultivovaná krajina-Je ovlivněna lidskou činností,hospo­dářská činnost však výrazně nenarušuje přírodní podmínky.Rovnováha a autoregulační schpnost jsou zachovány.Např Šumava v ČR.

Narušená kulturní krajina-Přírodní složky výrazně narušeny lidskou činností.Existuje zde možnost obnovení regenerace a autoregulace a ekologické rovnováhy.Nachází se v okolí velkých měst,průmyslových center a oblastí intenzivně využívaných k zemědělské výrobě.

Zpustošená kulturní krajina-Je důsledkem často nekontrolovaného pustošení hospodářskou činností.Přírodní složky jsou natolik potlačeny,že nejsou schopny obnovy.Náprava by byla možná pouze dlouhodobími a nákladnými procesy-rekultivace.Životní prostředí je nebezpečné lidskému zdraví.Např oblast povrchové těžby v Podkrušnoho­ří(hnědé uhlí).

Typy kulturních krajin podle hospodářského využití

Zemědělská krajina-pole,pastviny,vi­nice,chmelnice­.Vzhledem k zemědělskému využití je tato krajina často postižena chemizací.V důs­ledku špatných agrotechnických postupů nebo intenzivním pastevectvím se lze setkat se zvýšenou erozí půdy.

Lesohospodářská krajina-les převládá,může být i hospodářsky využíván.Nadměrné aktivity mohou vést k narušení rovnováhy mezi přírůstkem a úbytkem dřevní hmoty.

Těžební krajina-Ovlivněna těžbou hornin a nerostů.Nejvíce devastující následky má povrchová těžba.Rekultivace může krajinu přiblížit původnímu rázu.

Městská a průmyslová krajina-Přírodní složky jsou nejvíce změněny.Převládají budovy,komuni­kace..Zeměděl­ská výroba potlačena.Typické je znečištění ovzduší a nadměrný hluk.

Funkce kulturní krajiny

Podle míry důležitosti pro člověka je krajina hodnocena a také členěna.Člověk může některé její funkce svými zásahy posílit a jiné potlačit(např zemědělská a rekreační).

Podle funkce se krajina dělí na výrobní(průmys­lová,zemědělská,ze­mědělskoprůmys­lová,lesohospo­dářská atd.),obytnou a rekreační.Poly­funkční krajiny plní více funkcí najednou.Některá spojení,např.vý­robní a obytná,nejsou ideální pro život člověka a mohou nadměrně zatěžovat i životní prostředí.

Krajina a činnost člověka,ochrana krajiny a životního prostředí

Systém ekologické stability definujeme jako soubor vzájemně propojených přirozených i pozměněných ekosystémů,které udržují stav přírodní rovnováhy v krajině

Biocentrum je biotop(stanoviště) nebo soubor biotopů,které umožňují trvalou existenci ekosystémů.

Biokoridor umožňuje migraci mezi jednotlivými biocentry.

Ochrana přírody představuje snahu o trvalé zachování přírodně cenných krajin včetně rostlinstva,ži­vočišstva a jejich biocenter.To je např. možné vahlašováním chráněných území přírody-světová biosférická rezervace,národní park,chráněná krajinná oblast,národní přírodní památka…Ochrana životního prostředí představuje snahu o udržení trvale vhodných a zdravotně nezávadných podmínek pro život člověka.Patří k ní legislativní,technic­ká a vědecká opatření.Ochrana je zajišťována systémem mezinárodních dohod,právních předpisů,zákonů a norem.Např ochrana ovzduší,vod a půd.

Tvorba životního prostředí=přet­váření podle předtav člověka.Výsledkem je přetváření krajiny.To by se mělo dít na základě územního plánování vycházejícího z ekologických prognóz-snaží se o maximální zachování přírodního a kulturního rázu po zásahu člověka.

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.