Učení

Učení

  • celoživotní činnost
  • učí se i zvířata

· úlohou lidského učení je:

  • aktivně se vyrovnávat s okolním prostředím (přírodním i společenským)
  • získávat předpoklady pro plný, aktivní a tvořivý život
  • zvyšovat možnosti člověka k vykonávání náročných činností
  • rozvoj osobnosti

1. širší pohled

  • získávání všeobecných poznatků a dovedností – dělí se na mimovolné (dítě se učí pohybovým dovednostem) a záměrné (maminka učí dítě chodit na nočník)

2. užší pohled

  • získávání vědomostí a návyků (cílevědomá činnost vlastní pouze člověku)

Druhy lidského učení

1. Učení poznatkům

  • je buď paměťové (memorování) nebo myšlenkové (logické)
  • učení poznatkům z jednotlivých vědních oborů či oblastí praxe
  • osvojování vědomostí a informací

2. Senzomotorické učení

  • senzomotorické = smyslově pohybové
  • získávání různých dovedností (psaní na stroji, vyšívání, modelování)
  • rozvíjí názorné poznávání a pohybové stránky činností

3. Učení intelektovým činnostem

  • jde o učení se metodám řešení různých problémů
  • rozvíjí myšlenkové procesy a intelektové schopnosti i dovednosti

4. Sociální učení

  • díky němu se člověk učí žít mezi lidmi a začleňuje se do lidské společnosti
  • osvojování různých forem společenského chování (pozdrav, stolování, atd.), které

se většinou učíme nápodobou nebo identifikací (ztotožněním)

  • metody učení: celková, dílčí, kombinovaná
  1. celková – několikrát si přečteme objekt našeho učení
  2. dílčí – učení vybraných úseků
  3. kombinovaná – celkové seznámení se s problémem a důkladnější probrání obtížných celků a úseků

Výsledky lidského učení

· vědomosti – jsou to soustavy představ a pojmů a mohou být z nejrůznějších oborů (např. poznatky z anatomie, přehled o výtvarném umění 20. století, znalost pravidel hry „Člověče, nezlob se“ atd.); osvojujeme si je ve škole; zároveň se s řadou vědomostí o společnosti, přírodě a o praktických činnostech setkáváme od nejútlejšího dětství prostřednictvím her, sdělovacích prostředků a knih

· dovednosti – charakterizujeme je jako dílčí psychické předpoklady pro vykonávání určité činnosti; k jejich osvojování dochází záměrně i bezděčně

  1. senzomotorické – pohybové dovednosti (psaní, skákání do výšky, pletení, řízení automobilu, žehlení, hra na hudební nástroj)
  2. intelektové – myšlenkové dovednosti (řešení soustav rovnic, užívání gramatických pravidel)
  3. sociální – společenské dovednosti (vcítění se do druhého, vedení skupiny, spolupráce, pochvala, odhadnutí reakce člověka)

· návyky – jsou to dílčí psychické předpoklady, které pobízejí člověka v určité situaci k určitému chování (např. čištění si zubů, uklízení po jídle ze stolu, příprava do školy, pití alkoholu atd.); mohou být jak pozitivní (usnadnění činnosti) tak i negativní (zlozvyky, kterými můžeme ohrožovat sebe i okolí)

  • jednotlivé druhy učení i jejich výsledky jsou vzájemně propojené
  • např. výhodou jsou rozvinuté senzomotorické a sociální dovednosti (orientace v sociálních vztazích, umění spolupracovat)

· výsledky učení závisejí na:

  • postupu při učení (metodě učení)
  • výsledcích učení předchozího a motivaci
  • aktuálním stavu jedince, na jeho rysech a vlastnostech
  • vnějších podmínkách učení (obsah učiva, metody vyučování, působení a vlastnosti učitele, vybavení školy, cíle, které si škola staví, zázemí a postoje k učení v rodině, emoční atmosféra v rodině i školní třídě)

Fáze lidského učení

1. Motivační

  • něco nás inspiruje (motivuje)
  • motivace – může být vnitřní (vlastní přesvědčení o užitečnosti, touha po nových vědomostech, obohacení, vlastní zájem) nebo vnější (strach z neúspěchu, vyhnutí

se nepříjemnostem, něčí přání nebo příkaz)

2. Poznávací

  • jsme již motivováni
  • postupné pronikání do problému učebního materiálu

3. Výkonová

  • samotný proces učení
  • získávání vědomostí, dovedností a návyků, pochopení látky, vyřešení úlohy
  • jsme schopni podat nějaký výkon
  • zde mnohdy učení končí

4. Kontrolní

  • ověřování získaných vědomostí (zjištění co jsem se a jak jsem se naučil)

Učení zvířat

1. Učení podmiňováním

  • Pavlov – opakování situací (podmíněné reflexy)

2. Učení pokusem a omylem

  • Thorndike – problémové klece – zpevňování reakce (opakováním)
  • úspěch a odměna nebo provinění a trest – zpevňování
  • instrumentální chování – chování je nástrojem k dosažení určitého cíle

3. Učení postupnou aproximací

  • Skinner – postupy zpevňování
  • programované učení – jak postupně nasměrovat odměnami určitého chování
  • v 60. a 70. letech se některé principy programovaného učení začaly aplikovat na člověka (např. princip aktivní odpovědi, princip malého kroku, princip individuálního tempa, atd.)

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.