Teorie práva

PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI Jsou to okolnosti nebo podmínky, které musí nastat, aby vznikl právní vztah. Právní vztahy – jsou vztahy ve společnosti, které jsou upraveny právními předpisy. př. pracovně právní vztahy, občanskoprávní vztahy. Druhy: 1) Právní skutečnosti, které jsou závislé na lidské vůli právní úkony protiprávní úkony (v rozporu se zákonem) Lidská vůle – se projeví navenek jednáním člověka aktivita – konáním […]

PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI

Jsou to okolnosti nebo podmínky, které musí nastat, aby vznikl právní vztah.

Právní vztahy – jsou vztahy ve společnosti, které jsou upraveny právními předpisy.

  • př. pracovně právní vztahy, občanskoprávní vztahy.

Druhy: 1) Právní skutečnosti, které jsou závislé na lidské vůli

  • právní úkony
  • protiprávní úkony (v rozporu se zákonem)

Lidská vůle – se projeví navenek jednáním člověka

  • aktivita – konáním
  • pasivita – nekonáním, opomenutím
  1. Právní skutečnosti nezávislé na lidské vůli
  • právní události (narození člověka, běh času, lhůty, úmrtí člověka)
  • protiprávní stavy (náledí zimě, stav, který vznikl nezávisle na vůli člověka, ale někdo – fyzická nebo právnická osoba je povinna ho odstranit).

PRÁVNÍ NORMY

Je obecně závazné pravidlo chování, které má zákonem stanovenou nebo uznanou formu a je vynutitelné státním donucením.

Znaky právní normy:

  1. Normativnost – příkazy, zákony, oprávnění
  2. Závaznost – subjekt právního vztahu si nemůže rozhodovat o tom, zda-li pravidlo chování dodrží, či nikoliv.
  3. Obecnost – znamená to, že se vztahuje na neurčitý počet případů k neurčitému počtu subjektů.
  4. Státní donucení – je znak právní normy, který ji odlišuje od ostatních norem (např. morální).

Státem stanovená forma – publikováno ve formě zákona, ústavy, vyhlášky.

Druhy právních forem:

  1. Podle stupně vymezení pravidla chování dělíme právní formy na:
  1. Přikazující – není-li student tázán, drží pusu a krok
  2. Zakazující – tělesné tresty
  3. Opravňující
  1. Podle stupně závaznosti:
  1. Kaogentní (jednoznačné) – tyto právní normy jsou typické pro právo trestní, finanční
  2. Dispozitivní (podpůrné) – umožňuje odchylnou dohodu, což zejména, že účastníci právního vztahu se bud´řídí ustanovením nebo si svá práva a povinnosti upraví odchylně ve smlouvě.

Platnost a účinnost právních norem

  1. Platnost právních norem:

Legislativní proces – právní norma musí být řádně projednána

  • projednání, schválení
  • podpis
  1. prezidenta
  2. předsedy poslanecké sněmovny
  3. premiéra
  • Právní norma je účinná bud´tedy dnem, který je stanovený v právní normě.
  • Druhá možnost je účinná 15 dnem po dni publikace.
  • Právní normy tzv. zákonné (zákony, ústavy, zákonná opatření, nařízení vlády, vyhlášky

ministrů se publikují ve → SBÍRCE ZÁKONU.

  • Publikace obecné vyhlášky se vyvěsí na úřední tabuli městského úřadu.

PRÁVNÍ VZTAHY A JEJICH PRVKY

Právní vztahy – jsou společenské vztahy, které jsou upraveny příslušnou právní normou.

Prvky právních vztahů – jsou části, ze kterých se stává každý právní vztah.

1. Objekt – je to, k čemu daný právní vztah směřuje.

Právními objekty jsou:

  1. Věci
  2. Práva
  3. Jiná majetková příslušenství

Ad1) Nemovité – pevně spojeny se zemí (pozemky, budovy, věci)

Movité – jsou všechny ostatní

Ad2) Součást věci – součástí věci je vše, co k ní patří a co nelze od ní oddělit, aniž by věc

ztratila svou užitnou hodnotu.

Ad3) Příslušenství – je tedy věc, která se může od hlavní věci oddělit, aniž věc ztratí svou

užitnou hodnotu.

Pohledávka – je právo požadovat zaplacení

  • je vztah mezi ručitelem a věřitelem
  • př. autorská práva

2. Obsah – tvoří práva a povinnosti jejich účastníků nebo-li subjektů

  1. Povinnost něco dát (dare) – zaměstnavatel je povinen dát mzdu
  2. Povinnost něco konat (facere) – pracovat pro zaměstnavatele
  3. Povinnost něčeho se zdržet (omittere) – jednání, nekrást
  4. Povinnost něco strpět (pati)
  • Všem povinnostem odpovídají na druhé straně příslušná práva.

3. Subjekty – účastníci právních vztahů

  • fyzická osoba
  • právnická osoba

Podmínky:

  1. Právní způsobilost fyzických osob
  1. Způsobilost k právům a povinnostem (mít práva a povinnosti)
  • vzniká narozením – zaniká smrtí = právní subjektivita
  1. Způsobilost právních úkonů nebo-li způsobilost vlastním jednáním zavazovat se k povinnostem a nabývat práva (uzavírat smlouvy).

Vzniká v plném rozsahu zletilosti, tj. tedy dovršením věku 18let nebo předčasným uzavřením Sňatku osoby 16let, který jim schválil soud.

Způsobilost právních úkonů může být zrušena, odňata a to soudem, důvodem je duševní porucha.

V těchto případech jedná za tuto osobu opatrovník.

2)Právní způsobilost právnických osob

  1. Zakládá se společenskou smlouvou v případě více společníků a v případě jediného zakladatele je sepsána zakladatelská smlouva.
  1. Vzniká dnem zápisu do obchodního případně jiného obdobného rejstříku.

Jedná:

  1. Statutární orgán (jednatelé, ředitel školy)
  2. Osoby pověřené (statutární orgán pověří – zmocní osobu plnou mocí).
  3. Osoby, u kterých to vyplívá z náplně práce

Prokura

  • zvláštní druh zastoupení v obchodně právních vztazích
  • prokurista je oprávněn ke všem právním úkonům mimo zcizování a zatěžování

nemovitostí.

Prokurista – může být zástupcem podnikatelů, pouze těch, kteří jsou zapsání v obchodním rejstříku.

PRÁVNÍ ÚKONY

Jsou právní skutečnosti, které vznikají v souvislosti s jednáním člověka a jsou jedním ze základních předpokladů vzniku, zániku a změny právních vztahů.

Projev vůle člověka lze učinit několika způsoby:

  1. Výslovně – písemně, ústně
  1. Kunkludentně – kývnutím hlavy
  • zruší něco bezeslova, změna závěti

Druhy právních úkonů:

členíme podle stran:

  1. Jednostranné – výpověd´z pra­covního poměru, závěť
  2. Dvoustranné – smlouvy
  3. Vícestranné – NATO

Proces uzavírání smlouvy:

Je to právní úkon, který vzniká úplným a bezpodmínečným přijetím (akceptováním) smlouvy.

Aby byl právní úkon platný, musí splňovat určité náležitosti:

  1. Způsobilost k právním úkonům
  2. Projevení vůle musí být:
  1. Svobodné – bez nátlaku, fyzického nebo psychického
  2. Vážná – nesmí být učiněn v legraci
  3. Určitá – neurčitost projevu vůle způsobuje absolutní neplatnost právního úkonu
  4. Prostá – omylu a tísně – omyl musí být podstatný a spočívá v tom, že pokud by ten, kdo takto jednal, věděl pravou podstatu věci, nikdy by smlouvu nepodepsal.
  • Tíseň je situace, kdy účastník právního úkonu má obavy o sebe, je třeba ve finanční tísni a smlouva byla uzavřena za nenápadně nevýhodných podmínek.

PROTIPRÁVNÍ ÚKONY

Právní skutečnosti, které jsou členěny v rozporu s právní normou.

Základní princip jednání člověka, ve dvou směrech:

  1. Opomenutí – (nekonání) nekonal, ač konat měl.
  2. Konání – konal, ač konat neměl.

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.