Proces socializace jedince

socializace – je proces začleňování člověka do společnosti, v němž dochází k proměnám, jimiž se jedinec postupně vzdaluje od výchozího stavu novorozeněte a stává se z něho člověk jako kulturní bytost schopná fungovat ve složitém systému lidské společnosti

Základní aspekty socializace

· osvojení si základních kulturních návyků (např. slušné chování, stolování, atd.)

· účelné používání předmětů denní potřeby

· osvojení si mateřského jazyka a dalších forem komunikace

· vzdělání – základní poznatky

· základní sociální role

· orientace v základních společenských normách a hodnotách

· postupný vývoj sebekontroly

  • socializace je celoživotní proces
  • socializační problémy (např. pokud dochází v dětství k izolaci jedince – tzv. „vlčí děti“)
  • člověk a společnost se vzájemně ovlivňují (oboustranný vztah)
  • člověk se socializuje, ale zároveň i individualizuje (personalizace)

Sociální role

  • sociální role – chování očekávané od společnosti (např. lékař, duchovní, horník, atd.)
  • pojmem sociální role se zabývali americký antropolog R.Linton (1893–1953), americký filozof G.H.Mead (1863–1931) a T.Parsons
  • sociální role mohou být krátkodobé (omezená doba) a dlouhodobé
  • mohou také být nucené (děti, žena) a volitelné (zaměstnání)

· sociální pozice – vyjadřuje místo, které jednotlivec objektivně zaujímá ve společnosti

· distanc rolí – nepřijetí role (nejsme povinni vše přijmout)

· falešná role (např. úspěšný podnikatel, ale podvodník)

· konflikt rolí (např. žena – role matky a zároveň pracovní role v zaměstnání)

  • role jsou podmíněny historicky – kastovní rozdíly, kulturní rozdíly
  • role nejsou absolutně závazné
  • člověk se může s rolí ztotožnit (různý stupeň ztotožnění se s rolí), popřípadě jí může úplně odmítnout
  • role jsou společensky vytvářeny a kontrolovány

Sociální status

  • hodnocení pozice, společenská vážnost – prestiž
  • sociální status se dělí na vrozený, získaný a připsaný
  1. vrozený (muž a žena)
  2. získaný (student gymnázia vs. student na základní škole)
  3. připsaný – přidělený společností (lékař vs. popelář, politik ÚV vs. kotelník)

· symboly (např. dáma – důstojnost, krása, pěkné šaty; skaut – vyjadřování, slušnost; podnikový ředitel – auto, mobil, doutník, obydlí)

Sociální normy

  • pravidla, požadavky kladené společností
  • jsou psané (zákony) a nepsané (slušné chování)
  • skupiny norem:
  1. zvyky, obyčeje – nepsané normy, jsou nejméně sankciovány (pozdravení, nevhodné oblečení)
  2. zákony – psané, za nesplnění jsou postihy, zajišťují fungování společnosti (např. proti krádežím, podvodům)
  3. tabu – nezveřejňovaná pravidla, přísné zákazy (incest, antropofágie – lidožroutství)

Sociální učení

1. asociace (podmiňování)

  • vytváření spojů mezi podněty, působícími na jedince v časové a prostorové návaznosti, a odpověďmi jedince na ně

2. posilování (zpevňování)

  • založeno na odměnách a trestech
  • sociální odměnou mohou být různé formy pochvaly, projevy sympatie, uznání a lásky
  • sociálním trestem může být projev nesouhlasu, zamítnutí, zavržení, odepření projevů sympatie, pohrůžky
  • odměny i tresty jako regulátor sociálního učení přicházejí od rodičů, učitelů, trenérů, vrstevníků a spolužáků

3. observace (odezírání)

  • jedinec si osvojuje takové způsoby chování a jednání, za které je sociálně odměňován jeho model (např. kamarád, oblíbená filmová postava)

4. anticipace (očekávání)

  • očekávání druhých působí jako „vmanévrování“ do určitého způsobu reagování, chování nebo jednání
  • může mít pozitivní vliv (např. říká-li matka synovi „dokážeš to, jsi šikovný“, vyjadřuje důvěru v jeho schopnosti, což posiluje jeho touhu dosáhnout cíle)
  • a negativní vliv (např. reaguje-li učitel na dílčí neúspěch studenta „zase jen dostatečná, jako obvykle, to jsi celý ty“, tak tím opakovaně vyjadřuje nedůvěru a nespokojenost, což nemotivuje k lepšímu výkonu)

5. nápodoba

  • je běžná i u zvířat
  • lidský jedinec se napodobováním učí řeči, mimice, gestikulaci, zdrženlivému či živému projevu citů, přejímání různých druhů zábavy, trávení volného času a také lze převzít způsob života a způsob chování k ostatním lidem
  • zpravidla napodobujeme lidi či skupiny (a jejich činnosti) z našeho blízkého okolí

6. identifikace (ztotožnění)

Mějte přehled o vysokých školách:


Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte!    Spustit test

  • vyjadřuje ztotožnění s osobou, k níž má jedinec vztah a chce se jí přiblížit, připodobnit
  • jde o jakousi vyšší, vnitřní formu napodobování, protože je spojená se zvnitřněním morálně volních rysů (např. cílevědomý jako starší bratr, statečný jako oblíbený literární hrdina)
  • je to tedy záměrné úsilí o převzetí způsobů chování a jednání modelu (modelem může být prakticky kdokoli)
  • na rozdíl od výše uvedených forem sociálního učení, které regulovaly proces učení dítěte zvenčí, je identifikace prostředkem autoregulace, sebeřízení a sebevýchovy

Činitelé socializace

  • společnost jako celek socializačně působí na jedince prostřednictvím různých činitelů
  • funkci činitelů socializace mohou plnit:
  1. nejrůznější sociální skupiny, do nichž je jedinec začleněn
  2. nejrůznější osoby, s nimiž jedinec vstupuje do různých vztahů
  • hlavními činiteli socializace jsou takové sociální skupiny, do nichž je jedinec začleněn relativně trvale, a které proto mají možnost dlouhodobého působení
  • jde především o rodinu, školu, vrstevnickou či zájmovou skupinu, sociální skupiny na pracovišti
  • mezi činitele socializace počítáme také sdělovací prostředky

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.