Zámořské objevy

Plavbu po moři musely umožňovat i podstatná technická zlepšení. Na prvním místě to byla stavba lodí s hlubokým týlem a navazujícím kormidlem. Lodě byly stabilnější a snadno ovladatelné. Zdokonalil se také plachetní systém. Důležité bylo určení polohy lodí. Přesnější orientaci umožnil kompas, jehož používání se rozšířilo ve 14. století. Jinou významnou pomůckou se stal astroláb, který umožňoval stanovení zeměpisné polohy, podle okamžiků průchodu hvězd stejnou výškou. Jeho užití bylo ale podmíněno sestavením co nejpřesnějších astronomických tabulek zachycujících polohu hvězd na obloze. Němec Martin Beheim sestrojil první zemský glóbus. Ve stejném století vznikly i přesnější mapy světa, které měly velký význam pro námořní plavbu.

První zámořskou koloniální říši vybudovali Portugalci. Zahájili expanzi proti severoafrickým Maurům. Hlavním motivem bylo získání bohaté kořisti v některém z arabských měst a ovládnutí obchodu s africkým zlatem, jehož se v Evropě pociťoval stále větší nedostatek. Roku 1415 dobyli marocké město Centa, jedno z nejbohatších měst Středomoří. Ve dvacátých letech během pirátských a kořistnických výprav Portugalci znovu objevili a kolonizovali Azorské ostrovy a Kapverdy. Většina šlechty dávala přednost okamžitému zisku plynoucímu z přepadávání maurských osad a z výnosného obchodu s otroky.

Ve čtyřicátých letech 15. století začali Portugalci dovážet otroky z Afriky, roku 1447 zřídil Jindřich Mořeplavec v portugalském Lagosu obchodní společnost, jejímž členem se mohl stát každý Portugalec, který do ní investoval a zisky z obchodu byly pětiset procentní. Obchod s otroky posvětil i papež Mikuláš a vydal bulu, v níž pověřil Portugalce šířením křesťanské víry v Africe. Nezájem šlechty o mořeplavbu, kterou považovala za zbytečnou a neúčelnou, se změnil. Zájem rychle stoupal a začaly přibývat další obchodní společnosti (i přes nákladnost mořských výprav).

V letech 1475–1479 válčilo Portugalsko s Kastilií, šlo o kastilskou korunu i o kolonie. Soupeření skončilo až smlouvou v Alcacovas z roku 1479, kdy se portugalský král vzdal nároků na kastilský trůn, Španělsko dostalo Kanárské ostrovy a Portugalsko dostalo teritoria v jižním směru. Roku 1494 byla uzavřena smlouva v Tordesillas. Podle ní byla ustanovena hranice probíhající Atlantským oceánem asi 2000 kilometrů západně od Kapverdských ostrovů, všechna území na západ měla připadnout Portugalsku a na východ Španělsku.

Po roce 1450 začali Portugalci prozkoumávat možnosti cesty do pověstmi opředené Indie kolem Afriky. Indie byla podle středověkých eposů plná zlata, perel, diamantů a jiného žádaného orientálního zboží. V šedesátých letech pronikli do Guinejského zálivu s v následujícím desetiletí na Zlatonosné pobřeží (dnešní Ghana) a Otrokářské pobřeží (dnešní Nigérie).

Úkolem nalezení cesty do Indie byl pověřen Vasco de Gama (1469–1524). Výprava byla složená ze tří lodí: Sao Gabriel, Jeat Rafael a Berrio. Roku 1497 vypluly a obepluly Mys Dobré naděje, propluly kolem Mosambiku a pokračovaly dále na severovýchod. V květnu 1498 přistál mořeplavec na pobřeží Západní Indie. Zde obchodoval s kořením a luxusním zbožím a za pět měsíců se vrátil zpět s plně naloženými loděmi a s obchodní smlouvou uzavřenou s Kalkatským vládcem. Roku 1502 se vypravil do Indie znovu. Poté, co nechal Kalkatu zničit a vybudoval na indickém pobřeží portugalské opěrné body, vrátil se do Portugalska. Tam byl povýšen do hraběcího stavu. Po letech mu byl udělen titul místokrále portugalské Indie.

Roku 1487 doplul Bartolomeo Diaz k Mysu Dobré Naděje a tím objevil nejjižnější bod Afriky. Plavby Portugalcům usnadňoval i řetězec obchodních stanic vybudovaných podél celého pobřeží Afriky, a v Rudém moři a Perském zálivu. Lodě zde mohly doplňovat zásoby a cesta do Indie a pak dále do Tichomoří byla snazší. Roku 1512 pronikli až k indonéským Molukám, centrem jejich východních kolonií se však stala Indie. Portugalská expanze směřovala i na nově objevený kontinent, první portugalské osady vznikly v Brazílii už v roce 1500. Portugalci plně ovládli světový trh s kořením.

Slavným mořeplavcem se stal Fernando de Magalhaes (1480–1524). Narodil se v Portu, ale opustil svou vlast a vstoupil do španělských služeb. Věnoval se studiu geografie a chtěl dosáhnout Indie plavbou na západ kolem Jižní Ameriky (cestu kolem Afriky ovládli Portugalci). Císař s plánem souhlasil a postavil na moře pět lodí. Flotila dosáhla roku 1519 Argentiny a přezimovala tu. Během roku 1520 zdolala flotila 6000 kilometrů dlouhou plavbu mezi Atlantikem a Pacifikem a přistála na pobřeží Filipín. Obyvatelé ostrova Mactam se španělskému záboru vzepřeli a při jeho dobývání Magalhaes zemřel. Po osmnácti měsících plavby dosáhla poslední loď španělského přístavu a zcela nového objevu – země je kulatá.

Španělsko v pravém slova smyslu vzniklo až 1479, když se sjednotily Kastilie a Aragon. K nově vytvořenému království patřily i Sicílie, Sardinie a Baleáry. Španělsko dlouho válčilo s Maury, a proto bylo státem tvrdě katolickým, nesnášenlivým s pohany a jinověrci. Proti královské moci stála silná opozice španělských feudálů – grandů. Ti disponovali značnou vojenskou silou, kterou si vybudovali během válek s Araby. Ferdinand Aragonský však našel oporu u měst, ta se spojila a okolo roku 1485 se podařilo odpor grandů překonat.

Ve chvíli, kdy se těžiště dálkových plaveb přesunulo na Pyrenejský poloostrov, nacházeli mnozí italští námořníci a obchodníci své uplatnění právě zde. Jedním z nich byl Kryštof Kolumbus. Narodil se 1451 v italském Janově a již ve čtrnácti letech se začal plavit po moři. Během plaveb po Atlantiku se vzdělával v umění navigace a studoval zeměpisná díla. Došel k přesvědčení, že do Japonska (známého z cestopisu Marca Pola) a Indie lze doplout přes Atlantik směrem na západ. Portugalský král Jan II. mu odmítl poskytnout lodě, aby svou teorii mohl dokázat.

V roce 1485 se přestěhoval do Španělska, kde pro něj měli větší pochopení. Zde po mnoha letech jednání získal tři lodě (Ninu, Pintu, Santa Mariu) pro svou expedici od španělských panovníků Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského. Posádku tvořilo méně než 100 lidí, mezi nimi i vězňové, kterým byla za dobrovolnou účast nabídnuta královská milost. Po mnohatýdenní plavbě výprava konečně přistála 12. října 1492 v souostroví Bahamy nedaleko americké pevniny. Během tří měsíců bloudění mezi ostrovy v severní části Karibiku ztroskotala Santa Maria.

Domorodci byli chudí a primitivní. V lednu 1493 se Kolumbus se zlatem a několika Indiány vrátil do Španělska. Kolumbus uskutečnil ještě tři další plavby. Prozkoumal několik středoamerických ostrovů a část pevniny. Poslední tři roky svého života trávil Kolumbus prosbami ke králi, aby mu přiznal peněžní podíl na zisku, který plynul z objevení Západní Indie. Dost mu to ale znesnadňoval fakt, že zemřela Isabela Kastilská, která mu na rozdíl od Ferdinanda věnovala velkou přízeň. Nakonec mu král peníze vyplatil a Kolumbus zemřel jako bohatý muž roku 1506 v Seville.

Kolumbus ani při svých třech expedicích (k Malým Antilám, k ústí Orinoka a do Panamy) nepřišel na to, že objevil nový kontinent. Až Amerigo Vespucci jako první pochopil, že nově objevená pevnina nemůže být Indie. Podle jeho křestního jména pojmenoval roku 1507 německý kartograf Martin Waldseemüller nově objevený kontinent – Ameriku.

Roku 1513 Vasco de Nunez přešel Panamskou šíji a uviděl Tichý oceán. Plavby položily základ světovému obchodu. Státy, které se na nich podílely, se staly evropskými velmocemi – získaly větší politickou moc a hospodářskou sílu. Evropané považovali svůj kontinent za střed světa, proto si přisvojovali právo na všechny nově objevené země.

Karibské oblasti se na počátku 16. století staly základem Španělům při dalším pronikání na americký kontinent. Tam se také setkali se dvěma nejvyspělejšími indiánskými kulturami – s Aztéky v Mexiku a Inky v Peru. Španělé měli málo vojáků, ale využili všech prostředků, které Indiáni neznali (střelné zbraně, koně). Indiáni měli nábožnou úctu k lidem s bílou pletí, ale i hrůzu z jejich krutosti.

V letech 1519–1521 Hernando Cortéz získal pod kontrolu aztéckou říši, dobyl hlavní město Tenochtitlan a povraždil tisíce lidí. Aztékové těžili z kulturního odkazu Mayů, znali písmo i kalendář. V letech 1531–1535 Francisco Pizzaro dobyl inckou říši rozkládající se na území mezi jižní Kolumbií a středním Chile.

Líbí se Vám naše stránky?


Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte!    Spustit test

V důsledku mezikontinentálního obchodu došlo k přílivu zlata a stříbra do Evropy, až způsobilo pokles hodnoty peněz. V popředí obchodního zájmu Evropanů stály luxusní výrobky a produkty Orientu, drahé látky, zbraně, koření. Hlavním platidlem v mezinárodním obchodě bylo zlato a otroci.

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.