Přemyslovci

VÁCLAV I. (1230–1253)

  • syn Přemysla Otakara I.; oženil se s Kunhútou Štaufsko – dcera římského krále Filipa Švábského z rodu Štaufů
  • měl rád lov a rytířství; při holdování této vášni přišel o oko
  • české království za jeho vlády se stalo jedním z předních států Evropy
  • podporoval kolonizaci (osidlování dosud pustých regionů), spojená s přeměnou lesů a močálů v úrodná pole; také podpora příchodu cizinců
  • součástí kolonizace bylo také zakládání měst jako středisek řemeslnické a obchodní činnosti
  • vznik Starého Města Pražského (1230 obdrželo městská práva, včetně výsady obehnat svůj areál hradbami)
  • do Václavova okolí proniká dvorsko-rytířská kultura, spolu s ní i gotika
  • v gotickém stylu byl vystavěn i ženský klášter sv. Františka, jehož abatyší byla Václavova sestra Anežka – byla svatořečena r. 1989
  • účastnil se boje proti Turkům; roku 1241 vpadli do Evropy Mongolové, zničili u Lebnice vojsko slezského knížete Jindřicha II. Pobožného. Mongolům zemřel chán, proto se vraceli zpět (přes Moravu, Uhry). Uherský panovník předpokládal pomoc ostatních zemí, reagoval jen Václav I., plánoval s nimi bojovat, ale oni zaútočili na Uhry
  • úspěšně zasáhl do sporu císařů a papežů – r. 1246 získal Horní a Dolní Rakousy pro syna Vladislava
  • měl spor se synem Přem. Ot. II., který vedl odboj, byl zvolen skupinou Čechů mladším králem s cílem, že svrhnou Václava, Přemysl byl krátce vězněn
  • preferoval sňatkovou politiku→své děti vdával a ženil pro bohaté dědictví: syn Vladislav+Ger­truda=dědička Rakouska(bohužel nakonec zemřel); syn Přemyl Otakar II.+Markéta Braniborská=pos­lední dědička Rakouska, ale nemohla mít děti→chtěl rozvod, i přes nesouhlas papeže=›počátek boje o Babenberské dědictví

PŘEMYSL OTAKAR II. (1253–1278)

  • tzv. král železný a zlatý (vojenská síla a bohatství)
  • české země byli silným hospodářským a politickým celkem
  • když byl na vrcholu své slávy patřilo mu Štýrsko, Kraňsko, Korutansko, část Uherska, Čechy, Chebsko
  • oženil se s Markétou Babenberskou (ona 50 let, on asi 20), byla to sestra Fridricha II.; rozvedl se s ní→ztratil Horní a Dolní Rakousy
  • r. 1255 podnikl křížovou výpravu do Pruska , aby si naklonil papeže, založeno město Královec, Prusové bez odporu přijali křesťanství
  • jeho velký nepřítel Bela IV. (uherský král); porazil ho r. 1260 u Kressen­brunnu, získal Štýrsko
  • o rok později se oženil s Belovou vnučkou Kunhutou→od této doby se datují nároky č. panovníků na uherský trůn
  • měl i milenku Anežku z Kuenringu (Panceřík)=dvorní dáma z Rakouska, měli spolu 3 levobočky: Mikuláš Opavský obdržel opavské vévodství
  • usiloval o císařskou korunu=›neúspěch, získal r. 1273 Rudolf II. Habsburský – donutil Přemysla vzdát se všech území kromě Čech a Moravy
  • r. 1278 v bitvě na Moravském poli zahynul
  • Hospodářství: založil hodně měst, hrady – Křivoklát, Zvíkov, Bezděz, Týřov. V čele hradu purkrabí, jemu podřízeni poddaní z okolí. To se nelíbilo šlechtě – bylo to v rozporu s jejich zájmy.
  • vznik tzv. „desek zemských“ – zápisy o držbě šlecht. statků, o žalobách, soudech
  • zpočátku podporoval šlechtu, pak odboj proti němu (1276–78 povstání č. šlechty, v čele Záviš z Falkštejna)

První bezvládí (1278–1283)

R. 1278 začíná nevlahé období = =>Václav II. byl ještě malý, jeho poručníkem a zprávcem Moravy se stal Ota Braniborský = (Braniboři v Čechách – období loupení, drancování, zločinnost, neúroda=›hladomor, epidemie)

  • věznil Václava i jeho matku na Bezdězu, matka Kunhuta Uh. utekla na Moravu, seznámila se tam se Závišem z Falkštejna. Vzala si ho za muže, s ním syn Jan.→dělení: Ota Braniborský získal Čechy, Kunhuta Opavsko, Rudolf Habsburský Moravu.
  • šlechta zpočátku této situace využívala a snažila se obohatit (nejmocnější byl Záviš), ale hrozilo nebezpečí, že bez panovníka budou č. země rozvráceny a připojeny ke sv. říši římské→šlechta a města vyhnaly Branibory a vykoupili Václava II:
  • Roku 1281 Tobiáš z Bechyně diplomatickou cestou osvobodil Václava – byl propuštěn za peníze, Braniboři odtáhli z Čech.

VÁCLAV II. (1283–1305)

  • povahově jiný než jeho otec – bázlivý – způsobeno zřejmě vězněním na Bezdězu
  • v době nástupu na trůn mu bylo 12 let – vládla za něj Kunhuta se Závišem
  • Záviš měl zpočátku s Václavem dobrý vztah, ale po smrti Kunhuty se to změnilo, Záviš se znovu oženil v Uhrách a odešel na Svojanov- tam byl zajat, Václav s ním obcházek hrady Vítkovců jako s rukojmím a získával je
  • zámek Hluboká se nevzdal, a tak byl Záviš sťat
  • obnovil pořádek v zemi, byl výborný diplomat, opíral se o duchovenstvo
  • zdokonalil správu země (šlechta – zemské právo a soudnictvi; svobodné postavení měst kralovská rada z velmožů=nejvyšší poradní orgán)
  • oženil se s Gutou Habsburskou; měli děti: Anna se vdala za Jindřich Korutanského, Václav III. a Eliška, která byla provdána za Jana Lucemburského
  • r. 1290 začala těžba stříbra v Kutné Hoře
  • r. 1300 byl vydán Horní zákoník – zrušil všechny mincovny, nechal jen mincovnu v Kutné Hoře ve Valašském dvoře-byli tam italští odborníci
  • r. 1300 začalo ražení pražských grošů, tyto mince byly velice kvalitní, protože měly vysoký obsah stříbra
  • byl kurfiřtem = právo volit císaře
  • měl zájem o Polsko; po smrti polského polského krále (Piostovci) r. 1296 byl navrhnut na panovníka Polska, na důkaz potvrzení se oženil, po smrti Guty Habsburské , s Eliškou Rejčkou = vznik „velké říše česko-polské“
  • v r. 1301 zemřel v Uhrách poslední Arpádovec Ondřej III. – přijal uherskou korunu pro syna Václava, ten byl korunován jako uherský král Vladislav V.
  • r. 1304 vpadl Albrecht Habsburský do Čech – bál se růstu moci Václava II., ale je poražen
  • poté Václav II. umírá na souchotiny r. 1305
  • podporoval vědu a umění (na český dvůr přichází skladatelé a zpěváci milostných písní – minesängři), sám Václav se snažil o vlastní tvorbu, ač neuměl psát (3 milostné popěvky ovšem německy)
  • kláštery – Zlatá Koruna, Vyšší Brod, Tišnov, Třebíč aj.

VÁCLAV III. (1305–1306)

  • bylo mu asi 16, když nastoupil na trůn
  • často se opíjel a rozdával majetek
  • za ženu měl Violu Těšínskou z rodu Piastovců
  • měl 3 koruny: českou, polskou, uherskou, ale té se musel vzdát
  • vydal se do Polska bojovat proti odbojnému Lokýtkovi, ale v Olomouci r. 1306 byl úkladně zavražděn – důvody vraždy se neví
  • tak vymřela dynastie Přemyslovců po meči

Druhé bezvládí (1306–1310)

  • vytvořily se dva opoziční proudy – Jindřich Korutanský + Anna a Eliška Rejčka + Rudolf Habsburský
  • králem byl jmenován Jindřich, ale Rudolf se vydal proti Čechám – Jindřich utíká z Prahy
  • Rudolf byl jmenován králem, měl spory s šlechtou a r. 1309 umírá
  • do Čech se vrací Jindřich a vládne do r. 1310 – měl potíže s dluhy, zabavoval majetek knížatům
  • tak zasahují cisterciáčtí opati Konrád ze Zbraslavi a Heidenrich ze Sedlece – naplánovali sňatek Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského
  • Jindřich Korutanský obsadil vojsky Prahu- při příchodu Jana Lucemburského ale otevřena brána, byl vítán
  • tak se r. 1310 dostává dynastie Lucemburků na český trůn

LUCEMBURKOVÉ

JAN LUCEMBURSKÝ (1310–1346)

  • nastoupil na český trůn po sňatku s 18 letou Eliškou Přemyslovnou, jemu bylo 14 let (syn Jindřicha VII. Lucemburského)
  • tzv. král cizinec (často byl v e Francii, Lucembursku), toulavý rytíř, válečník, s českým prostředím se nikdy nezžil
  • měl diplom. schopnosti, přispěl ke zvýšení prestiže českého státu, rozšířil teritorium o Horní Lužici, Chebsko a další slezská vévodství
  • byl donucen šlechtou vydat tzv. „inaugurační diplomy“, které omezovali moc panovníka, ale zvětšovali moc šlechty
  • dobýval mnohá území a do Čech se vracel jen pro peníze →vládnout se snažila Eliška Přemyslovna
  • v čele šlechty stál Jindřich z Lipé – Jan ho na čas uvěznil, ale pak ho osvobodil a oficiálně mu přenechal správu a (vládu) ve státě
  • r. 1333 ho část šlechty donutila předat vládu synovi Václavovi (Karel IV.)
  • r. 1346 prosadil volbu syna římským císařem
  • závěr života trávil po boku druhé ženy Beatrix Bourbonské, měl oční chorobu
  • r. 1346 padl v bitvě u Kresčaku (severní Francie), kde bojoval na straně francouzského krále proti Anglii
  • z této bitvy jsou zaznamenána jeho poslední slova: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“

KAREL IV. (1346–1378)

  • již jako dítě ho otec nechal věznit, protože měl obavy, aby nebyl šlechtou předčasně prohlášen za krále
  • otec ho nechal vychovat na francouzském dvoře
  • měl bratra Zikmunda, ale díky primogenituře králem on
  • původně se jmenoval Václav, jméno Karel obdržel při biřmování ve Francii po králi Karlovi IV. Krásném
  • byl velmi vzdělaný (uměl francouzsky, latinsky a německy), naučil se rychle česky
  • získal si oblibu a úctu šlechty – rozšířil země „Koruny České“ o (Čechy, Moravu, Horní a Dolní Lužice, Slezsko, Lucembursko, Budyšínsko, Chebsko, Braniborsko)
  • v l. 1330–33 spravoval severoitalské državy svého otce
  • od r. 1341 zastával úřad markraběte moravského, potom byl mladší králem, později spolu s otcem povýšili pražské biskupství na arcibiskupství (českou církev tím vymanil z dosavadní závislosti na církvi německé)
  • pro pražský korunovační ceremoniál nechal vytvořit novou honosnou korunu, zvanou svatováclavská
  • r. 1355 vydal „Majestas Caroli“ – zemský zákoník s myšlenkami sjednocení země = nikdy nebyl přijat (odpor šlechty)
  • r. 1356 říšský zákoník „Zlatá bula Karlova“ – potvrdil výsadní postavení českého státu a č. krále v říši (1. kurfiřt), mohla nastoupit i žena
  • 1348 založil Karlovu univerzitu, Emauzský klášter na Novém městě pražském pro mnichy slovanské liturgie, tohoto roku také povolal do Prahy Matyáše z Arrasu jako stavitele chrámu sv. Víta a začal i se stavbou Karlštejna
  • K. měl sklony k mystice např. základní kámen Karlova mostu byl položen 9.7.1357 v 5 hod. a 31 min., aby rok, den, měsíc, hodina a minuty tvořily magické číslo, stejné při čtení z obou stran – 135797513
  • nechal stavět Nové Město pražské, Staroměstská radnice
  • 4 manželky: Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická (matka Václava), Alžběta (Eliška) Pomořanská (matka Zikmunda); měl celkem 10 dětí, 4 z toho zemřely
  • vypracoval vlastní životopis Vita Caroli, kde zachytil události od časů svého mládí do r. 1340
  • vypracoval také korunovační řád českých králů

VÁCLAV IV. (1378–1419)

  • od r. 1378 římský král, nikdy ale nebyl korunováncísařem
  • nezahájil vládu nejšťasněji – vypukla morová epidemie, růst zločinnosti
  • hospodářskz pasivní vládce, nevládl zrovna s chutí
  • odboj šlechty a konflikt s pražským arcibiskupem Jnme z Jenštejna – utekl ze země
  • r. 1394 byl zajat šlechtou a vězněn na Žebráku – osvobozen bratrem Janem Zhořeleckým – byl ale donucen přijmout požadavky šlechty
  • 1400 sesazen z římského trůnu (od r. 1411 králem Zikmund Lucemburský)

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.