Živočišné tkáně

soubory buněk stejného tvaru a funkce. Jednotlivé buňky nejsou schopny samostatné existence. Jejich soudržnost ve tkáních je zajištěna fyzikálními, fyzikálně-chemickými i chemickými vazbami a mezibuněčnými spoji. Tkáně se formují z buněk zárodečných listů už v časném embryonálním vývoji, rozlišovat se začínají už u zárodku ve stadiu neuruly.

Druhy tkání:

· Epitely

svou stavbou se nejvíce podobají zárodečným listům
buňky jsou těsně u sebe, epitely obsahují minimum mezibuněčné hmoty
většina epitelů je ektodermálního nebo endodermálního původu(ektoderm-vnější zárodečný list, endoderm – vnitřní zárodečný list)
podle tvaru buněk rozlišujeme:

plochý(dlaždicový) epitel – buňky jsou ploché
kubický epitel – krychlové buňky
cylindrický epitel – válcovité buňky

podle funkce buněk rozlišujeme:

krycí epitel
- u členovců vylučuje epitel nebuněčnou vrstvu – kutikulu, která tvrdne a má charakter vnější kostry
resorpční epitel
- většinou je tvořen cylindrickými buňkami s mikroklky a umožňuje vstřebávání látek např. buňky vystýlající tenké střevo
řasinkový epitel
- buňky nesou na sobě řasinky, např. výstelka průdušnice obratlovců
žlázový epitel
- je tvořen buňkami, které jsou specializované k produkci látek – sekreci, sekret může být vylučován na povrch epitelu – exokrinní sekrece a nebo do krevního oběhu – endokrinní sekrece

různě formované žlázové epitely tvoří slinnou žlázu, potní žlázy, mléčné žlázy… nebo celé žlázové orgány jako slinivka, brzlík, ledviny…
žlázou může být i jediná , izolovaná sekreční buňka – např. pohárkové buňky výstelky dýchacích cest – jednobuněčné žlázy, které produkují hlen

svalový epitel
- buňky svalového epitelu mají v cytoplazmě vlákénka, která mají schopnost smršťovat se, jsou zejména u nejnižších bezobratlých(medúzy, nezmaři..) u nichž nahrazují funkci svalů. U obratlovců je svalový epitel v duhovce oka, kde se podílí na rozšiřování zornice
smyslový epitel
- buňky slouží k zachycování podnětů z vnějšího prostředí, informace jsou v podobě vzruchu odváděny k ústřednímu nervstvu, např. buňky sítnice oka, buňky čichové sliznice, chuťové buňky jazyka
pigmentový epitel
- buňky obsahují zrnka barviv – pigmentů, poskytují charakteristické zabarvení kůže ryb, obojživelníků či plazů

Pojivová tkáň

mezodermální původ(mezoderm – druhotně třetí zárodečný list, mezi ektodermem a endodermem)
velký obsah mezibuněčné hmoty – má beztvarou(amorfní) a vláknitou(fibrilární) složku. V amorfní složce převládají želatinózní glykosaminoglykany, fibrilární složku tvoří vláknité molekuly bílkovin – kolagen a elastin.
buňky pojiv jsou různé – některé jsou pohyblivé a podílí se na imunitě organismu
podle typu buněk, charakteru mezibuněčné hmoty a funkce dělíme pojiva – výplňová a oporná pojiva

vazivo
- mezibuněčná hmota má charakter rosolu
- tvoří blanitá pouzdra pro orgány – např.opora pro epitely jater, plic, pohlavních žláz…

tvoří blanitý pokryv svalových snopců, kostí a chrupavek, vytváří i svalové úpony(šlachy) a pružné vazy

chrupavka

buňky označujeme jako chondrocyty, vyskytují se v ní izolovaně ale i ve skupinách po 2 až 8
mezibuněčná hmota je sklovitá(bez vláken) až poloprůsvitná(s vlákny), velmi pevná a pružná
tvoří zárodečnou kostru obratlovců, kostru paryb, oporné struktury boltce ucha savců, výztuž dýchací trubice, úpony žeber, pouzdra kloubů…

kost

kostní tkáň se vyskytuje pouze u obratlovců
tvoří vnitřní kostru těla, má i funkci rezervy fosforečnanů a vápníku pro metabolismus
hlavním typem buněk jsou hvězdicovité kostní buňky – osteocyty
tvrdá mezibuněčná hmota s vysokým obsahem anorganických látek – CaCO3, NaCl, Mg3(PO4)2
kostní tkáni je příbuzná zubní tkáň – mezibuněčná hmota obsahuje CaF2
kostní tkáň vzniká osifikací(kostnatění) ve vazivu nebo přeměnou chrupavky
- kompaktní(lamelová) kostní tkáň – kost má souvislé lamely mezibuněčné hmoty,

osteocyty jsou uspořádány kolem cév a nervů

– houbovitá kostní tkáň – vzniká odbouráváním kompaktní kosti, obsahuje dutiny ve kterých se nachází kostní dřeň – krvetvorba

Trofická pojiva

tělní tekutiny
rozvádějí výživné látky, hormony, popř. i kyslík do tkání

Krev

obsahuje plazmu, krevní buňky a trombocyty(krevní destičky)
plazma je z více než 90% tvořena vodou, AL – NaCl, NaHCO3; OL – glukosa, krevní

proteiny

krevní buňky – erytrocyty – dýchací pigment – hemoglobin
- leukocyty – významné složky imunitního systému
trombocyty – nebuněčné útvary buněčného původu, podílejí se na hojení ran a srážení

krve

Míza – lymfa

podobné složení jako plazma, obsahuje pouze mízní buňky – lymfocyty(maličko jich je i

v krvi, kde se spolu s leukocyty podílejí na obraně organismu proti antigenům)

koluje v systému mízních cév

Tkáňový mok

nebuněčná složka mízy, která prostupuje do tkání

Krvomíza – hemolymfa

vyskytuje se zejména u bezobratlých s otevřeným cévním systémem
obsahuje poměrně málo buněk oválného tvaru – hemocyty, neobsahují dýchací pigmenty,

pokud krvomíza dýchací barvivo obsahuje, je rozpuštěno v plazmě

Svalová tkáň

převážně mezodermálního původu
buňky obsahují velké množství stažitelných vláken – myofibrily

hladká svalovina

jednojaderné, vřetenité buňky
tvoří útrobní i pohybové svaly, upíná se u nich na epitel tělního pokryvu a společně s ním tvoří kožněsvalový vak – např. ploštěnci, hlísti, kroužkovci, měkkýši; u obratlovců se vyskytuje ve stěnách vnitřních orgánů – např. stěna trávicí trubice, pohlavních cest, vylučovacích cest a dýchacích cest

příčně pruhovaná(žíhaná) svalovina

zákl. jednotkou je mnohojaderné svalové vlákno – syncytium, to obsahuje souběžné myofibrily, které se v mikroskopu jeví jako pruhované – pravidelně se tam střídají úseky aktinu a myozinu
svalová vlákna se skládají ve snopce kryté vazivem sval
vyskytuje se vedle hladké svaloviny už u kroužkovců nebo měkkýšů, u členovců je p.p.s. jediným typem svaloviny – upíná se na vnější kutikulární kostru, u obratlovců se p.p.s. upíná na vnitřní kostru
většina má charakteristické červené zabarvení způsobené myoglobinem

srdeční svalovina

příčně pruhovaná svalovina srdce obratlovců
vlákna srdečního svalu jsou tvořena jednojadernými úseky mezi nimiž jsou přepážky, jednotlivá

vlákna jsou vzájemně propojena plazmatickými můstky – šíří se po nich podráždění

Nervová tkáň

v zárodečném vývoji vzniká vychlipováním ektodermu
tvoří ji vlastní nervové buňky – neurony(dráždivé, vedou nervový vzruch) a gliové buňky(ochranná, podpůrná a vyživovací funkce)
neuron – tvoří ho tělo buňky a výběžky
- axon(neurit) – vede podráždění, vzruchy z buňky
- dendrit – vedou podráždění do buňky
jeden nebo více, ale můžou i zcela chybět
podle množství výběžků se rozlišují multipolární, bipolární, pseudounipolární a unipolární neurony
výběžky jsou většinou obaleny pochvami – myelinová pochva, Schwannova pochva
podle typu spojení rozeznáváme:
1. senzitivní neurony – svými výběžky jsou spojené s receptory, jsou ve

smyslových orgánech a začínají smyslový vjem

b) motorické neurony – spojené s buňkami výkonných orgánů, končí ve svalech

c) interneurony – spojené s jinými neurony

u nejnižších bezobratlých(např. nezmaři) má nervová tkáň podobu sítě neuronů roztroušených mezi povrchovými a epitelárními buňkami; u vyšších bezobratlých jsou neurony již koncentrovány v podobě shluků – zauzliny, ganglia; u obratlovců nervová tkáň tvoří řídící centrum – mozek, mícha