Škola hrou – na totalitu

15. 11. 2009 | Stojí za přečtení

Letošní ročník maturantů je poprvé složen z dětí, které se všechny narodily do svobodného světa. Neustálý dozor státu a přítomnost všeobecného strachu nezakusily. Co jim může nejlépe pomoci udělat si vlastní názor na totalitu? Vyprávění rodičů a prarodičů? Texty z učebnic? Co nejvíce přiblížit mladým lidem atmosféru totality se mj. snaží i Projekt Systém a jde na to přes „zážitky“.

„Paní Eliášová, slyšela jste zahraniční vysílání?“ Vyšetřovatel z Ministerstva bezpečnosti se mi díval zpříma do očí. „Ano? To vysílání je sprostá manipulativní propaganda proti Systému! Informovala jste o tom urychleně starostu nebo komisaře?!“ Jeho kamenná tvář se zachvěla a přiblížila se. „Nemáte ponětí, odkud by mohlo vysílat? Není možné, že z vaší rozhlasové stanice?“ Zdvihl obočí a nabral vzduch do plic: „Jak to, že to nevíte?!“ Strnule jsem zavrtěla hlavou. O vysílání jsem nic nevěděla, o to horlivěji jsem vylíčila všechna možná podezření na místní studenty a občany včetně svého manžela.

I takto může vypadat část scénky na Projektu Systém občanského sdružení Court of Moravia, které se zaměřuje na pořádání zážitkových her. Pravidla jsou jednoduchá – hráčům se nastíní reálie, ve kterých se hra odehrává, a každý dostane podrobně popsanou postavu s jejími vlastnostmi, minulostí i cíli ve hře, do které se na několik okamžiků vžije. Hra může trvat dvě hodiny i celý víkend, jak tomu bylo také v té poslední – Projektu Systému – který se konal tři podzimní víkendy v průběhu září a října.

„Před tři čtvrtě rokem, když Projekt Systém ideově začínal, jsme věděli, že naše nová hra musí mít i silné téma, které zaujme a osloví široké spektrum lidí,“ líčí začátky projektu Pavel Gotthard, člen brněnského sdružení. „Totalitní téma jsme ze všech ostatních kandidátů vybrali překvapivě rychle. Velmi palčivě vnímáme drobnosti na české i zahraniční politické scéně. Ono se říká, že když chcete uvařit žábu, nesmíte ji hodit rovnou do hrnce s vařící vodou – to sama vyskočí. Musíte ji dát studené vody a tu pomalu zahřívat. A naším velkým přáním bylo, aby Projekt Systém co nejvíce lidem ukázal, kam může tohle pomalé zahřívání vody na politickém poli vést.“

Součástí zážitkové akce byly pečlivě připravované interiéry a exteriéry, pro akci speciálně ušité kostýmy i propracované charaktery obyvatel, které hráli účastníci. V odlehlých prostorech tábora nedaleko Zubří u Nového Města na Moravě se sešli lidé ochotni na několik desítek hodin přijmout novou identitu a snažit se vcítit do jejího charakteru i světa, ve kterém žije, ať už to byl učitel snažící se zasít mezi studenty semeno pochybností nad spravedlností Systému, referentka pro rodinu dohlížející nad bezúhonným soukromím obyvatel či student-udavač toužící po kariéře ve Straně.

„Původně jsme chtěli, aby třetí termín Systému byl kompletně určen středoškolákům z maturitních ročníků,“ nastiňuje počáteční plány Gotthard. „Věřili jsme, že právě tihle mladí lidé jsou ve věku, kdy se formují jejich politické názory a tím pádem pro ně bude Projekt Systém atraktivní. Celé interaktivní drama Systém totiž nepředkládá jednu unifikovanou pravdu, ale pouze otevírá prostor ke svobodnému přemýšlení,“ vysvětluje nečernobílost projektu Gotthard.

„Studenti dnes zvažují, zda se jich dospělý svět vůbec týká a zda jít volit. Prožití totality na vlastní kůži by jim tak mělo umožnit vystavět svá rozhodnutí alespoň na nějakých zkušenostech,“ dodává další člen sdružení Jiří Zlatohlávek. „O hře jsme informovali učitele dějepisu a společenských věd z vybraných škol, kteří měli informace a nabídku rozšířit mezi své studenty. Ohlasy učitelů byly vřelé a na hru se nám skutečně přihlásilo několik žáků střední škol.“ Zájem však nenaplnil očekávání, a tak byly přihlášky otevřeny i ostatním. „V podmínkách českého školství musíme ještě urazit dlouho cestu k dohnání západu, ale i v současném stavu by mohlo interaktivní drama ve výuce být například zdrojem motivace žáků ke studiu,“ komentuje to Zlatohlávek.

autor fotografií: Martin Hinča

Otázkou však je, nakolik je skutečně podobné zúčastnění se dějin užitečné při jejich reflexi. „Nějak jsem se z té hry nemohla dostat. V uších mi stále zněla hymna a ráno jsem se po noci plné snů budila s přesvědčením, že jsem v totalitním režimu,“ hodnotí sílu zážitku jedna z účastnic Veronika Bartošová. „Pro mě byla iluze reality místy tak skutečná, že jediné, co mi ji kazilo, bylo, že hráč si nepamatuje všechna jména okolních postav,“ přitakává Tereza Hanzlová. I Gotthard potvrzuje, že dopad hry na hráče byl silný: „Pro spoustu lidí Systém znamenal zásadní změnu jejich uvažování o politice a lidských hodnotách, pro spoustu lidí to byl také důvod, proč už nikdy nevynechat ani jedny volby,“ popisuje reakce z diskuzí po hře. „K výročí 17. listopadu připravujeme závěrečnou prezentaci výstupů ze Systému, kde bude možné lidi, kteří těchto dvacet sedm hodin totality prožili, potkat a osobně se zeptat na jejich názory. Podle nich pak uvidíme, nakolik opravdu Projekt Systém změnil politické názory zúčastněných.“

Další informace o Projektu Systém najdete zde: www.projekt-system.cz/