Seriál – letní brigády

Sehnat brigádu je někdy opravdu obtížné. Ale pokud se člověk alespoň trochu snaží, vyplatí se to. Může totiž narazit i na zajímavé pracovní příležitosti. O tom ví své i Jan Maniš, který si léto vyčlenil na to, aby vyzkoušel co nejvíce prací. Teď, v polovině léta, má zkušenosti nejen coby kamionový závozník či zedník, ale zúčastnil se i natáčení česko-francouzského filmu v Praze. A to jako pracovník bezpečnostní služby.

„Jednou jsem zavolal svému známému ze střední, jestli neví o nějaké zajímavé práci. Za pár dní se ozval, že si mám zabalit a že zítra vyrážíme do Prahy hlídat areál, kde se bude dva týdny natáčet česko-francouzský film,“ popisuje devatenáctiletý Honza. „Ani na chvilku jsem neváhal. I když jsem nic podobného nikdy nedělal. Ani svaly nemám,“ zasmál se.

Práce bezpečnostního pracovníka nebyla podle Honzy nijak namáhavá. Pouze musel vždy dvanáct hodin v kuse hlídat filmové rekvizity a maskérny, aby se nic neztratilo. „Ubytováni jsme byli v malém karavanu, tak jako filmové hvězdy, dokonce jsme s nimi i snídali. Vždycky pro nás byl přichystaný velký stůl, který se prohýbal pod obrovským množstvím nejrůznějšího jídla,“ pochvaloval si Jan s tím, že na žádnou hollywoodskou star bohužel nenarazil.

S sebou nosil neustále pepřový plyn, želízka a obušek, kdyby náhodou narazil na nějaký problém. Naštěstí se prý během dvoutýdenního natáčení nic nesemlelo. „Pouze jednou se na nás pokusili hodit, že jsme nedávali pozor, a proto ukradli sako některému z herců. Ale po několika dnech ho zase našli,“ vyprávěl Honza. Dodal, že většinu dne obcházeli celý areál, kde se filmovalo, a vše kontrolovali. Pokud měli volno, tak pozorovali průběh natáčení.

„Točili nějaký francouzsko-český film s názvem Faubourg. Podle režiséra by se měl u nás vysílat až za dva roky. Ale můžu prozradit, že je to western asi ze třicátých let dvacátého století,“ usmál se Honza. I když měli službu a museli areál hlídat, Honza tvrdí, že se za tu dobu naučil i několik francouzských slovíček. „Veškeré komentáře byly ve francouzštině, rozléhaly se pořád celým areálem, takže to nešlo přeslechnout,“ tvrdil.

Podle Jana Maniše byla celá práce bezpečnostního pracovníka velmi zajímavá. Nejen proto, že se dostal do prostředí, kam se mnoho obyčejných lidí nedostane, ale také proto, že nešlo o náročnou práci. „Za hodinu jsme dostali 60 korun čistého, takže to bylo i docela slušně zaplacené,“ řekl Honza. Nakonec potvrdil, že mít známé a sám se aktivně shánět po práci se vždy vyplatí.