„Čtěte a pište,“ radí maturantům učitel Petr Šimek

31. 10. 2011 | Rady maturantům

Začátkem školního roku si všichni maturanti kladou otázku: „Jak tenhle rok zvládnu?“. Právě tomuto tématu se věnuje následující rozhovor s Petrem Šimkem, učitelem na všeobecném Gymnáziu Omská v Praze. Radami, jak si připravit maturitní otázky a co jako maturant nepodcenit, se v něm nešetří. Pozn. Článek byl 1. 2. 2013 aktualizován. (kav)

Letos vedete maturitní třídu. Co jste jim řekl na začátku školního roku?

Příprava na maturitu musí začít už v septimě, takže nebylo třeba jim vůbec nic říkat. Loni jsme postupně opakovali a teď opakujeme ještě trochu víc. A připravujeme se na to. To znamená – píšeme eseje, zkušební testy, čteme a rozebíráme básničky.

Čili podle Vás nestačí začít s přípravou až v posledním ročníku?

Stačí. Ale je to trošinku náročnější. Je toho víc. Ale já si nedělám iluze, že všichni se poctivě připravují. Předpokládám, že většina z nich začne pořádně až v pololetí.

**Je ta příprava jiná než byla před zavedením státní maturity? ** No, psalo se míň esejí. Ale osobně si myslím, že se to nepostavilo na hlavu. Studenti musí přečíst dvacet nebo třicet knížek (záleží na zvolené úrovni maturity – pozn. red.). Teď je tím pádem jistota, že aspoň třicet knížek by měl ten student určitě přečíst. Což před tím zas až tak úplně nebylo. Je na tu četbu kladen větší důraz, takže student, u kterého by se přišlo na to, že to vůbec nečetl, by z toho měl větší průšvih. Otázky na státní část maturity ale v podstatě vycházejí z těch, co byly na školní maturitu.

Gymnázium Omská

Jaký je podle Vás nejlepší postup na zpracování maturitních otázek?

Člověk by si měl včas, to znamená v listopadu nebo v prosinci, rozmyslet, co si vybere za předměty. A neměl by tedy kličkovat zprava zleva. Někteří studenti nejsou schopni to vymyslet včas a potom se samozřejmě ten zmatek spojený s rozhodováním přenese i do přípravy.

Vyučujete češtinu. Jakou odbornou literaturu byste v přípravě na ni doporučil?

Vychází spousta učebnic, přehledů, rozborů textů a otázek, které by měly simulovat ten maturitní test ze státních maturit. Spousta nakladatelství to pochopila jako možnost vydělat ještě víc než dosud, takže literatury na trhu je, řekl bych, až nepřehledně. Nekoukal jsem samozřejmě na všechny ty přehledy, ale předpokládám, že je jich tolik, že si víceméně každý může vybrat podle toho, co mu vyhovuje i graficky a tak dál. Ale jinak si myslím, že člověk by si měl v zásadě vystačit s tím, že přečte tu povinnou literaturu, tj. knížky, které si vybral. A dále že si přečte nějakou sekundární literaturu o těch spisovatelích, o té době. Studenti by měli mít také samozřejmě připravený přehled látky – buď v sešitě nebo v učebnici.

A dějepis? Tam doporučujete jaký postup?

No tam je to trošinku složitější, ale v zásadě musí člověk vycházet samozřejmě z toho, co probral. A měl by asi v ideálním případě znát i trochu té rozšiřující literatury. To znamená té sekundární. Kromě učebnice a sešitu si taky přečíst nějaký přehled nebo něco takového. Ale já jsem ještě z dějepisu nově „nematuroval“, takže jsem docela napjatý, pokud tam budu sedět jako přísedící.

Je něco, co český maturant neumí? Něco, co by Vám u studentů chybělo?

To je individuální. Nedá se říct obecně, že by byli méně pracovití nebo že by byli naopak pracovitější. Nepochybně asi víc soustředění nebo pozornosti věnují té četbě, to znamená daleko víc si půjčují knížky ve školní knihovně a tak dále. Co je ovšem smutnější záležitost, tak v podstatě jedou jenom čistě podle toho seznamu. Takže samozřejmě každý si půjčí Obsluhoval jsem anglického krále a Ostře sledované vlaky, ale zbytek Hrabalovy tvorby je v podstatě nezajímá. Jenom to, co potřebují do toho seznamu. Stejně tak Žert a Nesmrtelnost od Kundery. Prostě kdykoli někomu řeknete: „Mohli byste si přečíst ještě tohle,“ tak se dozvíte, že to není v kánonu a že to tedy není potřeba.

Teď máme říjen – je něco, co byste letošním maturantům doporučil, aby začali dělat už teď?

No hlavně si rozmyslet, z čeho budou maturovat. A za druhé, tedy v případě češtiny, dočíst to, co ještě nedočetli. Sestavit si seznam, z čeho vlastně by chtěli maturovat. A v rámci možností rozšiřovat okruh znalostí o tom díle a o té době. No, a pak by taky na tu státní maturitu určitě neškodilo více psát. Snažit se co nejvíce toho napsat, co nejvíc útvarů, co nejvíce různých esejů, úvah a tak dál.

Jak vlastně Vy sám hodnotíte ten aktuální systém státních maturit? Je vyhovující? Nebo byste to nastavil jinak?

Zaprvé si myslím, že se to musí ještě určitě nějakým způsobem vyvíjet. Zejména z hlediska té strany, kterou studenti nevidí. To znamená administrativa, která je mírně řečeno naddimenzovaná. A tím pádem samozřejmě ti vyučující mají spoustu práce, kterou by mohli jinak věnovat studentům.

Jaká ze dvou úrovní maturity (tj. vyšší a nižší) je podle Vás pro studenty výhodnější?

V podstatě studenta zatím z hlediska těch vysokých škol nic výrazněji nenutí, kromě nějaké vlastní ctižádostivosti, aby si vybíral vyšší stupeň té zkoušky. Podle mě se to ale musí zavést, musí se to nějak výrazněji změnit. Studenti logicky hledají skuliny, jak to absolvovat s co nejmenšími ztrátami, tomu se člověk nemůže divit. Jediné, čím může učitel argumentovat, je určitá prestiž toho studenta. A pak buď ta argumentace padne na úrodnou půdu, nebo nepadne.

Mgr. Petr Šimek: Studoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Učil nejdříve na základních školách, dále na dvou soukromých gymnáziích v Praze. V současné době působí již několikátým rokem na Gymnáziu Omská na Praze 10. Vyučuje Český jazyk a literaturu, Dějepis a Základy společenských věd.