Pět otázek pro... Matěje Stropnického

31. 10. 2012 | Stojí za přečtení

Novinář, politik a herec Matěj Stropnický má za sebou na svých devětadvacet let neobyčejně pestrou kariéru. Pracoval v Literárních novinách. Aktivně se angažuje v politice za Stranu zelených. V roce 2006 byl zvolen do zastupitelstva městské části Praha 3, kde nyní působí ve vedení radnice jako jeden ze zástupců starostky. Matěje Stropnického můžete znát i jako příležitostného herce. Ve filmu Máj ztvárnil roli loupežníka Viléma.

Jakou vysokou školu jste studoval a proč jste se pro ni tehdy rozhodl?

Právě tento týden jsem rigorózním řízením dočasně ukončil své studium na Fakultě sociálních věd UK. Absolvoval jsem zde dva obory: mezinárodní teritoriální studia (Bc.) a mediální studia (PhDr.). Rozumět médiím považuji v naší demokracii za klíčové. Proč zrovna FSV? Soukromým školám nedůvěřuji a jinde v Praze obor není vyučován.

Co všechno vám dalo studium na vysoké škole z hlediska vaší dnešní profese?

Poznal jsem několik vynikajících vyučujících, měl jsem čas psát a číst, mnohdy celé dny v kuse, to je neopakovatelné. Myslím, že jsem léta studia využil dobře. Studium mi dalo ani ne tak řemeslnou průpravu pro mé povolání, ale především čas dozvědět se o světě co nejvíc šlo a tvořit si na to názor: tvarovat se.

Kdybyste si dnes mohl vybrat znovu, co byste studoval a kde? Volil byste například možnost studia v zahraničí?

V zahraničí jsem studoval celkem pět let na střední škole, takže to mne na vysoké škole už nelákalo. Kdybych se dnes rozhodoval znovu, asi bych šel studovat sociologii, ale není vyloučeno ani to, že bych se rozhodl stejně, jako tenkrát.

Co se vám vybaví, když se někdo zeptá na váš „studentský život“?

Můžu, ale nemusím. Můžu vstát a jít na přednášku, ale nemusím. Můžu si tohle nebo tamto přečíst, ale nemusím. Můžu zůstat večer v kavárně a ráno zaspat, nikdo mne nevyhodí. Není to otázka povinnosti, ale vůle. Na dobrou přednášku chci jít ale pokaždé, i když je až v Jinonicích, už od osmi a fouká vítr, na špatnou jdu jednou a pak už ne, zápisky si přece ofotím od „pilnejch”. S trochou nadsázky řečeno je studium na vysoké škole myslím marxistický ideál dokonale osvobozené práce, což vůbec neznamená, že nejsou dobří a špatní studenti.

Co byste vzkázal či poradil těm, kdo se chtějí hlásit na obor, který jste studoval vy, popřípadě uvažují o podobné profesionální dráze?

Čtěte. Všechno, co vám přijde pod ruku, nebo lépe: systematicky. A neočekávejte, že vzdělání je nějaká investice, jak se snaží nabulíkovat ti, kdo ho chtějí zpoplatňovat. Vzdělání – to je kritické myšlení, a to bylo ve všech režimech vždycky na obtíž. Ale dává životu úplně jinou kvalitu. A také: nekončí nějakým orazítkovaným diplomem, vysoká škola má vytvořit návyk a potřebu ve vzdělávání pokračovat.