„Češi nejsou moc otevření,“ říká po semestru v Praze Laura Oeste

5. 2. 2013 | Studium v zahraničí

Přemýšlíte-li o studijním pobytu v zahraničí, určitě se snažíte zjistit co nejvíc informací od lidí, kteří už mají podobnou zkušenost za sebou. Jaký je Erasmus v Čechách, se dozvíte v následujícím rozhovoru s německou studentkou Laurou Oeste.

Laura (26) je studentkou magisterského programu Media Management na Univerzitě Johanna Gutenberga v německém Mainzu. Minulý semestr strávila v posluchárnách Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde s dalšími zahraničními studenty navštěvovala kurzy z oblasti mediálních studií.

Proč sis pro Erasmus vybrala Prahu?

V Praze jsem našla univerzitu, na které jsem mohla studovat v angličtině. To pro mě bylo velice důležité, protože jenom tak jsem se mohla v tomto jazyce zlepšovat. Navíc mě Praha a Česká republika velice zajímaly, protože jsem toho dosud o střední a východní Evropě moc nevěděla. Takže jsem na vaše hlavní město i celou zemi byla velmi zvědavá. Přemýšlela jsem i o tom, že bych šla studovat do Krakova, ale teď jsem velmi ráda, že jsem si nakonec zvolila Prahu.

Jezdila jsi během semestru často domů?

Mám v Německu přítele, takže jsem ho jednou navštívila, a také jsem jela domů na Vánoce. Teď se ještě vracím na chvíli do Mainzu, pak ještě přijedu na čas do Prahy a pak už nadobro domů.

Kolik sis na Karlově univerzitě zapsala předmětů?

Zapsala jsem si čtyři a celkem jsem získala dvacet kreditů. Přišlo mi ale, že kurzy tady byly o něco jednodušší než ty, které studuji doma v Německu. Nebyly tak praktické a empirické. Ale pokud vím, tak ne všechny předměty jsou jednoduché, některé jsou opravdu náročné. Všechny předměty jsem studovala v angličtině, jelikož v oblasti médií v minulém semestru žádný předmět v jiném jazyce vypsán nebyl. Ale pokud vím, tak fakulta nabízí i kurzy v němčině a francouzštině.

Mluvili vyučující dobře anglicky?

Myslím, že mluvili dobře. Občas tam byl sice znatelný velmi silný přízvuk, na který jsem si musela zvyknout. Ale v zásadě bylo všem velmi dobře rozumět.

Učila ses v Praze česky?

Chtěla jsem se zapsat do kurzu češtiny, ještě než jsem do Prahy přijela, ale nakonec na mě nezbylo místo. Ale když jsem sem přijela, tak jsem si hned ze začátku uvědomila, že to bude velmi těžké naučit se česky a taky že tu budu jen na půl roku. Naučila bych se jen věty jako „Jak se máš?” a barvy a čísla. A tak jsem si řekla, že jelikož češtinu stejně asi ve svém budoucím životě moc nepoužiju, tak že se do žádného jazykového kurzu nakonec nezapíšu. Ale kdybych měla víc času, tak bych se češtině moc ráda naučila.

Bydlela jsi s českými studenty – bavila ses spíš s nimi, nebo se studenty z Erasmu?

I když jsem se svými spolubydlícími vycházela skvěle, tak jsem více času trávila se zahraničními studenty. Myslím si, že je to proto, že většina přednášek byla jen pro lidi ze zahraničí, a tak jsme ani neměli moc příležitostí se s Čechy více sblížit. Což je škoda. Ale se studenty z Erasmu jsme se velmi brzo a velmi dobře spřátelili, což mě překvapilo. Nečekala bych, že za tak krátkou dobu, jako je jeden semestr, můžete získat tolik dobrých přátel.

Jak se o vás univerzita postarala, když jste přijeli?

Udělali toho spoustu. Starali se o nás ještě před příjezdem. Poslali nám informace o zápisu předmětů, o městské dopravě, o tom jak si najít ubytování nebo jak zažádat o kolej. Myslím, že odvedli skvělou práci. A když jsme přijeli, tak mezinárodní klub v rámci univerzity uspořádal několik zajímavých akcí, což bylo velmi nápomocné.

Jak vám pomohli sehnat ubytování?

Já si ho musela sehnat sama. Mohla jsem požádat o kolej, to by bylo jednoduché a nebyl by to problém. Ale já jsem na kolej nechtěla, protože jsem o nich neslyšela zrovna hezké věci.

A jak sis tedy našla ubytování? Máš nějaké tipy?

Našla jsem si bydlení přes internet, ale musela jsem poslat spoustu emailů. Mám pocit, že tady fungují asi tři weby, na kterých se dá bydlení v Praze najít a které jsou v angličtině. O jednom z nich jsem se dozvěděla přímo z informačních materiálů od české fakulty, o dalších mi řekla jedna studentka, co byla v Praze semestr přede mnou.

Co tvoje stipendium, stačilo na Prahu?

Ne. Na Prahu to bylo málo. Abych byla přesná – dostávala jsem 190 euro měsíčně (asi 4 700 Kč, pozn. red.). A to samozřejmě nepokryje nájem, jídlo, dopravu a nějaké chození ven po večerech. Ale samozřejmě i tahle částka byla velká pomoc. Ale i tak jsem žila i z peněz, co mi posílali rodiče, a navíc jsem měla možnost pronajímat svůj byt v Německu.

Cestovala jsi? Byl pro tebe Erasmus spíš prázdninový, nebo studijní pobyt?

Částečně oboje. Ale ačkoli jsem říkala, že předměty byly relativně lehké, tak jsem měla během semestru dost práce. Takže během školy jsem moc necestovala, kromě návštěv v Německu a kromě návštěv, které přijely sem za mnou do Prahy. Ale teď už mám zkoušky hotové, tak se to snažím dohnat. Byla jsem v Polsku, chystám se do Brna a Bratislavy. Také jsem byla na výletě v Českém ráji, který organizoval mezinárodní klub od Univerzity Karlovy. Hodně věcí jsme ale podnikali tady v Praze.

Co se ti líbilo na Praze a na Češích?

Moc mě zaujalo, jak rozdílné části města v Praze najdete. Je tu tolik různých muzeí, kaváren, restaurací, obchodů. A tolik různých stylů. Líbí se mi pražská historická část, myslím si, že má skvělou atmosféru. Češi jsou podle mě moc milí, ale jsou jiní než Němci, alespoň než ti, odkud pocházím. Češi nepůsobí na první pohled moc otevřeně. Když je vidíte poprvé, a to se týká především zaměstnanců v obchodech nebo restauracích, tak nepůsobí zcela přátelsky. Nejsou nepřátelští, to ne, ale rozhodně nejsou otevření. Ale jakmile zkusíte prohodit pár slov česky, tak se to většinou obrátí a jsou moc milí. Češi prostě na první pohled vypadají jinak, než ve skutečnosti jsou.

A je něco, co se ti v Praze nelíbilo?

Ne. Opravdu se mi tu líbilo, mám Prahu ráda a cítím se tu jako doma.

Zdroj foto: osobní archiv Laury Oeste

Další články k tématu

Cítím tu méně xenofobie, možná mi začne časem chybět český smysl pro humor, říká doktorand bioinformatiky v Belgii

Cítím tu méně xenofobie, možná mi začne časem chybět český smysl pro humor, říká doktorand bioinformatiky v Belgii

David Novák v loňském semestru nastoupil na doktorandské studium na Gentské univerzitě ve vlámské části Belgie. Jeho oborem je bioinformatika – zpracovávání biologických dat za pomocí počítačových technologií. Nejčastěji pracuje s daty o bílkovinách z buněk kostní dřeně nebo krve, což ve výsledku pomáhá lépe porozumět imunitnímu systému i efektivně rozpoznat nemoci, které ho postihují, …

číst více
Nový Zéland má pověst nejbezpečnější země, Spojené království zase nejpřívětivější

Nový Zéland má pověst nejbezpečnější země, Spojené království zase nejpřívětivější

Mezinárodní studenti hodnotili v průzkumu nadnárodní vzdělávací organizace Navitas atraktivitu anglofonních zemí jako studijních destinací. V době koronavirové pandemie výzkumníci zjišťovali, jak studenti vnímají jednotlivé země z hlediska bezpečnosti a stability i její otevřenosti a srdečnosti. V současnosti je podle průzkumu nejstabilnější a nejbezpečnější destinací pro mezinárodní studenty Nový Zéland. Zemi i v době šířící …

číst více
Na Erasmus odjela na podzim jen polovina přihlášených studentů

Na Erasmus odjela na podzim jen polovina přihlášených studentů

Pandemie koronaviru měla v uplynulém roce zásadní dopad na cestování. Omezení se dotkla i studentů, kteří chtěli vyjet studovat do zahraničí. Oproti původnímu počtu přihlášených v zimním semestru na domluvený pobyt v rámci programu Erasmus vyjela jen polovina vysokoškoláků. Třetina z přihlášených pobyt zrušila a zbytek studentů odjezd odsunul na pozdější dobu. Stejně tak došlo k poklesu počtu zahraničních studentů …

číst více