300 let ČVUT: Rozhovor s rektorem

České vysoké učení technické letos slaví tři staletí své existence a v čele má nového rektora. Zajímalo nás, jaké jsou jeho plány, v čem chce pokračovat a co naopak změnit.

Jaký je váš cíl? Chtěl bych, aby bylo České vysoké učení technické nejlepší univerzitou. Soupeříme s Karlovou univerzitou, která je mnohem větší a více než dvakrát starší, tak bych si přál, aby se nám dařilo.

ČVUT je nejlepší technická univerzita a já chci, aby to tak zůstalo. Také budu usilovat, aby to byla důležitá výzkumná univerzita. Chceme, aby se udržela vynikající úroveň našich inženýrských a zejména doktorských studijních oborů.

Jak se změna rektora projeví v životě studentů? Konkrétní dopad bude ten, že chci mít jednou týdně vždy na jeden půlden dveře otevřené – nejen pro studenty, ale i pro zaměstnance naší vysoké školy.

V čem chcete navázat na předchozího rektora? Je to člověk neuvěřitelně invenční, má spoustu dobrých nápadů a chtěl bych pokračovat v tom, s čím začal a co se třeba nestihlo realizovat.

Co ČVUT chybí? Čeho se jí nedostává? Chybí nám, podobně jako ostatním univerzitám, přednášející, kteří by měli kolem 40, 50 let. Je tu určitá generační proluka.

Jinak, slabinou ČVUT je to, že jsme kamenná škola, občas trochu těžkopádná. Existují tu regionální školy, které mají dynamičtější rozvoj. ČVUT dostává sice nejvíc peněz (vzhledem k počtu studentů), ale je méně dynamická než menší školy. Klademe velký důraz na získávání grantů, a to jak podnikových, tak i evropských, které jsou pochopitelně větší. Spolupráce s průmyslem je pro naši školu důležitá, věnujeme se nejen základnímu, ale právě aplikovanému výzkumu. Blýská se nám na lepší časy, vzhledem k tomu, jak se průmysl rozvíjí. Na evropské peníze nejčastěji dosáhnou fakulty stavební a elektrotechnická. ČVUT se také nedostává studentek, chtěli bychom, aby u nás studovalo více dívek.

Co pro to uděláte? Musíme jim nabídnout takové studijní obory, které pro ně budou zajímavé. Naše nejmladší fakulta – Fakulta biomedicínského inženýrství – může podle mého názoru řadu dívek přitáhnout. Také chceme vytvářet regionální centra a věříme, že v regionech také najdeme schopné dívky. U stávajících oborů chceme zvýšit propagaci tak, abychom ukázali, že i v tradičních oborech je dost prostoru pro dívky. Mě osobně mrzí, že nejmenší podíl studentek je na Elektrotechnické fakultě, kde se vyučuje i informatika. Zakládáme tam nový studijní program Softwarové technologie a management, což by děvčatům mohlo být bližší než třeba elektrické stroje a pohony.

Univerzita by chtěla studenty na úrovni. Jaký je váš postoj k tomu, že některé fakulty berou všechny uchazeče o studium a „třídí“ je až během studia? Kdyby to bylo technicky možné, vzal bych všechny uchazeče na všechny fakulty: přijímat ke studiu na vysoké škole na základě výsledků ze střední školy je totiž dost problematické. Dokud nebudou zavedeny nějaké certifikované státní maturity, budou rozdíly mezi jednotlivými školami velmi veliké. Navíc přijímací zkouška je jednorázový akt – dvě, tři, čtyři hodiny písemky. Mladý člověk nemusí mít zrovna svůj den, což se zrovna stává častěji děvčatům, a na základě toho se nedostane. To je škoda.

Řešením je vzít všechny a protřídit je podle výsledků v prvním – náročném – semestru. S tím jsou ale spojeny značné technické a organizační problémy (ani ne s výukou, to bychom možná zvládli, ale např. s ubytováním). Je to ale mnohem spravedlivější a serióznější. Tento systém pochopitelně nelze aplikovat na Fakultě architektury, kde je takový převis poptávky nad nabídkou, že tam se bez přijímacích zkoušek neobejdeme nikdy. U ostatních fakult bych tento systém, který dává šanci každému, velmi uvítal.

Nemyslím si, že by se tím snižovala úroveň školy. O tom, že si svoji úroveň drží, svědčí i fakt, že školu dokončí asi 70 % přijatých studentů, a to přijímačky děláme.

Ministerstvo školství by tato procenta chtělo zvýšit. To by sice chtělo, ale v prvních letech existence naší školy nebylo výjimkou, že z dvanácti přijatých absolvovali čtyři. Některé věci nezmění ani tři staletí.

Prof. Ing. Václav Havlíček, CSc. se narodil v roce 1943 v Českých Budějovicích, je ženatý a má tři děti.