Maturitní otázky›Zeměpis›Obyvatelstvo Evropy, politický vývoj a integrační procesy
‹ Zeměpis

Obyvatelstvo Evropy, politický vývoj a integrační procesy

1. Evropa

2. Obyvatelstvo Evropy

3. Složení obyvatelstva podle jazyků

4. Rozdělení Evropanů podle rasy

5. Náboženství v Evropě

Evropa

  • jako světadíl součást kontinentu Eurasie;
    rozloha 10 mil km2 (2. nejmenší světadíl)

  • S polokoule, převážně V část

  • nejasné hranice Evropy/Asie – ČR uznává:

    • východní úpatí pohoří Ural, řeka Ural, řeka Emba, Kaspické moře, řeka Kuma a Manyč, Azovské moře, Kerčský průliv, Bospor, Dardanely

  • od Afriky Evropa oddělena Gibraltarským průlivem a Středozemním mořem

  • přírodní podmínky pro život příznivé, převážně mírné klima (nejsou extrémní horka a sucha; ani extrémní zima)

  • nejčlenitější pobřeží ze všech světadílů, mnoho poloostrovů (Skandinávský, Pyrenejský, Apeninský, Balkánský, …), mnoho ostrovů (VB, Irsko, Island, Nová země, Sicílie, …)

  • pestrý reliéf, průměrná nadmořská výška 290 m

  • převažují nížiny (Východoevropská, Francouzská, Severoněmecká, Baltská, …)

  • pohoří tvořena Kaledonským, Hercynským a Alpinským vrásněním

    • K – Skandinávské pohoří

    • H – Český masiv, Středoněmecká vysočina

    • A – Alpy, Pyreneje, Karpaty

  • hustá říční síť; nejdelší řeka Volha, další velké řeky Dunaj, Rýn, Labe, Don, Dněpr

  • v některých oblastech mnoho jezer (většinou ledovcový původ) – největší Ladožské, Oněžské

Obyvatelstvo Evropy

  • první obyvatelé přišli v pravěku z Afriky přes Asii, kořeny civilizace v Mezopotámii a Egyptě

    • odtud k pobřeží Středozemního moře

    • nejstarší evropské kultury – Kréta (minojská), Řecko (mykénská)

    • dále antické civilizace – starověké Řecko, Řím → expanze → Z Evropa, Francie, Británie

    • po rozpadu Římské říše → centra Evropy nejprve JZ (Španělsko), pak Z část Evropy

    • objevné plavby → další kontinenty

  • jedna z nejrozvinutějších částí světa s vysokou životní úrovní a vzdělaností

  • stále rozdíly mezi vyspělou Z Evropou a V Evropou (postkomunistické země)

  • vývoj evropské populace

    • celkem 750 mil. obyvatel v 45 zemích;

      • nejvíce Rusko (140M), Německo (80M), Francie, VB, Itálie (přes 60M)

      • nejméně Vatikán (<1k); San Marino, Monako, Lichtenštejnsko (30–40k), Andora (80k)

    • doposud se počet obyvatel zvyšoval (za posledních 200 let se ztrojnásobil), situace se mění

    • dnes ve vyspělých evropských státech stagnuje počet obyvatel, příbytek tvoří přistěhovalci

      • rodí se málo dětí, nízká úmrtnost, vyšší průměrný věk → populace stárne

      • nejvyšší průměrný věk v Evropě – Island, Švédsko, Španělsko, Švýcarsko

      • přistěhovalci z V/JV Evropy, Asie, S Afriky, J Ameriky – práce, azyl (→ Francie, Německo)

  • hustota zalidnění – nejhustěji zalidněný světadíl, rovnoměrně zalidněná

    • nejvyšší hustota v jádrových oblastech

      • hlavní hospodářské oblasti, centra služeb a průmyslu; pobřeží a úrodné nížiny

      • státy Beneluxu; městské státy Monako a San Marino;

      • konurbace v Porýní a Porúří; povodí dolního Labe

      • Pádská nížina (S Itálie); okolí Paříže; okolí Londýna a střed Anglie

    • nejnižší hustota – hory a velehory, polární, těžce přístupné oblasti

      • Island; S Rusko; Skandinávie; horské oblasti – Alpy, Karpaty, Pyreneje

  • sídla – 70 % ve městech (vysoká urbanizace – nejvíce ministáty a Belgie; nejméně Lichtenštejnsko)

    • města mají počátky už od středověku, případně starověku (Athény, Řím)

    • často zachovalé historické centrum, někdy poničené válkami

    • poloha měst ovlivněna přírodními podmínkami; S Evropa u moře, Stř/V Evropa u větších řek

    • venkov se začíná užívat rekreačně, lidé se stěhují do měst – urbanizace

      • nebo z center na okraje měst – suburbanizace – nemění svůj životní styl

Složení obyvatelstva podle jazyků

  1. indoevropské jazyky – většina Evropy, nejrozšířenější jazyková skupina na světě

a. románské jazyky – základ latina

      • francouzština, španělština, portugalština, italština, rétorománština, rumunština, moldavština, belgická francouzština, galicijština, katalánština, lucemburština (směs fr./něm.)

b. germánské jazyky – dělí se na západní a severní

      • západní – angličtina, dolnoněmčina a hornoněmčina, švýcarská němčina, vlámština, nizozemština, fríština
      • severní (skandinávské) – dánština, norština, švédština, islandština (stará norština)

c. slovanské jazyky – dělí se na západní, východní, jižní

      • západní – čeština, slovenština, polština, lužická srbština
      • východní – ruština, ukrajinština, běloruština
      • jižní – srbština, chorvatština, slovinština, bulharština, makedonština, černohorština

d. baltské – litevština, lotyština; podobné slovanským

e. keltské – irština, skotština, velština, bretonština

f. italické – již vymřelé jazyky na Apeninském poloostrově; např. latina

g. další, které nemají jiný příbuzný jazyk – albánština, řečtina, baskičtina

  1. ostatní jazyky

a. ugrofínské jazyky – větev uralských jazyků, dříve kočovné kmeny z Asie

      • estonština, maďarština, finština

b. turečtina – evropská část Turecka, Řecko a Bulharsko

 

  • většina států vznikla na národnostním principu

    • národnostně jednotné státy – Irsko, Portugalsko, Maďarsko, Polsko

    • mnohonárodnostní státy → více jazyků

      • Belgie – vlámština, francouzština, němčina

      • Švýcarsko – francouzština, italština, němčina, rétorománština

      • Španělsko – španělština, baskičtina, katalánština, galicijština

  • národy rozptýlené skoro po celé Evropě

    • Židé → jazyk jidiš (směs němčiny a hebrejštiny)

    • Romové → romština

Rozdělení Evropanů podle rasy

  • původní obyvatelstvo patří k europoidní (bílé) rase, ale migrace a kolonizace → početné menšiny

    • mongoloidní menšiny – Vietnamci, Číňané; negroidní rasa z Černé i Arabské Afriky – VB, Francie

    • přechodní menšiny mezi mongoloidní a europoidní – Estonci, Maďaři, Finové (potomci kočovníků)

    • v Německu Turci, ve VB Indové

Náboženství v Evropě

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.

Doporučené školy

University College Prague
University of New York in Prague
Česká zemědělská univerzita v Praze
Západočeská univerzita v Plzni
Vysoká škola finanční a správní, a.s.
České vysoké učení technické v Praze