Finanční trh

Trh je místo, kde se setkává nabídka a poptávka po různých produktech, které zde nabízejí subjekty trhu. Národní hospodářství je tvořeno mnoha subjekty, mezi nimiž vznikají tržní vazby a vztahy. Podle toho, co je předmětem směny na trhu, rozeznáváme:

• trh zboží a služeb
• trh pracovních sil
• trh informační
• trh licencí a patentů
• trh finanční (peněžní, kapitálový, devizový, drahých kovů).

Finanční trh představuje souhrn nástrojů, postupů a institucí, jejichž prostřednictvím dochází k přelévání volných finančních prostředků od těch, kteří je vlastní k těm, kteří jimi chtějí disponovat.

Zabezpečuje také soustřeďování a rozdělování uvolněných peněžních prostředků na základě nabídky a poptávky mezi subjekty finančního trhu (domácnosti, firmy různých právních forem, veřejný sektor – vláda, zahraniční subjekt).

Finanční trh je instituce, která realizuje a zprostředkovává prodej a koupi domácího i zahraničního, krátkodobého i dlouhodobého kapitálu.

V každé ekonomice existují 2 skupiny ekonomických subjektů, které mají různé zájmy:

• věřitelé = majitelé úspor, kteří mají přebytek finančních prostředků. Věřitelé chtějí minimální riziko, maximální likviditu a maximální výnos.
• dlužníci = mají nedostatek finančních prostředků a naopak chtějí minimální náklady (úroky, dividendy) a maximální období půjčky.

Majitelé úspor poskytují přebytky přímo nebo zprostředkovaně. Zprostředkovatelé (banky, finanční instituce) mají za úkol vytvořit dobré podmínky pro obě strany. Provádějí:

• agregaci úspor = shromažďují větší počet úspor drobných vkladatelů a tím pokryjí i vyšší požadavky jednotlivých uchazečů o úvěr.
• transformaci rizika = přenáší ho na sebe, je schopen zvládnout ho lépe než jednotliví věřitelé.
• transformaci splatnosti = přijímá vklady na určitou dobu a přeměňuje je v půjčky se zcela jinou dobou splatnosti.

Finanční trh se člení podle předmětu obchodu na:

1. peněžní trh

1.1. diskontní trh – nástrojem finančního přesunu je směnka, šek,

1.2. trh depozitních certifikátů

2. kapitálový trh

2.1. trh obligací – ty jsou státní, komunální, obligace společností

2.2. trh akcií

2.3. trh hypoték – předmětem jsou zástavní hypotekární listy

3. devizový trh

4. trh drahých kovů

Peněžní trh

Na rozdíl od ostatních typů není tento trh situován na určité místo, ale je to síť bankovních ústavů, makléřů, kupců, prodejců a různých zprostředkovatelů. Z hlediska objemu operací zaujímá nejvýznamnější místo mezibankovní trh (trh mezi bankami – i ČNB a ostatními bankami – dochází k dennímu přesouvání likvidních prostředků, za účelem dosažení potřebné likvidity a dostatečné výše zásob hotových peněz na jedné straně a snížení celkové likvidity a využití přebytečných zásob peněz na straně druhé.)

Peněžní trh zabezpečuje obchod s aktivy, která se v peněžní podobě uvolnila na dobu kratší než 1 rok. Je to trh krátkodobých peněz a úvěrů. Je charakterizován:

• nízkým rizikem
• nízkým úrokem
• vysokou likviditou

Funkce peněžního trhu:

1. Umožňuje přerozdělení (redistribuci) dočasně volného krátkodobého kapitálu. Tento mechanismus je vysoce efektivní a není možno jej ničím nahradit.
2. Umožňuje centrální bance pružně regulovat množství peněz v ekonomice.
3. Určuje cenu krátkodobého kapitálu. (Cena – peněžní vyjádření směnné hodnoty zboží).
4. Určuje krátkodobou úrokovou míru.
5. Představuje efektivní nástroj regulace aktivity státu.
6. Umožňuje emitentům cenných papírů získání dostatečného množství kapitálu.

Peněžní trh se uskutečňuje prostřednictvím dvou základních nástrojů:

1. Krátkodobými úvěry

1.1. obchodní úvěry (mezi obchodními partnery)

1.2. finančními úvěry (od banky) – a to jsou: eskontní, avalový, akceptační, negociační, faktoringový, lombardní, ramboursní, kontokorentní, dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso, provozní leasing.

2. Krátkodobými cennými papíry

2.1. směnka

2.2. šek

2.3. krátkodobé státní cenné papíry

2.3.1. krátkodobé vládní obligace

2.3.2. krátkodobé cenné papíry místních orgánů státní moci a správy (obce, města).

2.3.3. pokladniční poukázky vlády – emituje je vláda za účelem pokrytí rozpočtového schodku, tento cenný papír se považuje za velmi kvalitní (nulové riziko – emitent ČNB) a vysoce likvidní (3–6 měsíců)

2.4. krátkodobé podnikatelské cenné papíry

2.4.1. obligace bankovní (depozitní certifikát je cenný papír banky, úrok je většinou vyplácen deklusivně – věřitel zaplatí nižší částku než je nominální hodnota a v den splatnosti banka vyplatí nominální hodnotu.

2.4.2. obligace obchodních a průmyslových firem (Komerční cenný papír – dobře obchodovatelné jsou komerční cenné papíry velkých společností, které jsou známé a není pochyb o splnění jejich závazků. Může je na trhu umisťovat sám emitent, nebo s nimi obchoduje pověřená banka).

2.5. kontrakty – jedná se o specifické cenné papíry, jejichž základním rysem je zprostředkování termínových obchodů. Vedle tzv. promptních (okamžitě provedených) obchodů existují obchody, k jejichž uskutečnění dojde v předem určeném budoucím termínu – tzv. obchody termínové.

2.5.1. -forwards – cenné papíry, představující slib a povinnost prodat nebo koupit jisté množství zboží, měny, cenných papírů nebo deviz v určeném budoucím termínu za předem stanovenou cenu. Hlavním motivem investic do forwards je ochrana proti výkyvům v cenách.

2.5.2. futures – stejné, ale s futures můžeme dále obchodovat – prodávat i kupovat.

2.5.3. opce – velice podobné futures, ale představují pouze slib, ne povinnost prodat či koupit určité zboží, měny, devizy.

Kapitálový trh

Kapitálový trh v sobě zahrnuje přelévání peněžních prostředků s časovým obdobím od roku výše. Fin. prostředky většinou směřují do investičních akcí.

Transakce prováděné na tomto trhu se zabývají prodejem a koupí střednědobého (do 7 let) a dlouhodobého finančního kapitálu. Předmětem obchodu jsou především:

• majetkové cenné papíry – akcie, kurzový list, podílový list
• úvěrové cenné papíry – obligace, vkladní list, pokladniční poukázka…
• dlouhodobé úvěry – finanční leasing, na dlužní úpis, hypotekární…

Primární trh je místo, které emitentům cenných papírů umožňuje najít pro vydávané cenné papíry první majitele. Zde se papíry neprodávají ani nekupují, ale vydávají. Podle zákona vzniká cenný papír až okamžikem svého vydání, tj. okamžikem, kdy má svého majitele, není cenným papírem, byť by měl jinak všechny náležitosti cenného papíru.

Sekundární trh je trh mezi vlastníky cenných papírů, uskutečňuje se na burze cenných papírů.

Instituce trhu s cennými papíry = nejdůležitější druhy subjektů, které na tomto trhu vystupují.

Kupující je osoba, (FO i PO) která vstupuje na trh proto, že se chce stát majitelem cenných papírů. Prodávající je osoba, která je majitelem cenného papíru a hledá na trhu toho, kdo by je koupil. Trh s cennými papíry je organizován proto, aby kupujícího co nejsnadněji, nejrychleji a nejlevněji našel svého prodávajícího a naopak.

Emitent vydává cenné papíry.

Kupující a prodávající mohou na trh vstupovat přímo nebo prostřednictvím obchodníka s cennými papíry, který má povolení (licenci) pro podnikání v oboru cenných papírů, většinou zaměstnává makléře (to jsou účastníci trhu s cennými papíry, kteří mají přístup na burzu. Naopak broker = dohodce, který se zabývá zprostředkováním obchodů cizím jménem a na cizí účet, má obrovský majetek, nepotřebuje makléře, sám obchoduje.)

Organizátor trhu umožňuje na určitém místě obchod s cennými papíry a dohlíží na dodržování zákonů. Existuje trh burzovní, organizovaný burzou, a mimoburzovním trhem je trh RM-S.

Podle podoby se cenné papíry rozlišují na cenné papíry:

• listinné = v podobě listiny (certifikátu), na které je napsáno, o jaký cenný papír se jedná, kdo jej vydal a jaká práva má majitel tohoto cenného papíru.
• zaknihované = fyzicky neexistují. Jejich existence je dána zápisem v evidenci střediska cenných papírů – to je instituce, jejímž zakladatelem je ministerstvo financí. Zápis se provádí na účtu majitele cenného papíru. Středisko cenných papírů doručuje všem majitelům cenných papírů výpisy z jejich účtu, kde uvádí, které zaknihované cenné papíry a v jakém počtu pro majitele eviduje. Majitelem cenného papíru je pouze ten, kdo je jako majitel evidován ve středisku cenných papírů.

Burzovní trh

1. hlavní – obchoduje s kótovanými akciemi a cennými papíry ( jsou nejkvalitnější CP na burze a obchoduje se s nimi na oficiálním trhu. Podmínky KÓTACE jsou stanoveny přesně výborem pro kótaci. Žádost o kótaci podává emitent nebo jím pověřený člen burzy na základě plné moci ).
2. vedlejší – s nekótovanými akciemi ( Všechny ostatní CP, s nimiž se obchoduje na vedlejším trhu. Podmínky pro registraci CP k obchodování na trhu nekótovaných CP obsahují burzovní pravidla ).

Mimoburzovní trh – RM systém – obchodování s cennými papíry mimo burzu

Obchod s CP na peněžním a kapitálovém trhu probíhá na primárním a sekundárním trhu.

Primární trh je ta část trhu CP, kde se prodávají CP právě vystavené (emitované) svým prvním majitelům

Sekundární trh je ta část trhu, kde majitelé CP je prodávají dále. Je zde obchodováno se všemi cenným papíry, které byly koupeny na primárním trhu.

Sekundární trh tudíž umožňuje investoru předem, že dluhopis může později prodat jinému zájemci.

Burza cenných papírů

trh s CP,který je soustředěn ve stanovenou dobu na určitém místě. K burzovnímu obchodu jsou připuštěny cenné papíry vymezené kvality a obchodovat na burze za poplatek.

Na burze se nachází:

1. hlavní trh – na cenný papír planí nejpřísnější požadavky jako např. vysoký stupeň obchodovatelnosti, neomezená převoditelnost…
2. vedlejší trh – požadavky na CP jsou již méně přísné, nemusí splňovat všechny podmínky jako na hlavním trhu, převážně CP nových či středních podniků.
3. volný trh – lze obchodovat s ostatními CP v menších množstvích a s CP méně známých eminentů.

Na burze obchodují:

1. investoři – individuální – jako jsou jednotlivé osoby nebo jednotlivé firmy
   • institucionální – jako jsou banky a společnosti…
2. emitenti CP – investoři využívají zprostředkovatele – makléře

Dále na burze mohou obchodovat firmy, které mají k tomu oprávnění a jsou to:

• makléři
• brokeři – obchod s CP uskutečňují pro někoho jiného za peněžní poplatek
• dealeři – obchodují pod svým jménem na svůj účet
• banky – obchodují pro své klienty na svůj vlastní účet

O přijetí za člena burzy se podává žádost.

Jak se na burze obchoduje:

Investor (kupující) má 2 možnosti:

1. přímo si koupit požadované CP obchodovatelné na burze od dealera, který s nimi běžně na svůj účet a riziko obchoduje a vlastní vždy nějakou zásobu
2. vyhlédnou si brokera, kterému zadá příkaz k nákupu či prodeji příslušných CP

Nákup a prodej CP na burze CP

Postup při prodeji:

1. Akcionář si vybere brokera nebo makléře, kterého navštíví a dá mu pokyn k prodeji CP. Sebou musí mít buď konkrétní CP nebo výpis ze střediska CP. S makléřem může, ale taky nemusí konzultovat ohledně prodeje.
2. Makléř sepíše pokyn k prodeji, jehož součástí je stanovení ceny, za kterou je ochoten CP prodat:

1. co nejlépe – tzn. že je ochoten prodat za cenu, která je stanovena na trhu na základě nabídky a poptávky v den prodeje
2. limitní – nejnižší cena, za kterou je ochoten CP prodat. Pokud cena CP poklesne pod limitní cenu, obchod se nerealizuje

Právní uspořádaní burzy CP

1. Valná hromada akcionářů – nejvyšší orgán
2. Burzovní komora – statutání orgán
3. Dozorčí rada – kontrolní orgán
4. Stálé a dočasné burzovní výbory – stanovuje je burzovní komora
5. Aparát burzy- zabezpečuje chod a funkci burzy

Dále vně burzy stojí:

• burzovní rozhodní soud
• burzovní registr CP
• garanční fond burzy

Technické vybavení je založeno na plně automatizovaném systému.

Burzovní předpisy:

1. stanovy a. s.
2. burzovní řád . členění burzy
3. burzovní pravidla – určují způsob obchodování
4. řád burzovního rozhodčího soudu – určuje postup při řešení burzovních sporů

ad a)b)c)d) – musí je schválit valná hromada

5. podmínky přijetí CP
6. podmínky pro registraci na trhu kótovaných CP
7. sazebník
8. jednací řád burzovní komory
9. pravidla členství na burze atd.

Burzovní obchodování

Upravují pravidla burzy, a to:

• kdo se účastní na obchodování ( makléř, obchodník nebo členové b. )
• s čím se obchoduje ( druh CP )
• definice burzovních obchodů ( na vlastní nebo cizí účet )
• doba a místo burz. obchodu
• náležitosti objednávek ( druh CP, označení, množství CP, označení člena burzy, označení emitenta + cenové podmínky + časový limit )
• způsob určení kurzu CP
• sankce při nedodržení předpisů a pravidel

Způsoby obchodování:

1. Promptní (okamžitě)
2. Opční – strany se dohodnou o koupi ( nebo prodeji ) CP za určitou cenu a obchod se může, ale také nemusí uskutečnit
3. Termínový – stejně jako opční, ale musí se uskutečnit

Ceny, za které se může obchodovat:

1. tržní cena – je to cena, za kterou se obchoduje
2. referenční cena – cena, která vzniká při velkých převisech poptávky nebo nabídky
3. cena N – cena akcií, s nimiž se neobchoduje vůbec ( ani nabídka, ani poptávka )

Kurzovní lístek

Jsou zde zveřejňovány podle zákona o burze CP výsledky burzovních seancí a hlavně kurzy CP.

Kurzovní lístek obsahuje:)- název, ISIN, kurz

Kurz je:

1. přirozený – pokud se neliší od předešlého kurzu o + – 20 %
2. vynucený – pokud se liší o více než 20 %

U dluhopisů je kurz stanoven procentem a je nutné počítat i s alikvotním úrokovým výnosem, což se rovná výše úroku od poslední výplaty. Např. kurz obligace činí 114 % a alikvotní úrokový výnos = Kč 35,–-. Tato obligace se prodává za 1140 + 35 = 1175 Kč.

Při orientaci v kurzovním lístku ( v příp. že chceme prodávat nebo nakupovat CP) vycházíme hlavně z těchto údajů:

1. ISIN – číslo cenného papíru
2. název CP
3. cena CP: a) současná cena, z které si vyvodím přibližně za jakou cenu prodat nebo nakoupit CP
   2. cena minulá ( poslední známá ) – poznám, jestli cena klesá nebo roste
4. kód – máme-li zájem prodat CP, tak je příznivé, že je převis nabídky
5. dividenda – jestli už byla vyplacena nebo ne (vyplacena – podnik dobře hospodaří )
   • v případě, že chci koupit
   • vyplácí se rozhodnutím valné hromady, když je zisk
6. při spekulaci s CP – dlouhodobě sledovat vývoj kurzu daného CP a sledovat vývoj dané

   firmy nebo podniku

Stanovení tržní ceny akcie

Při obchodu na burze se jedná o srovnání nabídky a poptávky ( zákon nabídky a poptávky ).

Obchodníci na burze mají k dispozici určité množství příkazů k nákupu a k prodeji – prostřednictvím vyvolávání a následnými změnami ceny se dosáhne rovnováhy. Jedním z nejdůležitějších úkolů burzy je zjištění tržní ceny. Burzovní kurz je pevně stanovená cena CP, udává se v % nominální hodnoty. Pomocí burzovního kurzu zjistíme kurzovní hodnotu, což je částka, kterou stojí určitý CP v určitý den.

NH ( nominální hodnota ) x kurz

KH = ——————————————

100

Na dokonale fungujícím trhu vysoká tržní cena akcie vzhledem k nominální hodnotě signalizuje důvěru investorů v perspektivu společnosti.

Držitelé akcií mají 2 možnosti. Buď výplata dividend nebo kapitálový výnos. Z provedených statistických ukazatelů vyplývá, že investoři se zajímají více o kapitálové výnosy.

S držením akcií jsou spojena 3 základní práva:

• podíl na zisku ( = výplata dividend )
• právo hlasovat na valné hromadě ( podílet se na řízení )
• podíl na likvidačním zůstatku

Základní druhy CP

1. Z hlediska osoby věřitele a způsobu převoditelnosti rozeznáváme tyto CP:

1. znějící na majitele ( doručitele ) – za vlastníka se považuje ten, kdo cenný papír předkládá
2. znějící na jméno – mohou být převáděny pouze písemným postoupením
3. znějící na řád – jsou převoditelné rubopisem ( indosamentem )

2. Z hlediska obchodovatelnosti jsou emitovány CP:

1. obchodovatelné – lze prodávat i nakupovat na sekundárním trhu
2. neobchodovatelné – nelze je prodávat nebo nakupovat na sekundárním trhu

Cenné p. kapitálového trhu

1. úvěrové CP – existuje zde úvěrový vztah, kdy dlužník k určitému dni musí splatit + úrok

• obligace
• zástavní listy
• pokladniční poukázky
• vkladní listy
• depozitní certifikáty

2. majetkové CP – nezakládají nárok na vrácení kapitálu investorovi

• akcie
• podílové listy

CP peněžního trhu

• směnky
• pokladniční směnky
• komerční a finanční papíry
• depozitní certifikáty
• splatné cenné papíry a kupóny

Devizový trh

Zabezpečuje obchod s devizovými prostředky.

V tržních ekonomikách se vedle domácí měny může obchodovat i s měnami jiných států.

Základní podmínkou obchodovatelnosti zahraniční měny na trhu je tzv. vnější směnitelnost měny, což umožňuje zahraničním subjektům s touto měnou volně disponovat. Před stupněm vnější směnitelnosti je tzv. vnitřní směnitelnost, tj. právo domácích subjektů za vlastní měnu nakupovat zahraniční měnu.

Na devizovém trhu se střetává nabídka zahraničních měn s poptávkou po nich. V místě, kde se nabídka zahraniční měny rovná poptávce po zahraniční měně – vše za domácí měnu – se vytváří tzv. tržní devizový kurz. Devizový kurz je veličina, která vlastně udává poměr mezi 2 měnami.

Mohou nastat následující případy:

1. čím více musí subjekt za zahraniční měnu v domácí měně zaplatit, tím méně si za zahraniční měny koupí. Takto se chová poptávková křivka.
2. čím více domácí měny může subjekt za zahraniční měnu získat, tím více zahraniční měny je ochoten prodat. Takto se chová nabídková křivka.

Devalvace velmi pozitivně podporuje export, revalvace má opačné účinky. Zaknihovaný CP – nedostanou akcii, ale pouze výpis o stavu.

Trh drahých kovů

zabezpečuje obchod zejména se zlatem a stříbrem