Nejstarší literární památky

vzniká jako průvodní jev civilizace přibližně před 6 000 lety.
první literární útvary se předávali ústně
první se objevily báje (mytologie)= představa o vzniku života. Příběhy jsou částečně pravdivé
nejstarší literatura je orientální (východní):

přední východ (Egypt, Mezopotámie)
střední východ (Indie)
dálný východ (Čína)

MEZOPOTÁMIE

Území mezi řekami Eufrat a Tigrid. Dnes na území Iráku. Mezopotámii osidlovali Sumerové (byl to vyspělý národ, vynalezli např. pluh, kolo,…). Také položili základy vědních oborů. Objevili první písmo (obrázkové). Od něho upustili a přestoupili ke klínovému písmu. Toto písmo převzali i jiné národy, jako Akarové, Asiřané a Babiloňané. Prameny těchto národů si předávaly navzájem. Mnoho se nedochovalo. Největší nález objeven v 19. století byla knihovna ve městě Ninive. V celku se dochovaly: Nářek nad zkázou města Uru; Epos o Gilgamešovi; Enuma eliš (= epos o stvoření světa).

EGYPT

Egyptským písmem byly hieroglyfy. Psalo se na papyrus (papírové svitky). Ty se dávaly také do hrobky, také se jim říkalo Kniha mrtvých. Tvoří se zde i zábavná literatura (povídky s fantazií). Dále vznikají náboženské a milostné knihy.

HEBREJSKÁ LITERATURA

židovská literatura
nejznámější je Starý zákon, který převzaly i křesťané

Bible

název pochází z Řecka (bible = kniha)
skládá se ze Starého a Nového zákona
Nový zákon pochází z Řecka

Starý zákon se dělí na 3 základní části:

Pět knih Mojžíšových (= Genesis, Vyhnání Adama a Evy z ráje, Babylonská věž, Bratrovražda)
Knihy prorocké (= předpovědi do budoucna)
Spisy (= žalmy-zpěvy a modlitby na Boha); kniha Daniel- prorok, který předpověděl zánik Babylonu

Nový zákon se dělí na čtyři části:

Evangelia 4– autorové jsou čtyři apoštolové (= žáci Ježíše Krista) – Marek, Matouš, Lukáš, Jan líčí osud Ježíše Krista
Skutky apoštolské- v této části je popisován vznik obcí a působení nejbližších žáků Ježíše Krista
Epištoly- Apoštolské dopisy určené křesťanským obcím. Autorem většiny dopisů je Pavel
Zjevení Janovo- předpověď posledního soudu a konce světa (apokalypsa)

INDIE

literatura měla až do Novověku náboženský charakter. Stará indická literatura byla psána jednotným jazykem (sanskrtem). Až později se vyvinuly novo-indické jazyky. V Indii působilo několik náboženských směrů:

Buddhismus- odsud pochází nejstarší indické literární památky
Hinduismus
Rámájana

ČÍNA

Byla to vyspělá země a i jejich literatura byla vyspělá. Nejstaršími literárními díly byly „Letopisy jara a podzimu“, „Kniha dokumentů“,…

V Číně působili dva náboženské směry:

Konfucius- spíše filosofický směr
Taoismus- divadelní směr

Velký rozmach Čínské literatury trvalo asi 1 tisíciletí („Zpěvy staré Číny“)

ANTICKÁ LITERATURA

souhrnný název pro literaturu starověkého Řecka a Římské říše
Řecká literatura je starší a je původní. ˇ5ímská je mladší a částečně je převzata od Řeků.

Nejstarší památky jsou mytologie- původně z Řecka, ale Římané je převzali a pozměnili jména. Řekové věřili ve více bohů, kteří sídlili na hoře Olymp (Zeus- vládce hromů a blesků; Římané mu říkali Jupiter; Héra- vyznačovala se žárlivostí, římsky Juno; Poseidon- vládce moří, Neptun; Afrodita- bohyně lásky a krásy, Venuše; Pallas Athéna- bohyně moudrosti a ochránkyně, Minerva; Hefaistos- podzemní kovář bohů, vulkanická činnost a zemětřesení, Vulkán; Arés- bůh války, Mars;…).

Řecká literatura se vyvíjí ve čtyřech obdobích:

období archaické- od vzniku řeckého písma až do Peloponézských válek. Poezie= epická pak lyrická
období atické- od Peloponézských válek do smrti Alexandra Velikého. Centrem kultury a vzdělanosti byly Athény. Především dramata
období helénistické- od smrti Alexandra Velikého až do sjednocení Řecka. Autory nejsou pouze Řekové, ale také obyvatelé dobytých území. Centrem kultury a vzdělanosti byla Alexandrie (Severní Afrika)
období římské- do úplného úpadku. Římská literatura se rozvíjí a zpětně ovlivňuje řeckou

Archaické období

vznik písma (Řekové převzali písmo fénické, které upravili a doplnili)
rozvoj poezie (epické i lyrické)

Nejstarší eposy= „Ilias“; „Odyssea“

epos= rozsáhlá výpravná epická skladba. Obvykle na mytologické nebo historické náměty.

Rektospektiva – spor Héry, Athény a Pallas Athény, kdo je nejkrásnější. Pozvaly prince Parise, který měl dát zlaté jablko té nejkrásnější. Zvolil Afroditu, která mu slíbila Helenu (nejkrásnější dívka starověku). Helena ale byla vdaná za Menelaose. Menealos se rozhněval a vyhlásil válku. Trojská válka trvala 10 let. Hlavní hrdina Achilles (nejlepší Řecký bojovník) se nepohodl s vůdcem Aganemnónem a odmítl bojovat. Patrokles se převlékl do Achillovy zbroje a byl zabit. Achilles šel tedy bojovat, aby pomstil přítele Patroklese a všechny pobil, ale šíp ho pak zasáhl do paty a zemřel. Do boje pak přišel Odysseus. Vytvořili dřevěného koně, kde byli vojáci schováni a darovali ho Trójanům. Trójané ho přijali a z koně vyskákali vojáci a Tróju dobyli a srovnali se zemí.

Ilias- epos o Trojské válce. Epos líčí konec války.

Odyssea- líčí Odysseův návrat z Trójské války domů. Odysseův návrat trval také 10 let. Protože někteří bohové se za tu lest na něj rozhněvali a po cestě mu dávali nástrahy a pasti.

Hésiodos- první doložený historický autor. Napsal dva známé eposy:

„Zrození bohů“=příchod bohů na svět a boje o moc

„Práce a dni“= není mytologický epos. Autor hovoří o svém životě a o sobě.

Lyrická poezie: nepřednášela se, ale zpívala. Buď zpíval sólista (= zpíval o lásce, víně nebo politice), nebo sbor (= zpívaly se vojenské písně a oslavné písně)

Próza:

nejznámější autor byl Ezop („Ezopovy bajky“)- kombinace prózy a poezie

Solón- Athénský státník a tvůrce ústavy. Tvořil básně

Hérakleitos z Efezu- filosof. Autor prvního známého filozofického spisu „O přírodě“

Atické období

rozvoj divadla

Hrálo se v Amfiteátru (stavba bez střechy)- kruhový nebo polokruhový. Byla tam dobrá akustika. V divadle hráli pouze muži a sbor komentoval děj.

Antičtí hrdinové neměli svobodnou vůli. Bohové je určovali nebo řídili věštbou.

Žánry:

tragédie- mytologické náměty (špatně končí; většinou smrtí hrdiny)
komedie- mytologické i historické náměty. Měly kritický charakter
satyrské drama- krátká a humorná hra pro pobavení

Autoři:

Aischylos- zakladatel antické tragédie. Vytvořil přes 80 děl, ale dochovalo se jich pouze 7. Jedna je historická („Peršané“). Nejslavnější dílo „Oresteia“- trilogie; Orestés- hlavní hrdina; syn krále Agamnenóna. Agamnenón šel do Trojské války a jeho žena si našla milence, který se prohlásil za krále. Po návratu Agamnenóna nechal královnu a jeho milence zavraždit.

„Upoutaný Prométheus“- polobůh, který se rozhodl žít s lidmi

Sofoklés- dochovalo se 7 tragédií a jedno satyrské drama „Oidipus vladař“ a „Oidipus na Koloně“- tyto příběhy na sebe navazují. Oidipus pochází z města Théby a jeho otec byl král Théb. Věštkyně věštila, že Oidipus zavraždí svého otce. Oidipa nechal král pohodit do hor. V horách ho našel pastevec a odvedl svému králi. Když Oidipus vyrost, tak šel hledat své rodiče. Když šel Oidipus po cestě, tak náhodně zabil otce a oženil se se svou matkou (aniž by to věděl). Měli spolu 4 děti. V Thébách vypukl mor a věštkyně řekla, že bude trvat tak dlouho, dokud nebude smrt Laose pomstěna. Oidipus zjistil pravdu a oslepil se a odešel do vyhnanství.

Euripídés- psal divadelní hry a maloval. Napsal asi 90 her. Dochovalo se 17 tragédií a 1 satyrské drama. Zaměřoval se na ženské hrdinky.

„Ifigenie v Aulitě“ a „Ifigenie v Tauritě“ – tyto díla na sebe navazují. Ifigenie byla dcera krále Agamemnóna. Během Trójské války měli Ifigenii obětovat, ale nezabili ji a odnesli do Taurity do chrámu Artemis, kde se stala kněžkou.

„Médea“- dcera Kolchydského krále se zamilovala do Iasona. Pomohla mu získat zlaté rouno a ona s ním do Řecka uprchla. Iason se toužil stát králem a prosil Médeu o pomoc svými kouzly, ale Médea takovou moc neměla. Iason jí opustil a zasnoubil se s královskou dcerou. Médea, ale ze žárlivosti zabila její nastávající a své dva syny.

Aristofanés- autor komedií. Dochovalo se jich 11 a některé se stále hrají. Nejznámější komedií je „Lysi ztráta“