Světový realismus a naturalismus

Ve 2.pol.19.stol. svět prožíval rozmach přírodních a technických věd (vzniká např. Darwinova evoluční teorie, Pasteurovy objevy – ovlivnily vývoj medicíny, dochází k rozvoji železnic a vzestupu průmyslu). Toto všechno naplnilo lidstvo důvěrou v rozum a smyslové poznání a ve spolehlivost exaktních věd. Metody přírodovědeckého bádání převzaly i vědy společenské, vzniká positivismus, tj. filozofie dokazující, že jen to je skutečné, co lze dokázat smysly a zkušeností. Z positivismu vychází i sociologie.

Podle zásad exaktních věd začali spisovatelé studovat i lidské nitro. Z těchto filozofických vědeckých podnětů čerpal i realismus (z latin. realis = věcný, skutečný), který v lit. 19.st. převládl.

Realismus žádal přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka. Jednotlivce chápe především jako člena spol., zajímá jej především současnost a v dějinných procesech to, co je obecně platné a obecně lidské. Realistický umělec pojímá látku objektivně, ale svůj názor vyslovuje výběrem faktů, tématů, postav a jejich charakterizaci. Místo individuální odlišnosti si u člověka všímá toho, co je typické, co je společné jistému druhu lidí a zachycuje ho ve vývoji v určitém životním prostředí.

Analita skutečnosti vede často ke kritice společenských nedostatků a proto je realismus ve 2.pol.19.st. nazýván realismem kritickým. Realismus se uplatnil především v próze a dramatu. Z žánrů dosáhl největšího rozkvětu román, umožňující nejlépe zobrazení doby v její celistvosti. Ze snahy o přístupnost uměleckého díla plynula i snaha jo přehlednou kompozici a věcný jazyk s pronikáním prvků hovorových a nářečných.

Krajním směrem realismu byl naturalismus. Jeho východiskem bylo přesvědčení, že základem všeho dění je pouze hmota a člověk je trpným produktem dědičnosti, pudů a prostředí. Naturalistický román má být přírodopisným výkladem lidského života, jeho sociologickou studií.

ANGLIE

poč. realismu v Anglii spadají do 18.st., kdy se objevují první autoři vědomě směřující k realismu.

Daniel Defoe – autor díla Robinson Crusoe, který byl napsán jako autobiografické vyprávění námořníka Alexandra Selkirka.

Jonathan Swift – satirik, v díle užíval často nadsázky, nejznámější prácí jsou Gulliverovy cesty. Vystupují v ní obři a trpaslíci, ale vztahy mezi nimi jsou chápány zcela realisticky.

rozkvět kritického realismu v Anglii nastává asi v 1.pol.19.st. Nejvýraznější postavou realismu v Anglii byl…

Charles Dickens

(1812 – 1870)

prožil málo radostné dětství, jako syn zadluženého úředníka už jako dítě si musel vydělávat na obživu. Ve svém díle se často zabývá příběhy nešťastných dětí bez domova, s láskou sleduje jejich osudy a příběhy koncipuje na základě vlastních zkušeností (Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka, Kronika Pickwickova klubu)
Kronika Pickwickova klubu – tento román je idylickým obrázkem staré Anglie, plné úsměvů, zeleně parků a luk a ptačího zpěvu. Velmi brzy se ukáže, že toto není celá Anglie, neboť když se pan Pickwick dostane shodou okolností do vězení, celý obraz náhle šedne. Vše však končí k obecné spokojenosti.

FRANCIE

kritický realismus se rozvíjí v těsné blízkosti s romantismem

Honoré de Balzac

(1799 – 1850) vystudoval práva, především se však snažil stát se spisovatelem. Deset let usiloval proniknout jako autor dobrodružných románů, avšak bezvýsledně. Svůj neúspěch přičítal i soudobé nakladatelské praxi, a proto se stal vlastním nakladatelem a tiskařem. Neuspěl však ani zde a jen se pro celý život zadlužil a odsoudil se k vysilující a horečné práci. K proměně v jeho lit. činnosti došlo až když vydal historický román Šuani, obraz z doby Velké francouzské revoluce – část velkolepého cyklu Lidská komedie – zachytil mravy doby, ve které o všech lidských hodnotách počaly rozhodovat peníze. Jádro tvoří tři romány: Otec Goriot – příběh otce, který dal veškerý majetek svým dcerám a byl jimi potom opuštěn, Ztracené iluze – paralelní historie venkovského básníka a vynálezce v Paříži, a Lesk a bída kurtizán – dobrodružné líčení vztahů nejvyšších společenských špiček se zločineckým podsvětím.

Gustave Flaubert

realisticou linii jeho tvorby představuje román Paní Bovaryová – psychologický hluboce pojatý příběh mladé ženy, která kolem sebenachází jen plochost, šeď a ubohost (končí sebevraždou); román Citová výchova – příběh deziluze a životního zklamání muže

Guy de Maupassant

romanopisec a geniálně stručný a úsporný povídkář

Émile Zola

autor cyklu Rougon-Macquartové: biologická a společenská historie jedné rodiny za druhého císařství; romány Zabiják (alkohol ničí rodiny); Germinal (boj za zlepšení živ. prostředí)

RUSKO

2.pol.19.st.; rozvíjel se v těsné blízkosti romantismu.

Nikolaj Vasiljevič Gogol

romantická tvorba (Taras Bulba); realistická tvorba (Revizor – satirická komediekritizuje ruské úřednictvo, Mrtvé duše – román je svědectvím o nevolnickém a statkářském Rusku)

Lev Nikolajevič Tolstoj

pocházel ze šlechtické rodiny, prožil celý život v Rusku na svém statku v Jasné Poljaně a v moskevském domě. V západní Evropě byl pouze na dvou nedlouhých studijních pobytech.

Dílo: počátky tvorby Dětství-Chlapectví-Jinošství, Sevastopolské povídky: vznikly na základě vlastních osobních zkušeností z Krymské války; historický román Volna a mír: líčí vzepjetí národních sil, podmíněné ohrožením existence ruského národa za napoleonských válek na počátku 19.st. Hlavními postavami tohoto románu jsou Pierre Bezuchov, Andrej Bolkonský a Nataša Rostonová; psychologický román Anna Kareninová: námětem je petrohradská a moskevská šlechtická společnost. Je však nesmírně hlubokou analýzou citových duševních stavů člověka. Ukazuje zničující a povznášející moc lásky; další romány: např. Vláda tmy, Živá mrtvola ad.

Anton Pavlovič Čechov

zakladatel lyrického psychologického dramatu, byl spíše symbolistou. Proslavil se dramaty (Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad)

Dalšími představiteli byli Ivan Sergejevič Turgeněv autor souboru povídek Lovcovy zápisky a několika románů např. Rudin, Otcové a děti aj., Fjodor Michailovič Dostojevskij (Zločin a trest, Idiot, Bratři Karamazovi aj.) a Ivan Alexandrovič Gousajov, který se proslavil svým románem Oblomov.

NORSKO

Henrik Ibsen

(1828 – 1906)

tvorba tohoto norského dramatika a básníka měla světový ohlas. V romantické básni Perr Gint ukazuje na rozpory v norské národní povaze. V dalších dramatech např. (Nora, Nepřítel lidu, Stavitel Solnes aj.) kritizuje měšťanskou morálku tehdejší společnosti. Dodnes se hraje jeho hra s historickým námětem (Nápadnci trůnu).