Speciální pedagogika - obecně

Speciální pedagogika vznikla ve 2.pol. 20.st.
Zabývá se výchovou, vzděláváním a integrací handicapovaných.
Mezi obory speciální pedagogiky patří psychopedie, etopedie, somatopedie, logopedie, surdopedie, oftalmopedie, specifické poruchy učení a kombinované poruchy.

Psychopedie – je speciálně pedagogickou disciplínou, která se zabývá výchovou, vzděláváním a integrací osob s mentálním handicapem.
– spolupracuje s obecnou pedagogikou, biologií, psychologií, neurologií, pediatrií, sociologií a filozofií.
– všechny handicapy z oblasti psychopedie jsou spojeny s nižším stupněm inteligence.
– do psychopedie můžeme zařadit handicapy jako mentální retardace, autismus, Downův syndrom

Etopedie – je speciálně pedagogická disciplína, která se zabývá výchovou, vzděláváním a integrací obtížně vychovatelných jedinců. Zabývá se také problematikou závislostí, odchylek a úchylek.
– původně byla součástí psychopedie, ale v roce 1969 byla vytvořena jako samostatný obor.
– využívá poznatků z obecné pedagogiky, vývojové psychologie, pedagogické psychologie,
sociální psychologie, lékařské vědy, neurologie

Somatopedie – je speciálně pedagogická disciplína zabývající se výchovou, vzděláváním a integrací osob s tělesnými a zdravotními handicapy.
– z lat. Soma = tělo
– Tělesné handicapy – jde o úplné nebo částečné omezení pohybu člověka, špatné držení těla apod. jde o poruchy jako je např. skolióza, lordóza, kyfóza, deformace, amputace nebo malformace.
– Zdravotní handicapy – jde o chronické (dlouhodobé) nemoci, které se dají léčit, ale ne zcela vyléčit. Jedná se např. o astma, exem, alergie, cukrovku, lupénku, …

Logopedie – je speciálně pedagogická disciplína, která se zabývá výchovou, vzděláváním a integrací osob s poruchami řeči a komunikace

Surdopedie – je speciálně pedagogická disciplína zabývající se výchovou, vzděláváním a integrací osob s poruchami sluchu
– dříve byla součástí logopedie, ale 1983 se osamostatnila. Dříve se osobám spadajících do této kategorie říkalo hluchoněmí. To ale nebylo správné pojmenování, protože ne každý neslyšící byl němý.
– zakladatelem toto oboru je dr. Miloš Sovák

Optopedie – je speciálně pedagogická disciplína zabývající se výchovou, vzděláváním a integrací osob s poruchami zraku.
– Z lat. Optos = zrak
– Cílem ortopedie je začlenit handicapované do běžné společnosti s využitím kompenzačních
pomůcek.
– Dříve se tento obor nazýval tyflopedie (tyflos = slepý), což ale není správné pojmenování,
protože ne všichni jedinci jsou slepí.
Optopedie prošla složitým vývojem. Nejprve se zaměřovala na slepé jedince, které spíše izolovala od společnosti.
Při diagnostice očního handicapu se zjišťuje míra poškození zrakové funkce.

Specifické poruchy učení – speciálně pedagogická disciplína zabývající se výchovou, vzděláváním a integrací osob s poruchami učení

Kombinované poruchy – tento obor se zabývá se výchovou, vzděláváním a integrací osob se dvěma a více handicapy

Mezi základní pojmy speciální pedagogiky patří:
handicap – znevýhodnění v oblasti fyzické, psychické a sociální
handicapovaný – znevýhodněný člověk
defekt – porucha
efektivita – projev poruchy, např. problémy vozíčkáře u bezbariérového domu

Vývoj speciální pedagogiky:
Speciální pedagogika prošla složitým vývojem stejně tak jako vztah k handicapovaným. Handicapovaní byli dříve označováni jako idioti, bobečci, debilové apod. a bylo k nim přistupováno jako k odlišným.
Jako zvláštní obor vznikla speciální pedagogika ve 2.pol. 20.st. během let se ale měnil i její název:
1911 – léčebná pedagogika
1917 – nápravná pedagogika
1925 – pedopatologie
1957 – speciální pedagogika

Vztah k ostatním vědám:
Speciální pedagogika musí spolupracovat s dalšími vědními obory, jakými je např.
biologie – odpovídá na otázky týkající se zdraví člověka
psychologie – pomáhá řešit psychické problémy člověka
etika – řeší otázku postoje běžné společnosti k handicapovanému
pedagogika – pomáhá řešit otázky výchovy a vzdělávání

Cíl:
Cílem speciální pedagogiky je umožnit handicapovanému kvalitní život a začlenit ho do společnosti.

Integrace handicapovaných:
Je všestranný proces začlenění handicapovaného do společnosti. Tato integrace se týká otázek jako je samostatné bydlení, založení rodiny, získání přátelských a milostných vztahů, získání zaměstnání apod.
Integraci členíme do několika stupňů:
Inferiorita (vytěsnění) – handicapovaný byl běžnou společností odstrčen na okraj společnosti. Druzí se o něj nestarali. Objevovaly se i vraždy.
Utilita (využití) – handicapovaný je vnímán jako pracovní nástroj. Má za úkol dělat lehčí práce.
Adaptace (přizpůsobení) – handicapovaný se přizpůsobuje běžné společnosti
Inkluze (včlenění) – zdraví jedinec se přizpůsobuje handicapovanému

Vývoj vztahu k tělesně handicapovaným
1. Represivní – pravěk, starověk
Tělesně handicapovaní byly hned po narození odsunuti na okraj společnosti. Byly ponecháni v lese nebo svrháváni ze skal např. Sparta.
V římské říši bylo zase dítě, které otec odmítl kladeno k mléčnému sloupu, odkud si jej mohl kdokoliv vzít, vychovat jej a pak z něj udělat otroka.
Inferiorita

2. Charitativní období – středověk
Handicapovaní byly ponecháváni svému osudu. Společnost je nechala vydělávat si sama na sebe, Při výskytu morových epidemií či při honech na čarodějnice byly handicapovaní vyháněni nebo zabíjeni. Handicap považován za boží trest.

3. Humanitní období – raný novověk
Pod vlivem humanismu začaly vznikat první léčebné zaopatřovací ústavy, ve kterých se handicapovaní učili pracovat a byly začleňováni do společnosti.
Utilita – pracovní využití; počátky adaptace

4. Rehabilitační období – 19.st. – 1.pol. 20.st.
Lidé se snaží handicapovaným pomáhat. Vznikají léčebné ústavy a je uznávána filantropie=dobročinnost.

5. integrační období – 2.pol. 20.st. – dnes
Cílem je integrovat handicapované do běžné společnosti. Mizí předsudky bariéry. Handicapovaný je integrován a je mu umožněn plnohodnotný život.

Prostředky socializace:
resocializace – znovuzačlenění do společnosti. Handicapovaný nesmí být izolován od běžné
společnosti. Snahou je poskytnout mu, co nejvyšší možné vzdělání, navázání přátelských a milostných vztahů apod. k tomuto účelu slouží např. chráněné dílny
reedukace – znovuvzdělávání, které má handicapovanému poskytnout co nejvyšší možné vzdělávání. Podle schopností může jedinec navštěvovat běžnou nebo speciální školu.

terapie a rehabilitace – terapie slouží k získání psychické a sociální stability. Může být ale také zdravotního rázu.
Můžeme ji rozdělit na: prováděnou klientem – umělecká, pracovní prováděnou zvířetem – kanisterapie za pomoci stroje – elektroterapie
kompenzační pomůcky – mají za úkol nahradit chybějící smysly a zmírnit znevýhodnění člověka