Smyslové ústrojí

  • s.ú. poskytují nervové soustavě informace o vnitřním a vnějším prostředí.
  • čidla (analyzátory) zachycují z prostředí podněty – mechanické, chemické, tepelné, elektromagnetické.

3 části čidla:

  • receptory (b. s vysokou citlivostí): exteroreceptory , interoreceptory, propioreceptory( podněty ze svalů)
  • dostředivá nervová dráha ( spojuje receptor s mozkem )
  • korová část ( prováděn rozbor

ZRAK

  • orgán zraku- oko, uloženo v očnici v tukové tkáni ( 3 vrstvy- povrchová, střední cévnatá, vnitřní)

Bělima – tuhá, bílá vazivová blána (0,3 – 1 mm) , zde se upínají okohybné svaly , vzadu prostupuje zrakový nerv, vpředu přechází v průhlednou rohovku

Cévnatka – červenohnědá , vystýlá zadní 2/3 koule, směrem dopředu vybíhá v řasnaté těleso (s četnými výběžky na nichž je tenkými vlákny zavěšena čočka) Duhovka – před řasnatým tělesem, uprostřed je zřítelnice

Zřítelnice – kruhovitý otvor, paprsčitě a kruhovitě hladké svaly v duhovce způsobují rozšiřování zornice

Čočka – asi 4 mm silná, dvojvypuklá, tahem vlákének řas. tělesa se buď zplošťuje nebo vyklenuje

Sítnice – vystýlá vnitřní povrch cévnatky, 0,2– 0,4 silná, tvořena 4mi vrstvami buněk

  • optickou soustavu oka tvoří: rohovka, komorová voda, čočka a sklivec. Na rozhraní těchto světlolomných prostředí se světelný paprsek láme, takže na sítnici se promítá ostrý, zmenšený a obrácený obraz pozorovaného předmětu.
  • poruchy lomivosti (refrakční vady) : krátkozrakost, dalekozrakost
  • barevné vidění umožňují čípky na žluté skvrně, na sítnici
  • poruchy barevného vidění- barvoslepost
  • vidění ze šera umožňují tyčinky umístěné na okraji sítnice

Přídatné orgány oka

  • víčka,, spojivka, slzní ústrojí a okohybné svaly . Víčka chrání oko zepředu, jejich vnitřní stranu pokrývá spojivka,která ohybem přechází na oční kouli a kryje zpředu bělimu až po okraj rohovky. Štěrbinový prostor, který vzniká mezi spojivkou víček a spojivkou oční koule se nazývá spojivkový vak .
  • slzní žláza – ulož. v dutině očnicové nad oční koulí na její zevní straně. Její sekret- slzy, chrání před vysoušením .
  • pohyby oční koule zajišťuje 6 příčně pruhovaných očních svalů. Poruchou některého z nich vzniká šilhání

SLUCH

  • umožňuje rozlišování zvuků, které vznikají kmitáním pevných těles. Kmitání zdroje je přenášeno vlněním prostředí ke sluchovému ústrojí
  • člověk rozlišuje zvuky v rozsahu 16 až 20000 Hz
  • ucho se člení anatomicky a f-čně na 3 části: u.zevní, střední a vnitřní

zevní ucho

  • skládá se z boltce a zevního zvukovodu. Zachycuje a vede zvuk..
  • proti střednímu uchycuje zvukovod uzavřen bubínkem(0,1mm pružná blána, zvukem se rozkmitá)

střední ucho

  • dutina ve spánkové kosti spojena s Eustachovou trubicí s nosohltanem. Vystlána tenkou sliznicí, která pokrývá a tři kůstky: kladívko, kovadlinku a třmínek. Kladívko je přirostlé k bubínku, kloubně spojen s kovadlinkou a ta je spojena s třmínkem jenž je zasazen do kosti skalní.
  • kůstky tvoří systém pák, který pohyby bubínku takto koncentruje na malou plochu a dosahuje až třicetinásobné zvětšení síly kmitu

vnitřní ucho

  • uloženo v dutinách skalní kosti, které se souborně označují jako kostěný labyrint, skládající se ze tří polokruhovitých kanálků, z předsíně a hlemýždě. Do předsíňové části vedou ze středoušní dutiny dvě okénka: oválné, do něhož je vsazen třmínek, a kulaté, uzavřené tenkou vazivovou blánou. Dutiny kost. labyrintu jsou vyplněny tekutinou, v níž se vznáší vlastní smyslový orgán – blanitý labyrint, tvořený dvěma váčky, vejčitým a kulatým, na který se napojuje hlemýžď. Bl. lab. je vyplněn tekutinou.
  • hlemýžď je blanitá, vazivová, slepě končící trubička, tvořící 2,5 závitu. Obsahuje vlastní sluchový ústroj- Cortiho orgán. Na průřezu je hlemýžď trojboký: spodní stěnu tvoří vlákna spodinové blanky, na níž spočívají šikmo o sebe opřené Cortiho sloupce, obsahující mezi vysokými buňkami buňky, které jsou opatřeny tuhými výběžky (osinkové buňky), k nimž se větví sluchový nerv.

Vnímání zvuku

  • kmity z bubínku se přenesou sluchovými kůstkami na oválné okénko a jím na perilymfu (tekutinu v kost. lab.). Chvění perilymfy působí zespodu na vlákna spodinové blanky, která se rozkmitá. Osinkové b. narážejí na krycí membránu a tím se podráždí. Hlubší tóny rozechvívají spodinová vlákna ve vrcholových závitech, vysoké tóny spodinová vlákna v počát. závitech.

ÚSTROJÍ ROVNOVÁŽNÉ

  • je součástí vnitřního ucha
  • podle f-ce se dělí na čidlo statické (pro vnímání polohy) a kinetické (pohybu)

Statické čidlo

  • má receptoryv kulatém a vejčitém váčku blan. labyrintu
  • v těchto blanitých útvarech jsou malá políčka s vysokými epitelovými b-kami, zak. jemnými vlásky, kt. jsou zanořeny do vrstvičky hlen. hmoty, v níž jsou drobné krystalky vápenatých solí. Při změně polohy hlavy se krystalky vychylují a dráždí vláskové b-ky

Kinetické čidlo

  • má receptory uloženyv ampulách polokruhových chodeb. V každé ampule je vyvýšenina s vysokými b-kami, s dlouhými vlásky. Ty jsou drážděny pohybem endolymfy (tekutiny blanitého lab.) při změně polohy hlavy.
  • vzruchy jsou přiváděny do mozkového kmene a odtud do přísl. okrsků mozk. kůry

Chemoreceptory

  • reagují na chem. podněty
  • mají vztah k nejzákl. f-cím org.- orientaci, vyhled. a příjm. potravy, regulaci dýchání

ÚSTROJÍ ČICHOVÉ

  • je drážděno pachovými látkami
  • čichové b-ky s vlásky se nach.na čichovém políčku v horní části nosní přep.
  • výběžky čich. b-něk prochází otvory v čichové kosti do lebeční dutiny a vstupují do čichového mozku, kde se přepijují

ÚSTROJÍ CHUŤOVÉ

  • je tvořeno chuťovými pohárky ve slizničním epitelu na jazyku, měkkém patře a v horní části hltanu.
  • b-ky jsou opředeny vlákny mozkových nervů
  • jsou drážděny látkami, rozpustnými ve slinách
  • 4 zákl. chuť pocity:slano, sladko, hořko, kyselo
  • těmto 4em chutím odp. i 4 druhy receptorů, které jsou na jazyku soustředěny do urč. pásů. Na hrotu jazyka jsou rec. pro sladké a slané látky, na okrajích pro kyselé a sladké látky. Kořen je citlivý pro hořké chuti

Chemoreceptory ovlivňující dýchání

  • skupiny b-něk. v místě kde se společná krkavice štěpí na vnitřní a vnější větev. Jsou citlivé na obsah kyslíku a oxidu uhl. v krvi. Inf. jsou mozk. nervy vedeny do mozk. kmene a k dých. centru v prodloužené míše. Dých. centrum obs. receptory, citlivé na změny ph v krvi.

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.