Podniková kultura a komunikace

záleží na poloze firmy – národ (jiná pravidla, formy, nařízení, …)
autoritativní X liberální firmy
globalizace
pozitiva: neomezený růst, příležitosti, homogenizace společnosti na bázi globálně nabízených produktů (stejně se oblékáme, jíme stejné věcí, …), boření státních suverenit, vše je nadnárodní (příklad pivovary, výjimky tvoří Bernard a Černá Hora)
negativa: moderní technologie zkrátily vzdálenosti ale nepřiblížily lidi

Komunikace:

různá pojetí

o lineární pojetí  mluvčí – > posluchač  není pravdivé, nereálné pro osobní komunikaci, lidé raději mluví než mlčí (= oblíbenější ti, co umějí naslouchat a jsou empatičtí)  platí u médií – neumožňují přidat svůj názor, pouze přijímat, naslouchat o interakční pojetí  posluchač < – > mluvčí o transakční pojetí  každý je zároveň mluvčí a posluchač

Pravidla komunikace

rychleji mluvím, než myslím
řeknu něco, co nejde vzít zpět
musím myslet na:

s kým mluvím (třeba ho neznám a on má jiný názor)
kom mluvím (v jakém jsou vztahu – znají se? )
jakým způsobem o tom mluvím (slušně, méně je více)
kdy mluvím (u maturity, na úřadě)
kde mluvím (ve škole, po škole)

Kontext komunikace

= souvislost

ovlivňuje význam všech verbálních i nonverbálních sdělení
jedno slovo má více významů – záleží na kontextu

1. fyzický kontext

prostředí, kde udržujeme komunikaci

2. kulturní kontext

co je dobré v rámci jedné skupiny lidí je u jiné nevhodné, záleží na vzdělání, národnosti, …

3. sociálně psychologický kontext = vztahy mezi účastníky komunikace

bavím se s někým, na kom mi záleží nebo ne
15 letý chlapec přijde za svou milou, zrudne a skončil
emocionální rozměr
jakmile se emoce dostanou do projevu, je to většinou špatně

4. časový kontext

forma komunikace souvisí s posloupností událostí
jak se bavím s p. prof. Gajdošovou, když maturitu udělám a jak se s ní bavím, když ji neudělám

Zdroje a příjemci komunikace

souvisí s kódováním a dekódováním
veškeré myšlenky zakódujeme do řeči, příjemce je dekóduje
někdy schválně chceme vyloučit ostatní – kódujeme tak, aby tomu ostatní nerozuměli (argot, žargot, kód Navajo, …)

Komunikační způsobilost

schopnost efektivní komunikace v jakékoliv situaci
důležité u novinářů, moderátorů atd
jiná v každé kultuře

Komunikační kanály

telefon, internet, papír, smysly, …

Komunikační šumy

fyzické – hluk aut, špatně fungující přenos, …
fyziologické – lidské vady sluchu, očí, …
psychologické – kognitivní a mentální poruchy, předsudky, emoce
sémantické – rozdílně pochopený význam

Zásady komunikace

komunikace je proces akomodace = komunikace je úspěšná tehdy, kdy se přizpůsobíme posluchači
komunikace má obsahové i vztahové rozměry
každá komunikace má svůj cíl

učit se (získat znalosti)
spojovat se (vytvářet vztahy, reagovat na sebe)
pomáhat (naslouchat druhým a nabízet jim řešení)
ovlivňovat (politika; posilovat, měnit chování druhých směrem, jakým chceme my = manipulativní jednání kdy to zmanipulovaný zjistí pozdě; nenecháme se zmanipulovat tehdy, když nic neslibujeme, říkáme neurčité věci, necháváme otevřená zádní vrátka)
hrát si (radost z okamžitého požitku, komunikace pro zábavu, děláme si z někoho srandu)

Kultura a interpersonální komunikace

etnocentrismus – filtr kultury, skrze který vnímáme ostatní
nejlepší je nízký/nulový = ostatní kultury jsou té mé rovny
při zvětšení citlivost –> lhostejnost –> vyhýbání –> nepřátelství
neplést si rasismus a zkušenost
vliv na komunikaci (bílý etnocentrista si s černochem nepokecá)

Vnímání:

procesy ovlivňující vnímání

atribuce implicitní teorie osobnosti vnímání člověka stereotyp sebenaplňujicí se předpověď první dojem

Atribut

vlastnost, přisuzování, prvek u svatých pokouší se vysvětlit motivaci lidského jednání neřeknu, když jdu pozdě, že jsem se válela se svým přítelem v posteli, ale že nejela šalina jednostrannosti v hodnocení sebe sama podaří se mi něco pozitivního = já jsem dobrá něco se mi nepovede = ti okolo jsou zlouni = zkresluje úsudek o sobě samém přehnaná atribuce přehnaný úsudek – jedno nebo dvěma vlastnostmi vysvětluju celé chování člověka „chytrý“ člověk udělá hloupost = má smůlu „hloupý“ člověk udělá hloupost = njn, co bychom od něj mohli čekat základní chyba při posuzování motivace přisuzujeme chování lidí výlučně jejich povaze, nikoliv objektivní situaci někdo jde pozdě – myslím si, že sedí v hospodě a přitom se mu ve skutečnosti něco stalo

První dojem

pořadí dojmů je významné pro mínění o druhém první dojem má být co nejlepší (hodně ovlivňuje) nejlepší byl nový člověk v den, kdy jsme se poprvé potkali, nejlépe to jídlo chutnalo poprvé, když jsme jej jedli, …

Stereotyp

název převzat z druhu tisku zafixované vnímání skupiny lidí bránící vidět individualitu jedince romská menšina, židovky jsou ošklivé, …

Sebenaplňující se předpověď

předpovíme, co se má splnit; protože jsme to předpověděli, chováme se, jako by to byla skutečnost jsem nervózní ze schůzky, že se budu chovat hloupě = nervozitou se chovám hloupě

Implicitní teorie osobnosti

=to, co je správné systém pravidel určující, které vlastnosti se k osobě hodí a které ne pravidla, která používáme „mezi řádky“ někdo má velmi aktivní sebevědomí – doplním k tomuto člověku, že je inteligentní X neinteligentní; samozřejmě předpokládám, že když je někdo sebevědomý, je i inteligentní, což ale rozhodně nemusí být pravda