Postmoderní filosofie

termín postmoderna se nejprve objevil v architektuře
ve filozofii se stalo mezním dílem „Postmoderní situace“ od Jean – Francois Lyotarda – hl. myšlenka – všechny tradiční prostředky k uchopení zkušenost se vyčerpali, nutno použít nové
„post“ = distance od moderního (moderní filosofie je postavena na principech osvícenství – princip emancipace rozumu, víra v pokrok, důraz na jednu pravdu sjednocující lidstvo,..)
postmoderna se však ptá – K čemu uvedla jednotící idea? – vedla jen k roztříštěnosti, zvětšení propasti mezi bohatými a chudými, k totalitě a následným konfliktům
ve 20. století se člověk potýká s brutalitou, válkou, důsledkem pokroku jsou nové krize
postmoderní filozofie zdůrazňuje kvalitativní obrat v našem životě od moderny, jejíž důsledky byly hrozivé
objevují se však rozdílné názory:

· R. Dahrendorf, J. Habermas,J. Giddens – tvrdí, že je nutné dokončit projev moderny, ale jinými prostředky (jinak ideje moderny byly dobré)

· F. Lyotard, R. Rorty – je nutné se od moderny distancovat

problém je určit hranici moderny a postmoderny

Hlavní rozdíly

· moderna – systém, monolity, důvěra v neosobní abstrakci (př. „absolutno“), věda a technika

· postmoderna – otevřenost, pluralita, důvěra v intimitu a lidi; „akcentace“ = vyústění individuality proti kolektivnosti

Postmoderna

kriticky se obrací k rozumu a odmítá jeho nadřazenost
vyhlašuje kulturní pluralitu a zpochybňuje západní etnocentrismus – důsledkem je však nivelizace (znehodnocení) hodnot a tradic, a tak z odmítnutí zůstává jen lhostejnost a nedůvěřivost; radost z plurality se mění v únavu a rezignaci
hovoří o obnovení „paměti“ – existuje cesta zpět; jenže cesta zpět je pouhým výletem – není nic opakováním tradic (ty přeci odmítla) ani poučením, neboť historie nemá smysl, tak celá doba směřuje k „nepaměti“ a vykořeněnosti
usiluje o spravedlnost, rovnoprávnost různých názorů, přístupů a stanovisek – ale to vede k nivelizaci hodnot( znehodnocení) a k utopii
postmodernu svět „baví“, nebere ho příliš vážně – svět jako hra; hlavním principem umění je tzv. „ozvláštnění“ – vytržení z normálních souvislostí; umění nás nutí vyjít

ze zavedených schémat; v postmoderním umění neplatí žádná pravidla; pěstuje se krása i ošklivost, plýtvá se nápady; hlavně se stírá hranice mezi „vysokým“ a „nízkým“ uměním, mezi uměním a komercí

6. neptá se po nějakém obecném smyslu – se ztrátou smyslu se ale vytrácí i tajemnost a hloubka světa; postmoderna sice vyhlašuje otevřenost vůči světu, ale tento svět je plochý, zbavený smysluplnosti a kouzla – zbývá jen lhostejnost a únava

„Smysl se ustavuje v lidské komunikaci.“ (Václav Bělohradský)

pozn. – Viktor E. Frankl – rakouský psycholog ukázal, že ztráta životního smyslu vede k velkým psychickým potížím; vůle ke smyslu tvoří základ a kostru naší lidské existence

7. postmoderna se obrací proti transcendentálnímu myšlení a jednání – odmítá veškeré velké projekty , ideje a cíle lidského bytí; pomíjí i takové transcendentální hodnoty jak je láska k lidstvu, soucit či mravní zdokonalování

Charakteristika společnosti

sociolog Zikmund Baumann se pokusil charakterizovat současnou společnost

společnost:

· ludická – „ludický“ = hravý ?; hodnota hry byla povýšena nad hodnotu práce, tzv. práce hrou

· postmoralistní – není morálka, když nejsou žádné idoly a vzory (dnes máme vzory ve stejně věkově starých lidech)

· alibistická – vše dobré i špatné zdůvodním a ospravedlním a vyjdu z toho s čistým štítem

· permisivní – otevřenější, dovoluje mnohem více než dovolovali dřívější společnosti; detabuizace řady témat – např. sexu, drog,..

· postedukační- dává najevo, že se výchova a vzdělání přežilo, je zbytečné, když dnes je na tom lépe ten, kdo je otevřený a schopný se stále učit něčemu jinému

· sekularizovaná – převládla každodennost; křesťanství „ztrácí“ nadvládu, převaha jiných duchovních směrů a náboženství

Charakteristika lásky

Lawrence Stone – se popsal ideál romantické lásky:

přesvědčení člověka, že celý život ve všech rovinách může spojit s jedním člověkem
nevidíme realitu, přehlížíme chyby, limity, nedostatky – neznáme jeho povahu
člověk propadá tomu, že láska udeří najednou, stává se nejdůležitější hodnotou na světě, které má být vše obětováno
člověku, který se vždy ohlížel na názory druhých, je mu najedno lhostejnost jiných názorů – on má přeci nadhled

tyto aspekty romantické lásky přetrvaly všechno, jsou trvalé – ale v postmoderně platí všechny kromě první (spojení s jedním člověkem) – to mizí a nahrazuje se v setkání s mnoha lidmi + projít mnoha vztahy – opět projev individualismu a také zahleděnosti pouze na svůj vlastní prospěch (hedonismus)

Postmoderní osobnostní vzorce

Zikmund Baumann popsal tyto 4 vzorce, které vyjadřují posun člověka od minulé doby:

· zevloun – pasant mezi pasanty, dříve bylo zevlounství projevem elity, dnes masový kulturní jev – např. sledování seriálů, které nakonec prožíváme více než vlastní život

· tulák – bez domova, dokáže se sžít s jinými kulturami, bohatý ve svobodě a různosti zážitků; nezáleží mu na mínění druhých, nezakotvený a neudržuje plnohodnotné vztahy s druhými

· turista – plánuje trasu, nemá bohaté zážitky; primitivní kultury vnímá s nadhledem; upadlý turista cestuje kvůli efektu – používá kameru a foťák – co je prokazatelné, je skutečné

· hráč – život je pro něj hra; hra rozvíjí kreativitu, vychovává k pokoře, fenomén osudu, štěstí; špičkový hráč dokáže vnímat druhého jako partnera, hrajeme dopředu, projekce do budoucna