Smyslové poruchy a poruchy řeči

Tyflopedie

  • zabývá se výchovou a vzděláním jedinců zrakově postižených
  • zrak umožňuje člověku orientovat se v prostředí v němž žije, porovnávat barvu, tvar, velikost, délku, hloubku, pohyb a klid v okolním světě
  • zrakové vnímání poskytuje člověku 75 – 80% veškerých informací o světě, má značný význam pro každou praktickou činnost – učení, hra, práce, zájmy
  • je také bohatým zdrojem estetických prožitků, které poskytuje příroda, výtvarné umění i ostatní prostředí
  • zrak je nejefektivnějším a nejvíce užívaným smyslovým orgánem člověka a je tedy nutné se o zrak starat a chránit ho (práce při dobrém osvětlení, obrazovky TV, PC, zařízení místností, …)
  • selhání nebo dokonce nemožnost vnímat okolní svět zrakem je pociťováno jako neštěstí a proto vyžaduje trpělivost, výchovnou péči a porozumění

dělíme:

  1. vrozené nebo dědičné
  2. získané

ad a) – za dědičné lze označit pouze jednoznačné vady, kdy někdo z rodiny trpěl nebo trpí stejným nedostatkem nebo v případě, kdy prokazatelně vadu na dítě přenesl

  • pokud není důkaz možný, označuje vadu pouze za vrozenou

ad b) – tyto vady vznikají buď jako následek některých onemocnění nebo poranění oka, zrakového nervu, zrakového centra v mozku

  • mohou být způsobeny vlivy:

1. fyzikální

  • radiové paprsky, ultrafialové paprsky, rentgenové paprsky, blesk, popáleniny, světelné paprsky

2. chemické

  • poleptání

3. mechanické

  • nitrolební tlak, nitrooční tlak, bodná, sečná a řezná rána

4. infekční a chronické onemocnění

  • TBC oka
  • Trachom

5. mozkové nádory

  • zrakové vady mohou postihnout kteroukoliv část oka (rohovka, zornice, čočka, sítnice, bělma, duhovka), zrakový nerv nebo zrakové centrum v mozku

dělení vad: 1) refrakční vady

  1. barvoslepost a šeroslepost
  2. tupozrakost a šilhavost
  3. slabozrakost
  4. slepota

ad 1) refrakční vady

  • způsobeny špatnou lomivostí čočky v oku, obraz se nepromítá přesně na sítnici

nazývají se:

  1. krátkozrakost
  • vidí dobře na blízkou vzdálenost, obrazy se promítají před sítnicí
  • brýle nebo čočky (rozptylky)
  1. dalekozrakost
  • vidí dobře na dálku, obrazy se promítají za sítnici

Obě tyto vady se měří v dioptriích. Hodnota vady může být na každém oku různý. V poslední době operace laserem, broušení čočky.

astigmatismus – méně obvyklá, ale složitější vada

  • náprava pomocí brýlí a zvláště broušených skel

PREVENCE

  • dodržování hygienických zásad (chybná výška židle, špatné osvětlení, návyky při sezení)
  • dalekozrakých lidí ve světě přibývá (postupem času = brýle při čtení a psaní), tato vada se vyvíjí s věkem k horšímu

ad 2) barvoslepost a šeroslepost

  • v případě barvosleposti dochází k poruše čípků, jde o poruchu vrozenou nebo dědičnou
  • stupně: 1) snížený barvocit
  • problém s rozlišováním odstínů barev
  1. částečná barvoslepost = daltonismus
  • nerozlišuje červenou a zelenou barvu, vidí odstíny šedé
  • méně častější je nerozlišování modré a žluté
  1. úplná barvoslepost
  • vidí svět v bílém, černém a v odstínech šedých

výchova: – v předškolním věku by mělo dítě rozlišovat a pojmenovat základní barvy (červená, zelená, žlutá, modrá), později pozná další barvy i odstíny

  • učitelka může doporučit speciální vyšetření a dále respektovat individuální přístup k dítěti
  • v případě šerosleposti dochází k poruše tyčinek, člověk má za snížených světelných podmínek velmi špatné vidění ⇒ nevycházet za šera na ulici, mít baterku, člověka u sebe

ad 3) tupozrakost a šilhavost

  • podstatou tupozrakosti je nestejná ostrost obou očí (binokulární vidění), výsledkem je zdvojený nebo neostrý obraz
  • postižené dítě se naučí vyřazovat oko s vadou, vytáčí ho do strany, což se může jevit jako šilhavost, postižené oko se necvičí, vada oka se prohlubuje
  • náprava: brýle
  • na zdravém oku je okluzor, na špatném oku je sklo nebo malé dioptrie a namáháním se vada odstraňuje
  • šilhavost, která je způsobena špatnou funkcí očních svalů, dochází k operaci a teprve pak se cvičí (neplatí u postižení s tupozrakostí)

ad 4) slabozrakost

  • výrazné snížení schopností vidění
  • může jít o poruchou vrozenou nebo získanou (vrozená může být i dědičná, získané úrazem, nemocí)
  • může být postižena kterákoliv část oka: může jít o vadu refrakční (čočka, rohovka, sítnice), může jít o vadu rohovky (šedý a zelený zákal)
  • dělíme na:1) lehký a střední stupeň poruchy
  • zařazení do normální školy
  1. těžší stupeň poruchy
  • dítě umístěno do spec. školky a školy (škola pro slabozraké a nevidomé), k dispozici lupa, věčí písmena, třída bez rohů, nábytku, světlá, dítě samo v lavici, mluvené slovo učitelky, magnetofony, …
  • děti mohou být velmi rozvinuty v hudbě, může se postupně začlenit do normálního života s profesí
  • televizní lupa – snímá text na televizní obrazovce

ad 5) slepota

  • nevidomí lidé, vada = slepota
  • získaná (nemoc, úraz), člověk, který viděl má představy
  • vrozená, nemá představy, těžší
  • může bát postižená kterákoliv část oka (oko, zrakový nerv, zrakové centrum v mozku)
  • dělíme na: A) částečná slepota
  • člověk má zachován světlocit, schopnost rozlišovat světlo a tmu, za světla rozlišit odstíny velkých věcí
  1. úplná slepota
  • vidí tmu
  • ojedinělé případy

nápravy: – výchova postižených (sebeobsluha, orientace v prostoru – postižený musí mít pocit bezpečí mimo dům, v dopravních prostředcích), navštěvují speciální školu (Nevidomých a slabozrakých), knihy jsou psány Brailovým písmem, učí se psát na Pichtově psacím stroji, využití PC zejména těch, které umožňují komunikaci hlasem, existují zvukové nahrávky lit. děl i románů pro nevidomé, výchova může být zaměřena i na hudební výchovu

  • zvukové signály, vodící psi, slepecké brýle a hole, v dopravních prostředcích hlášení o zastávkách
  • nabídnutí pomoci přes cestu, v restauraci, v obchodě

Surdopedie

  • obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou a vzděláním jedinců sluchově postižených
  • prostřednictvím sluchu získáváme méně informací než zrakem, přesto je postižení sluchu (vrozená hluchota) vážným handicapem, protože se nevytváří mluvená řeč jako prostředek komunikace i poznávání, je také narušena oblast rozvoje myšlení – zejména abstraktního
  • snížená možnost komunikace se odráží v oblasti citové, hluchoněmé dítě častěji podléhá afektům, protože není schopno se dorozumět s okolím

zvláštnosti sluchového vnímání:

  1. binaurální slyšení
  • slušení oběma ušima
  • důležité pro identifikaci směru v prostoru
  1. fonematický sluch
  • rozlišovat základní jednotky lidské řeči (hlásku = foném)
  • vrozená dispozice, nemusí se rozvíjet pokuď se neučí
  1. – pro rozvoj sluchu má rozhodující vliv množství sluchových podnětů

diagnostika sluchových vad:

  1. diagnóza: – asi v 7.měsíci v rámci lékařské prohlídky (chrastítka)
  2. diagnóza: – od 1 roku se diagnóza provádí pomocí řeči (dítě opakuje slova – z dálky, potichu, odpověď)
  3. diagnóza: – v MŠ, hry na procvičování a na diagnózu (kukačko zakukej, tichá pošta, …)
  4. diagnóza: – je-li nedoslýchavost může se dítě jevit jako nepozorné, roztržité, nesoustředěné, slabomyslné

Rozdělení sluchových vad

  1. nedoslýchavost
  2. hluchota
  • obě vady můžou mít podobu vrozenou nebo získanou

ad a) nedoslýchavost

  • snížená kvalita sluchu, které postiženému stěžuje dorozumívání
  • zvláštním typem nedoslýchavosti je tzv. „stařecká nedoslýchavost“, u lidí nad 60 let až úplná ztráta sluchu

stupeň: 1) lehká nedoslýchavost

  • má problém s dorozumíváním v hlučném prostředí
  • při diagnóze nerozumí normální řeči od vzdálenosti 4–5 m a výše
  1. střední
  • problém s komunikací od 2m (ZŠ + binaurální sluchadlo)
  1. těžká
  • obtížně se dorozumívá i z blízka (ZŠ, ZvŠ pro nedoslýchavé), i nadále co nejčastější komunikace se slyšícími

ad b) hluchota

  • je jedno z nejtěžších postižení, protože znemožňuje dorozumívání řečí (ústní)

tři varianty: 1) vrozená (dědičná)

  1. získaná (úraz, záněty)

stupeň: 1) lehká hluchota

  • člověk má zbytky sluchu
  • není schopen rozeznat lidskou řeč
  1. střední hluchota
  • vnímá zvuky na nejvyšší intenzitě
  • nevnímá řeč
  1. úplná
  • neslyší vůbec nic

Děti jsou v raném věku (specializovány) zařazovány do speciálních MŠ a škol, tam se učí dorozumívat dvojím způsobem:

  1. znaková řeč
  • ruce, prsty, mimika = znaky
  • do značné mezinárodní
  1. odezírání
  • učí se artikulovaná orální gesta
  • domlouvají se tak se slyšícími ⇒ výkon povolání
  • možno více rozvíjet výtvarnou činnost (keramika), pracovní činnost, divadlo, pantomima

nová technika: Kochleární implantát

  • voperuje se do místa nad uchem, musí být zachován sluchový nerv a oblast v mozku

Logopedie

  • obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou a vzděláním jedinců s poruchami řeči

Význam řeči

  • nástrojem komunikace, plné funkce dorozumívání (kontakt)
  • řeč je nástrojem poznání (poznatků, vědomostí, citů, …
  • prostředkem výchovy
  • obecná schopnost řeči se realizuje prostřednictvím konkrétního jazyka (mateřský jazyk), má význam i emocionální, protože se stává součástí vlastenectví, hodnot domova, …
  • řeč je nositelem estetických kvalit, má blízko k umění (zejména literatuře, …)
  • kvalita řeči je jedním z předpokladů k úspěšnosti člověka ve společnosti. Jedinec trpící vadou řeči může mít sníženou sebedůvěru, komplexy méněcennosti.

Vady řeči

  1. orgánové
  • jde o deformaci nějaké části artikulačního přístrojí (postižení hlasivek, problémy s artikulací – rozštěp, patra, rozštěp rtu, výměna chrupu v 6-ti letech)
  1. funkční
  • aparát je správný, ale nefunguje
  • nesprávná výslovnost, z pravidla vývojová porucha
  • cvičením a výchovou je odstranitelná

klasifikace

  1. opožděný vývoj řeči
  2. vady výslovnosti
  3. huhňavost
  4. breptavost
  5. neurotické poruchy řeči
  6. centrální poruchy řeči

ad 1) opožděný vývoj řeči

  • jde o zpomalený vývoj řeči oproti normálnímu vývoji
  • dojde k opoždění o 1 nebo 2 roky
  • v pozdějším věku se nějak neprojevuje (časem se vývoj srovná)

fáze normálního vývoje:

  1. broukání (2 – 6 měsíců)
  2. žvatlání (druhý půlrok)
  3. první slova (kolem 1 roku)
  • ve 2 letech 50 – 300 slov
  • ve 3 letech 1 000 slov
  • v 6 letech 3 000 slov
  • dospělý 8 000 – 10 000 slov

Je důležité zjistit příčinu opožděného vývoje (nedoslýchavost, dětská mozková obrna, lehká mozková dysfunkce).

ad 2) vady výslovnosti

tzv. dyslalie = patlavost 1)fyziologická

  1. jako vada
  1. fyziologická patlavost
  • 1 – 6 let
  • normální stádium vývoje řeči, dítě nevyslovuje správně všechny hlásky
  • jsou postiženy hlásky kmitavé r – rotacismus

ř – rotacismus bohemikus

sykavky – sigmatismus—— ostré s, z

—— tupé š, ž

—— polosykavky c,č

  1. patlavost jako vada
  • dítě nevyslovuje správně všechny hlásky
  • od 6 let
  • podoba: 1. dítě hlásku, kterou neumí artikulovat, tak ji vynechává (tráva ⇒ ⇒ táva)

2. dítě hlásku nahrazuje jinou (tráva ⇒ tláva)

3. dítě hlásku špatně vyslovuje (trráva)

V současné době se objevuje patlavost u 50% dětí ZŠ!!!

ad 3) huhňavost

  • vada zvuku řeči
  • souvisí s rezonancí v dutině nosní
  • v naprosté většině je vadou orgánovou (zvětšené nosní mandle, náchylnost – operace, logopedická náprava, vrozený rozštěp patra a rtu)

ad 4) breptavost

  • vada tempa řeči
  • překotné tempo řeči, velmi rychlá řeč
  • vynechává slabiky, jeho řeč je nezřetelná, zadrhávaná
  • není postižená jenom řeč = motorický neklid
  • náprava je zdlouhavá a náročná, jde o celkové zklidnění člověka, trpělivě nacvičovat pomalý rytmus řeči
  • zpěv je velmi dobrý k odstranění breptavosti

ad 5) neurotické poruchy řeči – koktavost

  • neuróza je vyprovokována dlouhodobou frustrací nebo silným nárazem, šokem, stresující zážitek!!!
  • dítě napodobuje jiného člověka, který touto vadou trpí
  • závažné vady ve výchově (přeučování z leváka na praváka)
  • nadměrné požadavky kladené na dítě (stálá nespokojenost výsledků, tělesné tresty)
  • při nápravě musí nejdřív zjištěna příčina (nechtít po dítěti opakovat slova, pomaleji ⇒ NE)
  • existují 2 kritické období: 1) mezi 3 – 4 rokem
  1. 1. tř. ZŠ, 7 – 8 let

Nejlepší metodu je prevence, vychovávat dítě v optimálním prostředí.

ad 6) centrální porucha řeči – mutismus (alálie, nemluvnost)

  • získaná ztráta schopnosti mluvit, ztráta schopnosti mluvit u dítěte i dospělého
  • šokující zážitek, svědek, problémy v rodině, …
  • dlouhodobá (záležitost) náprava, spolupráce s psychologem, psychiatrem, logopedem
  1. mutismus selektivní
  • dítě nemluví jen v určitých situacích nebo s určitými lidmi
  • náprava: spolupráce s rodiči, taktní nenásilný citlivý přístup k dítěti
  • v průběhu hry je většinou šance, že začne mluvit (zaujato činností, hračkou, …)

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.