Problematika poruch intelektu a chování

Psychopedie

  • obor speciální pedagogiky zabývají se výchovou jedinců postižených duševně, mentálně (jde o postižení intelektu – rozumová)
  • porucha = psychická, mentální retardace
  • retardace = zpoždění, zpomalení
  • postižení souvisí s také jiným postižením (představivost, paměť, emociálně, citově, vlastnosti osobnosti, …)
  • jde o postižení mozkové, rozumové
  • v případě středních a těžkých poruch, bývá postižena i oblast motoriky, případně i oblast somatická (tělesná = vzhled)

Příčiny mentálních poruch:

  • jde vždy o postižení MOZKU
  1. vrozené poruchy i dědičné

vrozené: – může být dáno chybným vývojem mozku v těhotenství (špatná životospráva, nemoci),

  • při porodu (krátká zástava, nedostatek kyslíku, …)
  1. získané
  • dětská mozková obrna
  • záněty mozku
  • nádor na mozku
  • úraz
  • mentální retardace
  1. – nedostatečný vývoj mozku, u něhož nastane hlubší postižení, které vede k trvalejšímu postižení všech . Tomuto postižení, které vznikne před narozením dítěte se říká oligofrenie.
  1. – v pozdějším věku je to demence

Případy oligofrenie

50 – 60% mentálních postižených oligofrenie vzniká v době před narozením dítěte.

8% v době porodu

Asi 25 – 30 % má původ ve vrozené látkové výměně, poruchách vnitřní sekrece (hormonální poruchy, případně záněty mozku).

Oligofrenik – se hned po narození vyvíjí netypicky, pohybový vývoj zaostává, jemná motorika dítěte zaostává na stejném bodu výboje, vyvíjí se opožděně, zpomaleně nebo vůbec, typickým projevem jsou stereotypní pohyby (opakovaných pohybů těla – kývání).

Specifické formy oligofrenie:

  1. Downova choroba (mongolismus)
  • způsobena odchylkou ve skladbě chromozomů (u 1 – 2% narozených dětí)
  • vrozená vada

tělesné, duševní znaky:

  • úzké a šikmé oči, daleko do sebe posazené, tupý nos, malé uši, rozbrázdění velký jazyk, malý vzrůst, malé dlaně s krátkými prsty, suchá kůže, řídké vlasy, nepříliš vyvinuté orgány, volné klouby, často trpí rýmou, …
  • stupně slabomyslnosti je různý (od lehčí debility až po těžkou idiocii
  • nedožívají se velkého věku
  • velmi přítulní, společenští jedinci, nejsou agresivní, dá se s nimi dobře vycházet

Hormonální poruchy

  1. Kretenismus
  • porucha štítné žlázy

sporadický kretenismus

  • nápravu zvýšenými dávkami jódu
  • při včasné diagnóze dostává jedinec udržující dávku hormonů

endemický kretenismus

  • způsobený nedostatkem jódu ve vodě, v půdě
  • vyskytuje se na nejrůznějších místech zeměkoule
  • vrozený

projevuje se: malý vzrůst, nízké čelo, sedlovitý nos, poruchy nedoslýchavosti, vady řeči, výslovnosti, může dojít k hluchosti

Vrozené metabolické poruchy

  1. Fenilketonurie
  • vrozená metabolistická porucha
  • vady metabolismu bílkovin, nedostatek jaterního enzymu
  • pokud se tato choroba v čas objeví u novorozenců a učí se, nemusí k této chorobě dojít
  1. Dětská mozková obrna (DMO)
  • častá příčina digofrenie
  • tělesný handicap, poruchy psychiky
  • stupně postižení jsou různé

poškození (DMO):

  • negativní vliv v nitroděložním životě
  • onemocnění matky (zarděnky, pohlavní nemoci, otrava biotickými látkami – – drogy, léky, alkohol, nikotin)
  • nedostatek správné výživy
  • nedostatek kyslíku
  • úrazy matky
  1. Pseudoligofrenie (soc. oligofrenie)
  • je způsobena zanedbáním soc. podnětů v životě dítěte
  • projevuje se zpožděním myšlenkových procesů (abstraktní myšlení, účelové dovednosti), tzv. VLČÍ DĚTI
  • mentální opoždění dítěte

Stupně oligofrenie (slabomyslnosti)

  • diagnóza oligofrenie vzniká na základě dlouhodobého pozorování, případně testů zejména inteligenčních testů, vyplívá z něho zjištění inteligentního kvocientů IQ
  1. debilita 50 – 70 bodů IQ
  • zaostává v pohybové i mentální stránce
  • méně zvídavé, výrazně menší slovní zásoba, vady řeči a výslovnosti, spíše mechanické myšlení než logický, z hlediska paměti se porucha nemusí projevit
  • debilní dítě bývá zařazováno do normální MŠ mezi normální děti
  • debilní dítě je zařazováno do ZvŠ, při vyšším stupni postižení pomocná škola
  • dítě se může vyučit jednoduchému řemeslu (zahradnictví, pomocným pracovníkem v kuchyni, kuchař, s látkou, atd.)
  1. imbecilita 40 – 50 bodů IQ
  • střední postižení
  • velké problémy s navazováním kontaktu, jednoduché věty až jednoslovné, problémy s návyky se sebeobsluhou (učí se pomalu a těžce), proto se může projevit citově labilní
  • děti jsou vychovávány v rodině nebo v ústavu sociální péče (přes týden, o víkendu doma)
  • děti absolvují některé třídy pomocné školy
  • nemůže mít profesy, úspěch je, když je sebeobsluha na dobré úrovni
  1. idiocie pod 40 bodů IQ
  • velmi vážné mentální postižení
  • nevytváří se běžná řeč (posuvky, …
  • velké problémy se sebeobsluhou, jsou odkázáni na ostatní
  • jsou nevzdělatelní, ani pomocná škola
  • nedožívají se vysokého věku, ani ne dospělosti (dospělý jedinec = 2 leté zdravé dítě)
  • trvale v ústavu sociální péče pro děti a pak pro dospělé (Zdislavice, Zborovice, Lubná, Kroměříž, Zlín, Fryšták, Hodonín, Kyjov)

Etopedie

  • obor speciální pedagogiky zabývající se výchovou jedinců s poruchami chování

Podstata a příčiny poruch chování

  • poruchy chování se vymykají z přiměřeného chování v určitém věku a v určitém sociokulturním prostředí
  • jedinec s poruchami chování porušuje určité normy chování (morální nebo právní normy)

příčiny: vrozené, dědičné

  • jsou méně závažné

vlivy výchovy okolí

  • z nějakých důvodů nekvalitních
  • vlivy vrstevníků, spolužáků, party
  • mladý člověk napodobuje své okolí, napodobování vzorů kladných i

záporných má velký vliv ⇒ řada příčin v chování

Struktura poruch chování

  1. disociální poruchy
  2. asociální poruchy
  3. antisociální poruchy

ad 1) disociální poruchy

  • odchylky od obvyklých způsobů chování
  • z pravidla souvisí s určitým věkem, např.: s obdobím dospívání – po určité době zanikají
  1. zlozvyky
  2. neposlušnost, neukázněnost
  3. vzdorovitost (negativismus)
  4. lhavost

ad a) zlozvyky

  • negativní návyky, které vznikají při určité činnosti a jsou provázeny silnou potřebou (opakování navozuje silné citové prožitky, jinak dochází k napětí, k nepříjemným prožitkům, agresivity, …)
  • okusování nehtů, vybírání si v jídle, čtení noviny při jídle, jídlo v noci, při spaní držet za ruku, kouření, alkohol, nepořádnost, nedochvilnost, nezodpovědnost, vyvolávání konfliktů, …

náprava : – jde o individuální problémy

výchova: – zjistit důvody, kořeny problému

  • klidné působení, trpělivost, kladný příklad dospělého, nepoužívat tresty, ocenění úspěchu a úsilí, u dospělého je prvořadá motivace a

vůle- začít a pokračovat

Mnohem jednoduší je předcházení zlozvyků než je potom řešit.

ad b) neposlušnost, neukázněnost

  • jedinec nedbá pokynů učitele, rodičů
  • dítě = rodiče, žák = učitelé, dospívající = jiný dospělý
  • problém, který se týká převážně chlapců, méně pak dívek
  • do jisté míry vývojová záležitost (dětství, dospívání)
  • mezi dospíváním a dospělostí se dá odstranit, pokud ne – velký problém na pracovišti, ke kolegům
  • často se objevuje ve škole, ve vyučování (vyrušování, nepozornost, nevhodné chování ke spolužákům, o přestávce, …)

důvody:

  1. problém může být i v nadměrném množství požadavků, perfekcionalistická výchova
  2. nedostatek požadavků, volná výchova, liberální výchova, volnost
  3. nejednotná výchova, jiné požadavky matka – otec, rodiče – prarodiče, rodina—škola, nevhodný denní režim

náprava a výchova

  • navodit vztah důvěry
  • vytvořit fungování přirozené aktivity
  • používat mnohem více pochval, hodnocení
  • tresty spravedlivé, přiměřené
  • dítě svým zráním z těchto poruch vyrostlo

ad c) vzdorovitost (negativismus)

  • je projevem odporu jedince proti výchovnému působení, které ho omezuje
  • v průběhu ontogeneze se projevují ve 2 období:
  1. období vzdoru (2 – 3 rokem)
  2. období vzdoru (11 – 13 rokem – puberta)

Mezi 2 – 3 rokem dochází k výraznému procesu sebeuvědomování a počátku rozvoje volního jednání.

Dítě si uvědomuje existenci, jedinečnost a důležitost vlastní osobnosti i fakt, že může chtít i nechtít samo rozhodnout. Tento stav je součástí normálního duševního vývoje a je nezbytný. Vzdorovitost jako trvalejší porucha chování vzniká jako důsledek nesprávné výchovy.

  • dítě je v afektu (řve, pláč, kopání kolem sebe), chybná reakce je vyhovět požadavku dítěte i řešit tělesným trestem
  • nežádoucí je nutit dítě činnosti, kterou se nechce zabývat
  • nevhodná je perfekcionistická výchova (dítě odmítá absolutně požadavek -negativismus – dítě má tendenci činit pravý opak)

negativismus může mít 2 podoby: a) pasivní – odejde v klidu do rohu

(nenápadná reakce)

  1. aktivní – nápadná spontánní reakce

(nesouhlasná reakce)

náprava a výchova:

  • klidné jednání ve smyslu nepřizpůsobovat se afektivním reakcím dítěte
  • vyžadovat plnění zásadních požadavků, umožnit přiměřenost volby, učit je rozhodovat (přiměřeně věku)

ad d) lhavost

  • vědomé a úmyslné skreslení skutečnosti nebo podání nepravých, nesprávných informací. V závažnějších případech, má-li charakter pomluvy nebo podvodu přechází v antisociální chování.

Druhy lži:

1. Fantazijní

  • objevuje se v dětském věku, souvisí s tím, že přesně nerozlišuje mezi skutečností a myšlenkou. Může se objevit u sugestivně položené otázky.

2. Běžná

  • objevuje se v dětském věku (školní, dospívání, v době dospělosti), dítě velmi často zažívá obavy a strach z trestu (dostal 5, něco ztratilo, něco rozbilo). Někdy se objevuje dvojitá lež – dítě o jedné věci říká doma něco jiného a ve škole něco jiného. V dospívá je lež častá. Lžou i dospělí sobě sami navzájem, nejhorší je lež, lžou-li dospělí dětem (rodiče – dítě, dítě – učitel).

3. Vychloubačná

  • upoutat pozornost, snaha učinit se zajímavým, vyvolat závist

4. Solidární, kolegiální

  • lež kamarádská (tak ho neshodím, podpořím ho), lež bratrská, vůči rodičům, lež rodičů vůči dětem

5. Altruistická (milosrdná)

  • zatajení nemoci, situace, ve které vím, že bych člověku na, kterém mi záleží ublížit ⇒ snaha neublížit

Nejlepším úkolem je prevence – předcházení dospělým, nalhat nikomu, říkat pravdu, odstraňovat nepřiměřený strach z trestu (tělesných).

ad 2) asociální poruchy

1. Záškoláctví

  • neomluvená nepřítomnost žáka, studenta ve škole v rozsahu 10 – 100 vyučovacích ho­din

příčiny: – strach ze školy (zkoušení, písemky, šikana), z učitele, šikanování

učitelem (zesměšňování, …), z adaptace na novou školu

  • špatný prospěch (trvalý, dlouhodobý)
  • nesprávná – chybná výchova rodiny )rodiče zlehčují všechno co se týče školy, negativní přístup ke škole, nespokojenost s tím, že místo 1 nosí 2, dítě se nikdy rodičům nezavděčí, lhostejnost a nezájem ze strany rodičů)
  • osobní zvláštnosti dítěte v období dospívání (potřeba zažít nějaké dobrodružství)

náprava a výchova:

  • je důležité, aby záškoláctví bylo odhaleno co nejdříve (šla 1 – 2× z školu)
  • odhalení příčiny, hlavně tam, kde vyjde najevo strach – z trestu, učitele, předmětu, známky ⇒ spolupráce učitele + rodičů + výchovný poradce

2. Útěky a toulavost

  • nedovolené vzdálení se z domova nebo ze školy (DD, pěstouni apod.)
  • záležitost školského věku, zejména v době puberty, může z toho vznikat toulavost

příčiny:

  • touha po dobrodružství, zážitku, touhy to zkusit
  • mohou mít různé podoby strachu, šikanování, únik z tíživé situace (týrání, alkohol v rodině, citová deprivace)
  • existují jedinci, kteří jsou geneticky více disponováni k tomuto chování, např.: jedinci citově nestálí, labilní, neklidní

dva typy: a) jedince

  1. skupiny
  • vůdce může inspirovat – přinutit skupinu ke krádežím

toulavost – jde o opakované útěky, které se stávají trvalejším rysem chování ⇒ ⇒ krádeže, přespávání v chatách, v domovech, alkohol, drogy

  • zvykne-li si na to, hrozí nebezpečí bezdomovců, lidé pořád na cestách

Těmto lidem by se mělo pomáhat, ale tolerovat to (charitativní zařízení, azylové domy, …)

3. Sebepoškozování (autoagrese)

  • SEBEVRAŽDY, TETOVÁNÍ
  • drobnější sebepoškozování (předstírání nemoci) až po sebevraždy
  • neobjevují se v dětství, ale v období dospívání a dospělosti, dochází k ním opakovaně

příčiny: – jsou velmi složité, komplikované, jednou z nich můžou být dědičné dispozice (sebevraždy)

  • negativní vlivy prostředí a výchovy, může být dlouhodobá (citová deprivace, pocit nebezpečí, …), ale i jednorázová pohnutka (nešťastná láska, smrt někoho blízkého, vážná nemoc)

typy sebepoškozování:

  1. tetování
  • záležitost stará staletí, souvisí s obřady (dospívání – iniciační obřady)
  1. piercing
  1. polykání předmětů
  • pro člověka to má jen ten efekt, že je z vězení převezen do nemocnice, chce být pryč z prostředí vězení
  1. sebevraždy
  • stupně: 1. člověk uvažuje, co by se stalo kdyby

2. pokusí se = demonstrativní sebevražda

3. dokonalá, končící smrtí

ad 3) antisociální poruchy

  • znamenají porušování společensko – mravních norem a někdy i zákonů ⇒ =>výchovné, nápravné prostředky. Ne jenom rodiče, doktor, ale i psycholog, psychiatr, ústavy, spec. ped. centra
  • náprava je dlouhodobá
  • resocializace = náprava, znovu vychovat, převychovat, zařadit do společnosti

1. Delikvence mladiství

  • takové chování dospívajících – mladistvích (15 – 18 let), které zákon označuje jako trestný čin
  • trestní odpovědnost u nás, sám delikvent od 15 let, rodiče- zákonní zástupci do 15 let
  • týká se ve větší míře chlapců – pestřejší (krádeže, projevy agresivity, vandalství, šíření a prodej drog, …)
  • u děvčat se to týká spíše mravních norem (prostituce – je stíhán ten, kdo je nutí nebo využívá)

příčiny: 1. Základní vážné nedostatky v rodině

2. Převážně děti z náhradní rodinné péče, nedostatek citu

3. Negativní vlivy party

4. Vrozené dispozice – agresivní chování

  • většinou je to souhrn – součet více příčin

náprava a výchova:

  • zákon poskytuje mladistvím zvláštní ochranu a poskytuje jím, umožňuje jím převýchovu než trest
  • soud většinou poskytuje ochrannou výchovu v ústavech
  • je nezbytné, aby s nimi pracovali vysoce kvalifikování pracovníci, pedagogové, psychologové, …

2. Agresivita a vandalství

  • nerespektování mravních, ale i právních norem
  • jsou to většinou činy vědomé a úmyslné, byť je to často spojeno s afektem zlosti, hněvu apod.

stupně: 1. Pocit afektu člověk zvládne

  • afekt proběhne uvnitř, navenek se neprojeví, emociální projev – zaťaté zuby, zblednutí, …

2. Slovní agrese

  • hádky, slovní napadání, urážky, vyhrožování

3. Agrese namířená proti předmětům

  • k agresi nás vyprovokuje někdo a my něco rozbijeme

4. Agrese proti člověku

  • napadení, fyzické ublížení
  • mezní, největší je vražda

5. Dlouhodobé týrání člověka

  • většinou v rodině, skryté, neodhalené (odhalit by to měl učitel, vychovatel, okolí, doktor, sociální pracovník, policie), dítě to samo může oznámit anonymně na Linku bezpečí

násilí v rodině: – obětí může být dítě nebo žena

  • snášenost i několik let

skupinová agresivita: – party

  • skinheads

šikanování: – chicane [šikana], francouzský původ

  • obtěžování, týrání, sužování, vydírání, pronásledování
  • projevy ponižující důstojnost jiného člověka (zesměšňování)

příklady: – je typické u dětí školního věku (v době dospívání)

  • nadávky (dlouhodobě namířené proti 1 člověku)
  • ničení věcí, krádeže, vydírání (finanční)
  • musí konat zadané věci
  • vyloučení z kolektivu (u děvčat)

Často se objevuje na vojně (bažanti, mazáci).

Stupně šikany:

Michal Kolář v knize „Skrytý svět šikany ve škole“ uvádí 5 stupňů šikanování:

1. ostrakismus

  • mírné psychické formy násilí (jedinec je vytlačen ze skupiny, je terčem posměchu, …)
  • může se vyskytovat v jakékoliv skupině
  • nejvyšší stupeň má podobu vykořisťování

typ agresora: 1. Hrubý, primitivní, impulzivní (podléhá emocím afektu),

agresivní

2. Velmi slušný, kultivovaný, zahleděný do sebe, na první pohled jemný – sadistické sklony (někomu nenápadně ubližovat)- potají, nenápadně nebo k tomu má pomocníky, sám to násilí nevykonává

3. „srandista“ – výmluvný, ve třídě oblíbený, velká sebedůvěra (snaží se obveselit sebe i ostatní, aby byl středem zájmu)

oběť: – může být kdokoliv, který se jenom trochu odlišuje nebo je vybrán agresorem

  • dítě se agrese bojí, přijme ji pasivně, neohradí se (nemusí být slabý)
  • i ostatní členové skupiny hraji svou roli, záleží na nich zda to zůstane utajeno nebo se to někdo dozví

jak šikanu odhalit:

  • vnějším příznakem může být posmívání (zesměšňující přezdívky, hrubé žerty, nadávky)
  • příkazy, rozkazy
  • skutečné projevy agrese o přestávce, ve volném čase (honění, pošťuchování, rvačka). Učitelka si muže všimnout roztrhaného oblečení, rozházené věci, horší prospěch, modřiny a škrábance, ustrašenost, zhoršení docházky a záškoláctví. Rodiče si můžou všimnout střídání nálad, nechuť chodit do školy, ustrašenost, ztráta peněz, nervozita, …

náprava:

1. zjištění a vyšetření šikanování

  • ptát se jednotlivých dětí, co se stalo – ne kolektivu, písemný záznam, informovat a poradit se s ředitelem – popř. už nějaký zásah – oddělit do různých tříd

2. – někteří pedagogové doporučují netrestat, projevit laskavost, pochopení, apelovat na soucit

  • jiní pedagogové navrhují: a) oznámení řediteli, příp. policii
  1. potrestat sníženou známkou z chování
  2. přemístění agresora a postiženého do jiné třídy, školy
  • důležité je jednání s třídou, využití tzv. dětského soudu (odsoudit šikanování ne dítě)
  • nutné jednání s rodiči, ředitel x rodiče agresora, ředitel x rodiče oběti, každý zvlášť

pomoc obětem šikanování:

  • trénink sociálních dovedností a trénink asertivních technik (předmět – zabývá se tím ZŠ ve vyučování)

prevence:

  • učitelka jedná tak, že je solidární se slabšími
  • autorita učitele, zejména na základě jeho osobního příkladu (nějak se chová, vystupuje, …)
  • posílení demokratických vztahů ve třídě a ve škole (otevřenost mezi žáky a učiteli, aby žáci mohli projevit své názory, aby měli možnost diskutovat o čem chtějí)

3. Krádež a loupež

  • tyto poruchy jsou součástí trestné činnosti
  • krádež: – trestný čin, podstatou je přivlastnění si věci s cílem obohatit se

typy: – z MŠ dítě přinese domů hračku, část stavebnice, … (nemá vymezeno vlastnictví) – není to krádež, mělo by být vysvětleno, ne však trestáno

  • na ZŠ – drobné krádeže – v obchodech, je nutné je odhalit, potrestat
  • kleptomanie – duševní porucha, přivlastňování a hromadění předmětů
  • krádež z nouze – bezdomovci, sociální případy, …
  • kapesní krádeže – organizované, vypracovaný systém; Rómové
  • systematická – vykrádání majetku – recidivisté, spol. nebezpečná
  • podoby „vytunelování“ v hospodářství ⇒ finační defraudace
  • loupež: – krádež s fyzickým násilím
  • organizované

4. Organizovaný zločin, sexuální aberace (úchylky), toxikomanie

  • nejtěžší antisociální poruchy
  • jsou to závažné globální problémy společnosti

organizovaný zločin: – zahrnuje širokou škálu jednání (průmyslová špionáž, pašování, …), obchod s bílým masem, terorismus, …

sexuální aberace: – sexuální zneužívání dětí a mladistvých

  • prevence – vhodná a optimální rodinná výchova

toxikomanie: – celosvětový problém

  • vytvoření duševní i fyzické závislosti na toxických látkách

(napětí, neklid), dochází k rozvrácení vztahu k okolí (ztráta

zaměstnání, sociální izolace) a osobnosti

typy závislosti: kofeniismus

tabakismus – nikotinismus (lidstvo ho zná už několik století,

karcinogenní látka, horší důsledky, poruchy oběh. systému,

dýchání, možnost vzniku rakoviny)

alkoholismus (v jakékoliv fázi života, období středního věku – ženy ⇒ rozvrácení psychiky, ztráta zaměstnání, bezdomovci, rozvod, lépe odnaučitelné), závislost = denně

drogová závislost (tolueny, ředidla – těkavé, čichavé; do úst, k píchání)

  1. měkké
  2. tvrdé (marihuana)

výchova a náprava:

  • téměř vždy jde o rodinou poruchu (nefunkčnost rodinné výchovy), dochází k nápravě v jiném prostředí, jiné výchovné pedagogické instituce
  • v oblasti preventivně výchovné instituce (záškoláctví, …),

např.: Střediska – poskytují poradenské služby, pomoc v krizové situaci (šikana, problémy v rodině, …).

Krizová centra linky důvěry, Kontaktní centra (první informaci, pomoc, děti se mohou obrátit přímo).

Diagnostické ústavy

  1. pro děti

3 – 15 let

  1. pro mládež

15 – 18 let

  • dítě se zde může dostat dobrovolně (na základě rozhodnutí dítěte nebo rodičů)
  • děti s vážnými poruchami chování (prostituce, útěk s domova, drogy, …)
  • trvá do 2 měsíců, navštěvuje školu, pozorováno a zkoumáno psychology

další navazující zařízení: Dětské domovy

Výchovné ústavy ——– dětské (3 – 15 let)

——– mládež (15 – 18 let)

ad a) dětské

  • DVÚ
  • pro děti, které neukončily povinnou školní docházku a byla nařízena ústavní výchova
  • nařizuje soud
  • DVÚ se zvýšenou výchovnou péčí
  • pro děti, které mají výchovné problémy přímo v DVÚ – převýchova není úspěšná

ad b) mládež

  • VÚM
  • dětem, které dokončily povinnou docházku
  • doplňují se a procvičují poznatky ze ZŠ, pro prospívající je možno přípravy na povolání
  • nejčastěji bývají učební obory součástí VÚM
  • dva typy: 1. všeobecný

2. VÚM s ochranným režimem

  • pro děti z VÚM, utíkají, páchají protispolečenskou činnost
  • výrazný režim, trvalý dohled vychovatele
  1. VÚM s tzv. výchovně léčebným režimem
  • pro jedince se zdravotní poruchou, která nevyžaduje pobyt v nemocnici
  • diabetes + neurotické potíže, nervové onemocnění, …

Mechanismy odstraňování poruch chování:

  1. odstranění poruchy chování přímo ve škole (i v rodině)
  • dávat úkoly, které zvládne a pochválit, spravedlivě ohodnocovat, objektivní emocionální přístup (nezvýhodňovat některé žáky přízní nebo opačně „oblíbení“, „neoblíbení“), dostatečně stimulovat dítě úkoly, pedagogicky taktní kontrola volného času, zajistit zájmové činnosti, kontrola kamarádů – společnosti, přiměřené tresty – nikdy né znevažující, zesměšňující, používat více pochval)
  1. odstranění poruchy ve spolupráci se speciálními pracovišti
  • Speciální pedagog. centrum (SPC), Středisko výchovné péče (SVP), Krizové centrum (K-centrum), Sociální referát okresního úřadu – Oddělení péče o dítě (OPD) = dítě je před soudem zastoupeno sociálním pracovníkem OPD
  1. Umístění dítěte do etopedických zařízeních
  • nejdůležitější v oblasti etopedie je prevence
  • správný vzor chování v rodině

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.