Německá klasická filozofie, zejm. filozofie činu, identity a něm.roman.

25. 7. 2010 | Filozofie
  • vrchol filozofie té doby
  • v 18 a 19 století
  • začíná Imanuelem Kantem
  • dvě skupiny:

1. idealisté

  • Goethe, Schiller, Herder, Schelling, Fichte, Hegel

2. materialisté

  • Feurbach, Marx

ad 1.IDEALISTÉ

J.W.Goethe

  • dvojdílná dramatická báseň Faust
  • vychází ze Spinozy—panteismus
  • řeší ontologické otázky
  • zajímavý pohled na postavu Ďábla-postava záporná a nutí člověka se rozvíjet
  • gnozeologické otázky-Má člověk právo poznávat?
  • etické otázky
  • otázka hledání smyslu života
  • Faust pomáhal ostatním lidem—tím nepropadl peklu

F.Schiller

  • Kanntův žák
  • otázky estetické

J.G.Herder

  • ovlivnil České národní obrození
  • vzorem Jungmanovské generace
  • předpokládal,že zbytky mýtu jsou ústní lidová slovesnost
  • autorem historického pojetí vývoje společnosti
  • předpokládal, že společnost a člověk se vyvíjí podle plánu

J.G.Fichte

  • fillozof činu
  • na počátku byl aktivní, tvořivý princip JÁ
  • JÁ si tvoří podvědomě své okolí-NEJÁ
  • NEJÁ se staví proti JÁ—JÁ se zdokonaluje
  • „JÁ se klade jako určené skrze NEJÁ“
  • počátky odcizení

Schelling

  • filozof identity
  • duch a příroda byly původně identické, později se duch vyčlenil z přírody

G.W.F.Hegel

  • oficiálním filozofem Pruska
  • dílo Fenomenologie ducha
  • rozpracoval dialektiku do tří stupňů—Hegelovská triáda
  • negace, negace
  • jednota a boj protikladů
  1. teze-tvrzení
  2. antiteze-protiklad
  3. synteze-vznik nové jednoty, která sloučí protiklady
  • podle těchto pravidel se člověk vyvíjí
  • objektivní idealista
  • existuje absolutní idea-světový duch-duch veškerého světa-podléhá dialekt.vývoji