Německá klasická filozofie, zejm. filozofie činu, identity a něm.roman.

• vrchol filozofie té doby
• v 18 a 19 století
• začíná Imanuelem Kantem
• dvě skupiny:

1. idealisté

• Goethe, Schiller, Herder, Schelling, Fichte, Hegel

2. materialisté

• Feurbach, Marx

ad 1.IDEALISTÉ

J.W.Goethe

• dvojdílná dramatická báseň Faust
• vychází ze Spinozy—panteismus
• řeší ontologické otázky
• zajímavý pohled na postavu Ďábla-postava záporná a nutí člověka se rozvíjet
• gnozeologické otázky-Má člověk právo poznávat?
• etické otázky
• otázka hledání smyslu života
• Faust pomáhal ostatním lidem—tím nepropadl peklu

F.Schiller

• Kanntův žák
• otázky estetické

J.G.Herder

• ovlivnil České národní obrození
• vzorem Jungmanovské generace
• předpokládal,že zbytky mýtu jsou ústní lidová slovesnost
• autorem historického pojetí vývoje společnosti
• předpokládal, že společnost a člověk se vyvíjí podle plánu

J.G.Fichte

• fillozof činu
• na počátku byl aktivní, tvořivý princip JÁ
• JÁ si tvoří podvědomě své okolí-NEJÁ
• NEJÁ se staví proti JÁ—JÁ se zdokonaluje
• „JÁ se klade jako určené skrze NEJÁ“
• počátky odcizení

Schelling

• filozof identity
• duch a příroda byly původně identické, později se duch vyčlenil z přírody

G.W.F.Hegel

• oficiálním filozofem Pruska
• dílo Fenomenologie ducha
• rozpracoval dialektiku do tří stupňů—Hegelovská triáda
• negace, negace
• jednota a boj protikladů

1. teze-tvrzení
2. antiteze-protiklad
3. synteze-vznik nové jednoty, která sloučí protiklady

• podle těchto pravidel se člověk vyvíjí
• objektivní idealista
• existuje absolutní idea-světový duch-duch veškerého světa-podléhá dialekt.vývoji